02:06 23. září 2020
Názory
Získat krátkou URL
5520
Sledujte nás na

Za druhé světové války přešli soupeři od zákopové konfrontace k manévrovým bitvám a naučili se velké množství nových taktických postupů, z nichž některé jsou aktuální dodnes.

Útočný kolotoč

Druhá světová válka ukázala význam bitevního letectva. Německé Ju-87 a sovětské Il-2 podporovaly palbou pozemní vojska, útočily na cíle v blízkém zázemí a na klíčové obranné uzly.

Hlavním nedostatkem bitevních letounů byla jejich malá manévrovatelnost, což z nich dělalo snadnou kořist pro stíhačky. Aby se ztráty snížily, začali sovětští letci používat taktický postup pod názvem „kolotoč“. Skupina bitevních letounů se seřadila do kruhu tak, aby každý letoun kryl zezadu ten, který letí před ním. Il-2 jeden po druhém vylétaly z kola, útočily střemhlav na cíl, střílely na něj reaktivními střelami a z kanónů a pak se znovu vrátily do „kolotoče“.

V tomto režimu mohly bitevní letouny útočit po dlouhou dobu nepřetržitě a zůstávat přitom pro stíhačky nezranitelnými. V současné době této taktiky úspěšně využívají letci armádního letectva. Mj. své umění dělat „kolotoč“ ukazují pravidelně v Sýrii posádky ruských vrtulníků Mi-24, Mi-28 a Ka-52.

Skupinový lov

Pouliční boje za druhé světové války ukázaly, že jedna přesná rána může někdy udělat více než soustředěná palba celé jednotky. A moderní odstřelovačské umění se zrodilo právě tehdy.

Zvláštní roli sehráli přesní střelci v Stalingradské bitvě, kdy se nacházely pozice nepřátel někdy v sousedních ulicích. Odstřelovači zabíjeli nepřátelské důstojníky, strážné a likvidovali kulometníky.

Třeba legendární Vasilij Zajcev zničil přes 240 hitlerovců. Uralský střelec zavedl do vojenské taktiky zásadu „skupinového lovu“, kdy jednu zónu boje zastřešovaly z různých stran najednou tři páry odstřelovačů, z nichž každý se skládal ze střelce a pozorovatele. Podobné skupiny byly velmi efektivní.
Jak vzpomínal Zajcev, jeho „šestka“ dokázala jednou zastřelit na čtyřicet vojáků a důstojníků wehrmachtu. Podobné taktiky užívají ruští odstřelovači i dnes. „Skupinového lovu“ používali mj. přesní střelci federálních vojsk v Čečensku.

Tankový přepad

Za druhé světové války došlo k nejrozsáhlejším a krvavým tankovým bitvám. Byly to první zkušenosti z tak hromadného nasazení těžké obrněné techniky. Z pomocných zbraní se změnily tanky na hlavní útočnou sílu pozemních vojsk.

V první etapě široce užívala Rudá armáda taktiky tankových přepadů. Podle názoru velitele 1. gardové tankové brigády Michaila Katukova to byl nejlepší způsob obranného boje. Tanky se rozmísťovaly předem na pravděpodobné cestě nepřátelských kolon a maskovaly se: schovávaly se v křoví, ve stodolách a ve stozích sena a ukrývaly se maskovací sítí. Byly rozmísťovány takovým způsobem, aby mohly zaútočit na cíle z různých stran, a aby jeden druhému nepřekážel ve střelbě.

Tankisté se snažili podstřelit z úkrytu nejprve první a poslední nepřátelský tank v koloně, aby těm ostatním znesnadnili manévrování. Tankové přepady byly oblíbenou taktikou nejúspěšnějšího sovětského tankisty Dmitrije Lavriněnka, který zničil z kanónu své „čtyřiatřicítky“ 52 německých tanků.

Po druhé světové válce se této taktiky užívalo v arabsko-izraelských konfliktech na Blízkém východě a v průběhu íránsko-irácké války.

Kobercové bombardování

Velká Británie a USA měly mohutné bombardovací letectvo a neostýchaly se bombardovat německá města. Generálové VLS vypracovali dokonce zvláštní taktiku pro zvyšování efektivity útoků.

První vlna letadel shazovala trhavé pumy, které ničily zdi a střechy a odkrývaly dřevěné konstrukce domů. Druhá vlna shazovala zápalné pumy, které vytvářely rozsáhlou oblast požárů. V ulicích vznikala ohňová smršť, v jejímž centru dosahovala teplota až 1500 stupňů Celsia. Třetí vlna shazovala zase trhavé pumy, aby zkomplikovala práci hasičů a záchranářů, a úplně zničila polozbořené a ohořelé zbytky domů.

Právě takto bombardovali spojenci Drážďany, Hamburk, Mnichov a Lipsko. Američané a Britové shodili na obytné čtvrti statisíce tun smrtonosné oceli. Podobné taktiky užívalo americké vojenské letectvo i v jiných ozbrojených konfliktech.

Vojenské objekty a osady ve Vietnamu se ničily kobercovým bombardováním a v Jugoslávii ničily strategické bombardéry srbskou infrastrukturu. Výsledek byl všude stejný: tisíce zahynulých civilistů.

Vlčí smečky

Ve válečných letech se nemohl ani jeden kapitán americké nebo britské lodě v Atlantiku cítit v bezpečí kvůli německým ponorkám. V Kriegsmarine byla vypracována taktika takzvaných vlčích smeček, která umožňovala efektivně torpédovat spojenecké konvoje.

Podstata této taktiky spočívala v současném útoku několika ponorek na nepřátelské lodě. Německé ponorky útočily z různých stran a snažily se zasáhnout co nejvíce cílů. V počáteční etapě se nemohli spojenci proti tomu nijak stavět.

Skupina až deseti ponorek se vydávala do oblasti plavby konvoje a seřazovala se do nepřetržité řady, aby signalisté alespoň jedné z nich mohli spatřit na obzoru nepřátelské lodě. Tato ponorka vysílala souřadnice na velitelské středisko, nepozorovaně pronásledovala konvoj ve velké vzdálenosti a pozorovala kouř.

Velitelské středisko mezitím navádělo na nepřátelské lodě ty ostatní ponorky. Konvoj se ocitl brzy v obklíčení a Němci útočili za velké početní převahy. „Vlčí smečky“ útočily zpravidla za temna a v hladinové poloze.

Od jara roku 1944 převzali tuto taktiku Američané a dost úspěšně ji používali ve válce s Japonskem.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Brno je osvobozeno, sláva Rudé armádě. Jen ne letos
Špaginův samopal. Zbraň vítězství a skutečný soudruh vojáka Rudé armády
Akce „Jsem vděčný“. Slováci vyzvali Evropany, aby uctili památku Rudé armády v předvečer 75. výročí vítězství
Štítky:
2. světová válka, Rudá armáda, Rusko, SSSR
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář