15:21 01. června 2020
Názory
Získat krátkou URL
201883
Sledujte nás na

Tradiční oslavy 9. května, které se odehrávají na moskevském Rudém náměstí a na dalších místech po celém Rusku následované Nesmrtelným plukem, byly odloženy. Prezident Vladimir Putin naznačil, že tyto události proběhnou v nejbližší době, jakmile zmizí hrozba koronaviru.

Nyní si rodiny budou připomínat hrdinské činy svých předků doma, místo v plných parcích, a veřejná místa zůstanou prázdná. Rusové budou respektovat karanténu a zůstanou doma.

To ale neznamená, že by lidé měli zapomenout na význam 9. května a na důvod, proč Rusové tento den slaví. Devátý květen je Den vítězství. V tento den maršál Georgij Žukov, velitel 1. běloruského frontu, který útočil na Berlín, obdržel bezpodmínečnou německou kapitulaci. Velká vlastenecká válka trvala 1418 dní. Většina z těchto dní probíhala za přítomnosti nepředstavitelného násilí, brutality a ničení.

Od Stalingradu a severního Kavkazu, od severozápadní části Moskvy až po západní části Sovětského svazu a Sevastopolu na jihu, Leningradu a až k hranicím Finska na severu ležela země v ruinách. Podle odhadů zemřelo 17 milionů civilistů, mužů, žen a dětí. Přesné číslo se ale pravděpodobně nikdy nedozvíme. Byla zničena města a obce. Byly vyhlazeny celé rodiny bez toho, aniž by zbyl někdo, kdo by mohl oplakávat jejich smrt. Okolo 10 milionů sovětských vojáků zahynulo při snaze osvobodit svoji zemi od nacistických útočníků. V dubnu roku 1945 se konečně dostali do Berlína. Rudoarmějci byli místy ponecháni nepohřbeni na tisícovkách míst okolo cest na západ, nebo byli umísťováni do masových hrobů, jelikož nebyl čas na pečlivou identifikaci a poctivý pohřeb. Z mužů narozených mezi lety 1922 a 1924 v SSSR přežili válku tři ze sta. Většina sovětských občanů přišla o členy svých rodin. Žádná rodina nebyla ušetřena ztrát.

Jak selhal Blitzkrieg

Velká vlastenecká válka začala dne 22. června 1941 ve 3.30 hod ráno, když německý Wehrmacht přepadl Sovětský svaz po linii fronty, která se nacházela mezi Baltem a Černým mořem. Nacisté zaútočili s 3,2 miliony vojáků organizovaných do 150 divizí. Ti byli podporováni 3350 tanky, 7184 kusy děl, 600 000 nákladními vozy a 2000 bojovými letadly. K útoku se kromě jiných později připojily i finské, rumunské, maďarské, španělské a slovenské síly. Německé velení plánovalo, že Operace Barbarossa bude trvat 4 až 6 týdnů, během nichž bude SSSR poražen. Na západě americké a britské zpravodajské služby souhlasily. Mimochodem, kdo předtím dokázal porazit Wehrmacht? Nacistické Německo bylo neporazitelný kolos. Polsko bylo rozdrceno za několik dní. Anglo-francouzský pokus z dubna roku 1940 o obranu Norska skončil fiaskem. Němci vkročili do Dánska. V květnu Wehrmacht zaútočil na západě, Nizozemsko zmizelo, Belgie spěchala, aby ukončila boje. Francie zkolabovala za několik týdnů. Britská armáda byla vyhnána z Dunkirku, nahá, beze zbraní a nákladních vozů. Během jara roku 1941 v řádu týdnů zmizelo i Řecko a Jugoslávie, němečtí útočníci nesli malé ztráty.

Kdekoli Wehrmacht postupoval v Evropě, vždy to byla ženoucí se bouře… až do toho dne, kdy němečtí vojáci překročili hranice Sovětského svazu. Sovětský svaz byl zastižen nepřipraven, mobilizace byla provedena jen částečně, jelikož Josef Stalin nechtěl provokovat Hitlerovo Německo. Výsledkem byla katastrofa. Ovšem, na rozdíl od Polska a na rozdíl od Francie, se Sovětský svaz nesložil po 4 až 6 týdnech. Ztráty Rudé armády byly nepředstavitelné. Dva miliony vojáků zemřely během prvních tří a půl měsíců války. Ztracen byl Balt. V největší sovětské porážce této války padl Smolensk a následně Kyjev. Leningrad byl obklíčen. Ale na místech jako je pevnost Brest, a na dalších stovkách a tisících míst – cestách, obcích, městech – jednotky Rudé armády bojovaly často do posledního muže. Bojovaly v obklíčení, aby se mohly znovu sjednotit se svými jednotkami, nebo aby mohly zmizet v lesích a močálech Běloruska či severozápadu Ukrajiny, kde zorganizovaly první partyzánské jednotky, aby útočily v německém týlu. Ke konci roku 1941 padly tři miliony sovětských vojáků (2/3 z nich byli zajatci, které Němci nechali umřít hlady). Nehledě na to Sověti bojovali dál. Na konci srpna se jim u Smolensku dokonce podařilo Němce donutit ustoupit. Wehrmacht byl Sovětským svazem oslaben, ale nebyl poražen. Německé síly ztrácely 7000 lidí denně, což pro ně byla nová zkušenost.

