Zavři hranice, nakrm Česko. Kudy vede cesta k potravinové soběstačnosti? Názor

Potraviny rapidně zdražují a dovoz ze zahraničí roste. Existuje cesta ven? Mnozí politici vyzývají k potravinové soběstačnosti. Je to skutečně reálná cesta k zajištění dostupných potravin nebo jen prázdné populistické heslo?

Před nedávnem předseda SPD Tomio Okamura na svém Facebooku upozornil na rostoucí ceny potravin. Ty za rok v průměru zdražily o 6,4 procenta. V případě ovoce ceny meziročně stouply o 16 %. Ceny vepřového například v březnu meziročně zdražily o 22,1 %. Česká republika je navíc znatelně závislá na importu. V případě zeleniny se jedná až o 65 %. Brambor a ovoce se ročně dováží kolem 25 %.

„Potravinová soběstačnost je minulostí, vzato v celkovém finančním vyjádření jsme soběstační asi z 65 %, jestli vůbec,“ konstatoval Okamura. Cesta k potravinové soběstačnosti podle něj vede přes obnovu soběstačných národních států.

Jeho slovům navíc dává zapravdu další statistika. Po vstupu České republiky do Evropské unie se u řady produktů prudce propadl vývoz a naopak vzrostl dovoz. Jedná se například o mouku pšeničnou a ze soureže, hovězí, vepřové a drůbeží maso. Přitom stojí za pozornost, že v případě živého skotu a živé drůbeže export naopak prudce vzrostl. Po počátečním propadu po vstupu do EU vzrostl i vývoz živých prasat.

Jinými slovy například s vlastním hovězím by se Česko vystačilo samo, maso ale dováží. Často je totiž výhodnější prodat jateční zvířata do zahraničí než zásobovat domácí trh s masem.

Ve výsledku, jak konstatuje ministerstvo zemědělství, se v loňském roce „meziročně prohloubila záporná bilance agrárního zahraničního obchodu (AZO) ČR o 13,2 %, kdy se zvýšil schodek AZO z 41,7 mld. Kč na 47,2 mld. Kč“. Meziročně se zhoršila zejména záporná bilance se zeměmi EU, a to z 25,3 mld. Kč na 30,3 mld. Kč.

Za vším hledej cizince

Nejsou to pouze euroskeptici, kdo opakují „soběstačnost“ jako zaklínadlo, jež problém odčaruje pryč. Kupříkladu premiér Andrej Babiš na sněmu Agrární komory v Brně v květnu 2019 pronesl:

„Dneska jsou čísla o soběstačnosti katastrofální. Každý stát se má dlouhodobě zasadit o to, aby uživil svoje obyvatele. Máme 30 let od revoluce. V 90. letech, kdy nebyla vize v zemědělství, politici řekli, že si vše dovezeme.“

A v čem je podle premiéra problém? Ve vlastnictví půdy. „Máme tady největší koncentrace řetězců a zásadní chyba byla umožnit cizincům kupovat půdu. To v Maďarsku nebo Polsku neexistuje,“ dodal český premiér.

Každopádně odkazování na partnery z V4 je poněkud ošemetné. Na to Sputnik upozornil předseda Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ) Ing. Josef Stehlík.

„Nevidíme problém ve vlastnictví půdy individuálnímu farmáři-cizinci, pokud mají farmu na území ČR. Vidíme problém v možnosti vlastnit půdu nadnárodními firmami a korporacemi a holdingy, obzvláště pokud mají sídlo mimo území EU,“ upozornil Stehlík, který hospodaří na rodinném statku s několikasetletou historií v Chodouni na 280 hektarech půdy.

Navíc, jak upozorňuje předseda ASZ, pokud by byly v Česku přijaty polské zákony, tak by českou půdu nemohl vlastnit například ani Agrofert.

Pomůže uzavírání hranic?

Zdražování potravin je každý rok velmi diskutované téma. Loni ve středu pozornosti byly brambory, které zdražily až dvakrát. Hlavní příčinou bylo ale sucho v republice a tím pádem nedostatek českých brambor na domácím trhu. Tuzemskou produkci tak musel nahradit drahý dovoz.

Tím pádem, pokud by Česko ve snaze dosáhnout „potravinové soběstačnosti“ zavedlo restriktivní opatření v zahraničním obchodu, brambory by byly nejen drahé, ale i nedostatkové. Přirozeně by tudy cesta nevedla. Naopak je řešením příjímání opatření, která by dopomáhala udržovat vodu v krajině.

Brambory jsou navíc plodinou náročnou na ruční práci a v Česku je stále méně lidí, kteří by se jejímu pěstování chtěli věnovat. I v tomto případě je cestou posílit sezonní pracovní migraci z východu. Náhlá pandemie koronaviru a nejistota ohledně jejího vývoje tak opět hrozí zdražováním.

Další problém spočívá v tom, že zemědělci přecházejí na pěstování řepky, která se hojně užívá pro výrobu biopaliv, jež nám mají údajně pomoci se snižováním emisí skleníkových plynů – tolik oblíbeným tématem Evropské komise a řady členů EU.

„Řepka doznala až trojnásobného navýšení ploch, především na úkor víceletých krmných plodin a zmíněných brambor a cukrové řepy,“ uvádí Stehlík.

V roce 1990 se brambory pěstovaly na ploše 109 tisíc hektarů, zatímco podle posledních údajů z roku 2017 se už jedná o 23 418 hektarů.

Je nutné dodat, že tomuto trendu přispívá i systém dotací, jejichž velká část putuje z EU, kvůli čemuž čeští zemědělci přestali dodržovat osevní postup starý několik stovek let, kdy se na jedné ploše postupně střídalo sedm až osm druhů plodin: ty rentabilní a ty, které vracejí živiny do půdy. Důraz nyní hraje ekonomická výnosnost.

Jaké je řešení?

Stehlík problém v potravinové soběstačnosti nevidí zdaleka tak dramaticky.

„Ve většině vyráběných komodit je ČR soběstačná, respektive je vývozcem. Dlouhodobě se tento problém týká výroby drůbeže, prasat a specialit, jako je zelenina,“ vysvětluje odborník.

Jako důvody uvádí špatnou struktury tzv. specializovaných podniků na chov drůbeže a prasat bez zemědělské půdy, až po vysokou pracnost u zeleniny. V Česku je například nedostatek vyučených řezníků a dostupné zpracovatelské kapacity nepracují na plný výkon.

„Také negativní roli sehrává i malá konkurenceschopnost zpracovatelských podniků a malé zastoupení lokální produkce od výroby, zpracování až po místní prodej,“ dodává šéf ASZ.

Aby farmáři mohli čelit nadnárodním agrokoncernům, měli by se sdružovat do odbytových organizací. Čeští farmáři v tom v porovnání s okolními státy pokulhávají. Stát by měl ale pomoci českým zemědělcům i po koronavirové krizi.

„Vláda by měla zaměřit pozornost na podporu zajištění nepřerušení peněžních toků provozních financí zemědělských podniků, především formou podpory plateb úroků již uzavřených a splácených úvěrů zemědělců bankám,“ domnívá se Ing. Josef Stehlík.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.