Velké ropné příměří: co bude dál? Názor

Dohoda o snížení těžby uzavřená na summitu OPEC+ nedokáže kompenzovat pokles poptávky po ropě kvůli koronaviru, a tedy i její schopnost ovlivnit obnovení cen bude rovněž omezená. Ostatně bez této dohody by situace na ropných trzích byla ještě horší.

Vlivná americká banka Goldman Sachs, na niž se odvolává britský list The Guardian, uvádí: „Krize koronaviru sníží v dubnu a květnu denní poptávku o 19 milionů,“ takže když snížení těžby „bude odsouhlaseno zítra, bude stejně příliš malé a příliš opožděné, než aby dokázalo zabránit poklesu cen v nejbližších týdnech, až budou ropné nádrže plné“.

Stojí za zmínku, že odhad amerických bankéřů byl poměrně optimistický: jejich výpočty vycházely ze snížení těžby o 15 milionů barelů a z předpokladu, že tvrdá karanténní opatření „škrtnou“ pouze 19 milionů barelů poptávky, i když podle jiných výpočtů může jít také o 20-25 milionů barelů.

Dohoda OPEC+ je, nehledě na rozsah a místo ve zprávách, nejen podpora dnešních cen a rozpočtových příjmů zemí vyvážejících ropu, ale rovněž složitý kompromis zaměřený do budoucna, tedy do doby ekonomické obnovy po skončení epidemie.

Právě tímto „zaměřením do budoucna“ se dá vysvětlit zdrženlivá reakce trhu a mírná očekávání ohledně rychlé účinnosti opatření dohodnutých v rámci OPEC+ a podpořených na summitu G20: „Plán (OPEC+) může stačit k zabránění dalšímu poklesu cen, ale nestačí k zahájení jejich růstu,“ prohlásil Marshal Steevs, analytik energetických trhů agentury IHS Markit. Podle jeho odhadu uveřejněného americkým finančním portálem MarketWatch neznamená tato dohoda neúspěch, ale není to také „žádný všelék“.

O tom, že dohoda OPEC+ míří do budoucna a nikoliv do nejbližších týdnů nebo měsíců, svědčí hlavní bod úředního prohlášení učiněného po ukončení virtuálního summitu.

„Účastníci schůzky se dohodli na snížení celkové těžby ropy o 10 milionů barelů denně od 1. května 2020 během počátečního dvouměsíčního období, jež končí 30. června 2020. Během následujícího šestiměsíčního období, tj. od 1. června 2020 do 31. prosince 2020, má celkové dohodnuté snížení činit 8,0 milionů barelů denně. Pak má následovat 6,0 milionů barelů denně na období 16 měsíců, tzn. od 1. ledna 2021 do 1. května 2022.

Výchozím ukazatelem pro výpočty snížení je těžba ropy v říjnu 2018 s výjimkou Království Saúdská Arábie a Ruské federace se stejnou základní úrovní 11,0 milionů barelů denně. Dohoda má platit do 30. dubna 2022, avšak její prolongace má být projednána v prosinci 2021“.

Účastníky ropného trhu se snaží přesvědčit o tom, že dnes nemají před sebou „mimořádné snížení“, které má za cíl záchranu těžařů před krátkodobými problémy, ale právě vytvoření dlouhodobého deficitu na ropném trhu. Tento deficit však bude „zaktivizován“ pouze poté, co se spotřeba přiblíží k výši před epidemií.

Připomeňme, že dohoda nemusí nabýt platnosti, poněvadž zásadní postoj OPEC+ spočívá v tom, že nikdo nemůže získat „bezplatnou jízdenku“ do radostné ropné budoucnosti.

Právě proto se v definitivní variantě rezoluce summitu uvádí, že veškerá snížení těžby vstoupí v platnost pouze v případě, že Mexiko (jediná země, která dohodu nepodpořila) bude souhlasit se snížením těžby o 400 tisíc barelů ropy denně.

Je to zásadní otázka, protože pokud jeden, i kyž ne ne největší, těžař ropy vyjde z dohody, ta se prostě rozpadne: Saúdská Arábie a Rusko kontrolují společně něco přes 20 % světové těžby ropy a nemohou na sebe brát všechna „snížení” samy, a i když se zapojí USA, stejně se toto snížení dotkne přibližně jenom třetiny světové těžby.

Uvědomuje si to většina zemí vyvážejících ropu, včetně těch, pro které bylo oficiální podepsání dohody OPEC+ naprosto nepřípustné z hlediska vnitřních politických úvah.

Agentura Reuters informuje například o postoji Osla k ropné dohodě: „Norsko, největší těžař ropy v západní Evropě, učinilo v sobotu prohlášení, že stále ještě zvažuje možnost snížení těžby, pokud skupina OPEC+ realizuje svůj plán. Řekla jsem na schůzce, že Norsko zváží jednostranné norské snížení těžby ropy za podmínky dosažení dohody mezi státy OPEC+ o snížení těžby,“ prohlásila (ministryně ropy a energetiky Tina) Bruová.

Mexiko si může dovolit sabotovat dohodu OPEC+, protože tato země je svého druhu unikátní případ mezi vývozci ropy: každý rok (což si vyžaduje jisté výdaje) „pojistí“ na finančním trhu svůj roční vývoz ropy, proto může ignorovat cenovou konjunkturu související s epidemií a cenovou válkou jiných výrobců přibližně do konce letošního roku.

Mexiko ale nemůže ignorovat Donalda Trumpa, který má mimořádný zájem na této dohodě. Víc než to, jak zdůrazňuje BBC, prezident USA (což je velká vzácnost) je připraven vzít na sebe finanční ztráty jižního souseda kvůli snížení těžby ropy: „Prezident USA Donald Trump prohlásil, že nabídl ,Mexiku pomoc, aby to zvládlo’. Řekl, že USA sníží těžbu a Mexiko jim to později „vynahradí“. Dodal, že si není jist tím, že se dohoda uskuteční. „Pracujeme na tom. Myslím, že to nakonec vyjde,“ řekl.

Dohoda OPEC+ může být ještě zmařena minimálně v tom případě, pokud „mexický návrh“ Bílého domu bude nepřijatelný buď pro mexickou vládu, nebo pro ostatní členy OPEC+.

Za zvláštní zmínku stojí, že neúčast USA v oficiální dohodě OPEC+ nepomůže americkým břidlicovým společnostem, přičemž právě kvůli tomu, že výše snížení těžby ze strany OPEC+ byla stanovena právě tak, aby nedošlo ke katastrofickému pádu, ale aby zůstala na úrovni, která zbankrotuje americké břidlicové společnosti. Americký ministr energetiky Dan Brouillette se v pátek přiznal:

„Podle našeho odhadu se těžba v USA sníží ke konci roku o téměř dva miliony barelů denně. Některé odhady předpokládají ještě víc, například až 3 miliony barelů denně.“

Možná, že pro Američany to bude snadnější díky iluzi, že toto snížení podnikl „trh“, a nikoliv OPEC,+, jenže následky to bude mít stejné. Avšak další evoluci cen ropy mají v rukou přece jen ti, kdo dnes bojují s epidemií: čím rychleji skončí, tím rychleji se obnoví ceny, i když určitou úlohu může sehrát tvrdohlavost mexické vlády. Ale to, co mohli udělat členové velké ropné aliance ve formátu OPEC+, již bylo uděláno a výsledek je možné považovat za velký úspěch světové ropné diplomacie.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.