Jak Wehrmacht postupoval stále více do útrob Sovětského svazu, šly za ním jednotky SS, které vraždily Židy, komunisty, sovětské zajatce a každého, kdo se jim postavil do cesty. Kolaboranti v Pobaltí a na Ukrajině nacistům napomáhali při vražedném běsnění a účastnili se masových vražd. Sovětské ženy a děti byly nuceny se vysvléci a postavit se do řady, aby byly zavražděny. Když nastoupila zima, němečtí vojáci stříleli vesničany, nebo je nutili opustit své domy a kradli jim zimní oblečení a cokoli, co bylo k jídlu.

Na Západě ti, kteří počítali s rychlým kolapsem Sovětského svazu, tradiční západní sovětofobové, vypadali jako blbci a museli stáhnout své prognózy. Veřejné mínění chápalo, že Hitlerovo Německo se dostalo do šlamastiky – válka nebyla taková procházka jako skrze Francii. Zatímco běžní Britové fandili sovětskému lidu, britská vláda dělala relativně málo, aby pomohla. Někteří členové britské vlády ani nechtěli nazývat Sovětský svaz svým spojencem. Britský premiér Winston Churchill nedovolil BBC, aby zahrála internacionálu, když o nedělních večerech hrála hymny ostatních zemí spojenců.
Rudá armáda dále ustupovala, ale nepřestávala bojovat. Tohle nebyla žádná obyčejná válka, ale akt bezprecedentního násilí, boje proti útočníkům za své domovy, rodiny, zemi a sebe sama. V této válce o životy se používaly všechny myslitelné zbraně: nože, nabroušené rýče, sekery, dokonce i cihly. Cokoli, co mohlo nepřítele zabít. V listopadu Rudá armáda shodila na frontové linie pamflet s citátem Carla von Clausewitze, pruského vojenského teoretika: „Je nemožné držet, nebo dobýt Rusko.“ Jeden sovětský list vzpomínal na slova Alexandra Něvského ze 13. století: „Kdokoli k nám přijde s mečem, od meče i zemře.“ Každé ruské dítě se tuhle frázi učilo nazpaměť: Кто с мечом к нам войдёт; от меча и погибнет. V ruském duchu bylo něco, co bylo kováno historií, prostředím, světovou politikou, co přecházelo z generace na generaci, něco, co vysvětlovalo vůli Rudé armády nepřestávat bojovat proti Hitlerově kolosu.

Konečně, před branami Moskvy v prosinci roku 1941 Rudá armáda pod velením Žukova odrazila německé síly, na jihu o celých 300 kilometrů. Obraz německé neporazitelnosti byl otřesen. Barbarossa byla příliš ambiciózní, Blitzkrieg selhal. Wehrmach byl poprvé strategicky poražen. V Londýně Churchill s nevůlí povolil BBC, aby hrála sovětskou hymnu.

Vklad západních spojenců

V roce 1942 Rudá armáda nadále nesla těžké ztráty a procházela skrze velké porážky. V té době bojovala téměř sama. V listopadu tohoto roku byla u Stalingradu odstartována protiofenziva, což vedlo k vítězství a návratu Wehrmachtu do pozic, kde se nacházel na jaře roku 1942… tedy kromě německé 6. armády, která se u Stalingradu dostala do obklíčení. Tam bylo zničeno 22. německých divizí, některé patřily k Hitlerovým nejlepším. Spolu s nimi byly zničeny rumunské, italské a maďarské armády. Stalingrad byl bitvou u Verdunu druhé světové války. „Je to peklo,“ prohlásil o bitvě jeden z vojáků. „Ne… tohle je desetkrát horší než peklo,“ opravil ho jiný voják. Přežít jeden den bojů ve Stalingradu už bylo něco. „Bylo by skvělé dostat se do Kyjeva,“ řekl jeden z vojáků. „Do Berlína,“ dodal jiný. „Měj trpělivost, dostaneme se tam,“ představuji si, jak řekl jiný. Na konci zimy roku 1943 byly síly nacistů zdecimovány: Bylo zničeno 100 německých, rumunských, maďarských a italských divizí. Americký prezident Franklin D. Roosevelt viděl zlom ve válce: Hitlerovo Německo bylo odsouzeno. Frontoví vojáci to věděli také.

Byl únor 1943. V tomto měsíci nebyla na evropském kontinentu ani jedna britská, americká či kanadská divize, která by bojovala proti Wehrmachtu. Ani jedna. Bylo to šestnáct měsíců před výsadkem v Normandii. Britové a Američané tehdy bojovali proti dvěma nebo třem německým divizím v severní Africe – nic ve srovnání se sovětskou frontou. Západní veřejnost věděla, kdo skutečně bojuje proti německému Wehrmachtu. V roce 1942 bylo 80 % divizí nacistů a jejich spojenců vrženo na boj proti Sovětskému svazu. V roce 1943 se na východní frontě nacházelo 207 nacistických divizí. Spojenecký vklad do bojů proti Němcům činil 1,5 %, nejednalo se tedy o rovnoměrné rozdělení či velikost ztrát.

Němci se pokusili o poslední ofenzivu u Kurska v červenci roku 1943. Operace selhala. Rudá armáda následně odstartovala protiofenzívu, kdy se přehnala přes oblast Ukrajiny, což vedlo k listopadovému osvobození Kyjeva. Oblasti severněji, Smolensk, západní brána k Moskvě, byly osvobozeny o měsíc dříve.

Duch sovětského národa a Rudé armády byl obrovský. Válečný korespondent Vasilij Semjonovič Grossman zachytil jeho esenci ve svých dílech. „Noc. Sněhová bouře,“ napsal na začátku roku 1942. „Vozy, dělostřelectvo. Jedou tiše. Najednou se rozezní hlasitě. „Hej, která cesta vede na Berlín?“ Hlasitý smích.“

Vojáci nebyli vždy stateční. Občas utíkali. „Komisař praporu vyzbrojen dvěma revolvery začal křičet: „Kam utíkáte, vy zkurvysyni, kam? Jděte vpřed, za vlast, za Ježíše Krista, zkurvysyni! Za Stalina, vy děvky!...“ Vojáci se vrátili na pozice. Tihle měli štěstí. Komisař je mohl všechny postřílet. Občas to dělal. Jeden voják se dobrovolně přihlásil, že popraví dezertéra. „Litoval jsi ho?“ ptal se Grossman. „Jak někdo může mluvit o lítosti,“ odpověděl voják. U Stalingradu bylo sedm Uzbeků uznáno vinnými, že si sami úmyslně zapříčinili zranění. Všichni byli zastřeleni. Grossman četl dopis, který nalezl vedle mrtvého sovětského vojáka. „Velmi mi chybíš, přijeď nás navštívit. Přála bych si tě vidět, i kdyby jen na hodinu. Píši tyto řádky a pláči. Tatínku, prosím, přijeď nás domů navštívit.“

Ženy bojovaly po boku mužů jako pilotky, odstřelovačky, kulometnice, zdravotní sestry a partyzánky. Ženy se také staraly o chod domácí fronty. „Vesnice se měnily na království žen,“ napsal Grossman. „Řídily traktory, staraly se o sklady a stáje… Ženy na svých ramenou nesly obrovskou míru práce. Na frontu posílaly chleba, letadla, zbraně a munici.“ Když se bojovalo na Volze, nevytýkaly mužům, že tolik země nedokázali ochránit. „Ženy koukají a nic neříkají… ani jedno hanlivé slovo,“ napsal Grossman. Ale obyvatelé vesnic u fronty občas něco řekli.

Západní spojenci mezitím zaútočili na Itálii. Stalin dlouho vyžadoval otevření druhé fronty ve Francii, Churchill vzdoroval. Chtěl zaútočit na „měkký podbřišek“ nacistických spojenců. Ne proto, aby pomohl Rudé armádě, ale proto, aby zabránil jejímu postupu na Balkán. Myšlenka byla rychle postupovat proti Italům a následně postoupit na Balkán, aby bylo možné zabránit Rudé armádě před vstupem do těchto oblastí. A to i přesto, že cesta na Berlín byla směrem na sever. Plán Churchilla byl selháním. Západní spojenci se nedostali do Říma dříve než v červenci roku 1944. V Itálii se nacházelo asi 20 německých divizí, které bojovaly proti spojeneckým jednotkám. Na východní frontě bylo stále přes 200 divizí, desetkrát více než v Itálii. To zvýšilo anglo-americký vklad do boje proti nacistům z 1,5 % na 10 %.

Operace Overlord v Normandii začala 6. července roku 1944. Rudá armáda tou dobu stála na hranicích Polska a Rumunska. Dva týdny po spojeneckém vylodění v Normandii zahájila Rudá armáda operaci Bagration, což byla obrovská ofenziva směřovaná do centra německé fronty. Ta ve výsledku vedla ke zničení 28 divizí, Sověti pokročili o 600 kilometrů směrem na západ, zatímco západní spojenci se stále nacházeli v Normandii. Operaci Bagration vedlo 130 divizí, Overlord provádělo 20 divizí. Míra bojových činností proti nacistům ze strany spojenců mírně vzrostla: ze 150 divizí, které byly zapojeny do operací k létu roku 1944 na východní a západní frontě, tvořila spojenecká vojenská aktivita v boji proti Němcům 14 %. Američané samozřejmě říkají, že Overlord byla „rozhodující“ operace. Ve skutečnosti, nehledě na to, že se jednalo o působivou operaci, nebyla rozhodující. Mějme na paměti, že Stalin si nestěžoval, ale byl potěšen, že byla otevřena druhá fronta, nehledě na to, že se již jednalo o pokročilou fázi války.

Zničení nacistického Německa už bylo jen otázkou času. Varšava byla Rudou armádou osvobozena na jaře roku 1945. Polsko bylo osvobozeno od nacistických okupantů za cenu 600 000 životů sovětských vojáků. Když válka v roce 1945 skončila, měla Rudá armáda na svědomí 80 % všech ztrát Wehrmachtu. Ještě před invazí do Normandie bylo toto procento o mnoho vyšší. „Ti, kdo nikdy necítili celou hořkost léta roku 1941, nikdy nebudou schopni docenit naši radost z Vítězství,“ napsal Vasilij Grossman.

Historikové často diskutují o tom, kde na území Evropy nastoupil zlomový moment. Někteří mluví o 22. červnu 1941, kdy Wehrmacht zaútočil na Sovětský svaz. Další hovoří o bitvách u Moskvy, Stalingradu a Kursku. V období války se zdálo, že západní veřejnost podporovala sovětský boj proti nacistům více než někteří politici, jako například Churchill. Roosevelt byl lepší, byl to pragmatičtější politický vůdce, který dokázal rychle spatřit rozhodující roli Sovětského svazu ve válce proti nacistickému Německu. Rudá armáda zabíjela více německých vojáků a více německých tanků než všichni ostatní spojenci dohromady, řekl americký prezident Roosevelt v roce 1942 jednomu z pochybujících generálů. Roosevelt věděl, že Sovětský svaz byl páteří v boji proti nacistům na území Evropy. Amerického prezidenta Roosevelta označuji za patrona „velkého spojenectví“. Nehledě na to nadále existovali lidé nenávidějící Sovětský svaz, ti vyplouvali na povrch ale jen příležitostně. Čím větší byla jistota vítězství nad Německem, tím více rostly antipatie k Sovětskému svazu a spojenectví s ním.

Američané jsou náchylní na hovory o klíčové roli Sovětského svazu při porážce nacistů. „A co náš Lend-Lease, bez našich dodávek by Sovětský svaz nebyl schopen Německo porazit,“ říkají. Ve skutečnosti většina dodávek v rámci tohoto programu dorazila do Sovětského svazu až po porážce Němců u Stalingradu. Sovětští vojáci si z Lend-Leasu dělali legraci a doručené konzervy označovali za „druhou frontu“, jelikož žádná skutečná druhá fronta nebyla. V roce 1942 sovětský průmysl již překonával ten německý ve většině druhů zbraní. Byl tank T-34 sovětský nebo americký tank? Slušný Stalin vždy děkoval Američanům za džípy a náklaďáky Studebaker. Zvyšovaly mobilitu Rudé armády. „Vy jste přispěly hliníkem,“ zněla známá odpověď Rusů: „My jsme přispěli krví… řekami krve.“

Válka ještě ani neskončila, zatímco někteří ze „spojenců“ již začínali přemýšlet o další válce, tentokrát proti Sovětskému svazu. V květnu roku 1945 vytvořilo nejvyšší velení Velké Británie Operaci Unthinkable – supertajný plán na útok proti Rudé armádě, který měli podpořit i němečtí váleční zajatci. Bastardi! V září roku 1945 Pentagon plánoval použití 204 atomových bomb ke zničení Sovětského svazu. Prezident Roosevelt zemřel v dubnu a během pouhých několika týdnů američtí sovětofobové změnili politiku. Velké spojenectví bylo pauzou ve studené válce, která začala v roce 1917, kdy bolševici převzali moc. Souboj po roce 1945 pokračoval.

Hollywood a realita

V tomto roce musely vlády USA a Velké Británie stále brát ohled na názor veřejnosti. Obyčejní lidé v Evropě a USA věděli, kdo porazil Wehrmacht. Nebylo možné obnovit politiku nenávisti vůči Sovětskému svazu. Nejdříve bylo potřeba dostat z paměti vzpomínky na roli Rudé armády při porážce nacistického Německa. Z nového západního narativu bylo také potřeba vyloučit připomínky o zradě Československa a zdůrazňovat německo-sovětskou dohodu o neútočení z roku 1939. Projevila se také snaha o zamazání sovětského úsilí o vytvoření kolektivní bezpečnosti proti nacistickému Německu, které odmítali Britové a Francouzi. Britové a Američané jako prachsprostí zloději vykradli ze vzpomínek míru vkladu Sovětského svazu do porážky nacistů.

Kolik z vás nevidělo hollywoodský film, který vylodění v Normandii prezentuje jako zlomový bod války proti nacistům? „Co kdyby vylodění selhalo?“ zní často. „Ale… nic moc by se nestalo,“ je náležitá odpověď. Válka by probíhala déle, to je pravda, a vlajky Rudé armády by zavlály i v Normandii při jejím příchodu z východu. Existují také filmy o spojeneckém bombardování Německa – „rozhodujícím“ faktoru ve válce. Ve filmech Hollywoodu není Rudá armáda vidět. Je to jako by si Britové a Američané přisvojovali ocenění, která si nezasloužili… jako kdyby vojáci nosili vyznamenání patřící jiným vojákům.
V západním světě, kde vládnou „fake news“ a „fake historie“, to má pravda těžké. OBSE a Evropský parlament obvinily ze začátku války Sovětský svaz – rozumějte Rusko a osobně prezidenta Vladimira Putina, právě tak mělo znít podprahové sdělení. Hitler jena pozadí těchto obvinění, nepodložených žádnými důkazy, téměř zapomenut . Za lživým historickým narativem stojí Pobaltské státy, Polsko a Ukrajina, která plive na Rusko nenávist. Pobaltské státy a Ukrajina si nyní připomínají nacistické kolaboranty jako národní hrdiny a oslavují jejich hrůzné činy. V Polsku je to pro některé lidi těžké sousto. Pamatují si ukrajinské nacistické kolaboranty, kteří zavraždili desítky tisíc Poláků ve Volyni. Bohužel, tyto vzpomínky nezastavily polské chuligány před ničením pomníků Rudé armády, nebo před poskvrňováním hrobů sovětských vojáků. Polská vláda nyní památníky demontuje. Polští „nacionalisté“ nemohou unést myšlenku na sovětské osvoboditele jejich země od Hitlerových nájezdníků.

Západní lživá propaganda nicméně nemá v Rusku žádný vliv. Rusové si každý rok 9. května připomínají miliony vojáků, kteří bojovali a položili své životy, a miliony civilistů, kteří trpěli a zemřeli z rukou nacistů. Veteráni, kterých je každý rok méně, vycházejí v uniformách a bundách, na nichž mají válečné medaile a vyznamenání.

Každý rok se nyní pořádá Nesmrtelný pluk. Rusové v obcích a městech po celé zemi a za hranicemi společně jdou v průvodu a drží v rukou velké fotografie svých rodinných příslušníků, mužů a žen, kteří ve válce bojovali. „My si vás pamatujeme,“ tak zní jejich poselství: „A nikdy na vás nezapomeneme.“ V této bitvě o vzpomínky Západ vyhrát nemůže.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Ministerstvo zahraničí Ruska ohodnotilo slova polského velvyslance o úloze SSSR ve druhé světové válce
Putin vysvětlil, čím jsou pokusy přepsat historii událostí druhé světové války nebezpečné
Veteráni druhé světové války z USA se vydají do Ruska na oslavy Dne vítězství
Poslanec Marček navrhl, aby se Slované sjednotili kvůli zachování dějin druhé světové války
Štítky:
Winston Churchill, Druhá světová válka, dějiny, Velká vlastenecká válka
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář