10:29 01. června 2020
Názory
Získat krátkou URL
Kauza maršála Koněva (209)
391814
Sledujte nás na

Z ČR lze vydat českého občana do členského státu EU na tzv. evropský zatykač, viz Beckovy příručky pro právní praxi: Pavel Vantuch – Obhajoba obviněného, Praha, 2010, str. 139. Třetí země, máme-li s nimi smlouvu o právní spolupráci aj., mohou na základě zatykače vydaného Interpolem žádat extradici. USA „unáší“ lidi odkudkoliv k soudům americkým.

„V průběhu času však názor, že trestní právo, včetně jeho účinků, má lokální povahu, ustoupil stále rostoucí potřebě a skutečné regulaci mezinárodní právní spolupráce. Důležitými faktory v tomto ohledu jsou zvýšené přeshraniční aktivity, včetně spáchaných trestných činů, mezinárodního terorismu a rozvoje lidských práv […] Česká republika je také smluvní stranou řady bilaterálních smluv o vydávání (včetně [do] USA),“ píší právníci Ivan Puškár a Anna Katerina Vintrová ve svém článku.

Z ČR může být občan vydán zatím do EU či USA. A co v budoucnu? Třeba se vztahy s Ruskem „zlepší“. Pak by „obavy“ pražských radních byly o to odůvodněnější…Jinými slovy: „Nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní…“

Pozdvižení kolem sochy maršála Koněva je zajímavé tím, že ruská strana tentokrát zareagovala důrazněji, než se dalo předpokládat z dřívějších „kauz“.

V RF byl podán návrh na stíhání pražských radních, kteří se rozhodli přemístit sochu maršála Koněva z náměstí Interbrigády do soukromého depozitáře v Měšicích. Podstatné je, že výsledkem těchto procesů je obava českých politiků o vlastní bezpečnost. Odhlédneme-li od značně bizarní kauzy s kufříkem a ricinem – kde zatím není jasné, zda vyšuměla, či má nějaké pokračování – můžeme zauvažovat o kauze Koněv, majíce na mysli jeden zajímavý aspekt. Existují situace, kdy lidé mohou být vydáni k soudům cizí země. Hrozí toto – hypoteticky – trojlístku Hřib, Kolář, Novotný?

Česká republika může vydat svého občana k soudu členské země EU a může na žádost nečlenské země českého občana či cizince zadržet.

Není to tak dlouho, co byl z ČR do USA vydán občan jiného státu, údajný ruský hacker Nikulin. V médiích rezonoval i případ Romana Pisciottiho, Itala, který byl z Německa předán Spojeným státům… Zde je na místě i ohlédnutí za Rusy, kteří byli doslova unášeni vládou USA (z různých koutů zeměkoule), aby byli nakonec souzeni znovu soudy americkými. Zde se sluší vzpomenout naštěstí již vyřešený případ Rusky Marie Butinové, ta byla ovšem zadržena přímo v Americe, ale daleko více výmluvný je případ ruského pilota Konstantina Jarošenka, o němž samotné Lidové noviny psaly v titulku článku, že není jasné, zda se jedná o zatčení či únos, neboť dotyčný byl odlifrován do USA z africké Libérie.

Tento článek si klade za cíl pouze naznačit situaci, která, pokud by nastala, mohla by učinit obavy pražských radních jaksi více předmětnými. Stačí se zamyslet nad ukvapeným vydáním Nikulina do USA či nad případem s Jarošenkem, ale také nad tím faktem, že se jednou mohou prostě jen „změnit“ podmínky (politické klima) v ČR a dalších státech... Potom by ožilo ono werichovské, že „nic není definitivní“…

Mimochodem, v kauze Litviněnko britská strana požadovala vydání údajného traviče Lugového. V kauze sestřeleného malajsijského Boeingu nad Ukrajinou (MH 17) hodlá Holandsko „postavit vrahy (tedy cizince) před soud“… Nyní se stačí jen zamyslet, co se s těmito kauzami stane, pokud se změní bilaterální smlouvy mezi některými zeměmi, přijde nová garnitura politiků, ať už na Západě či v Rusku? Například prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová si taky nejspíše nemyslela, že bude muset jednou čelit realitě soudu (za prvé – dávno po promlčení, za druhé – po reinterpretaci předlistopadového vývoje novou společností), když už bude ve značně pokročilém věku…

Nyní prosíme o názor JUDr. Zdeňka Opatřila. Pane doktore, jak vnímáte fakt, že radní z Prahy jsou stíháni v Rusku v kauze Koněv? Hrozí, hypoteticky, vydání českých občanů do Ruska?

JUDr. Zdeněk Opatřil: Za prvé v právu platí tzv. teritorialita. Nicméně konstatujeme, že s otevřením hranic a změnou životního stylu nastaly i nové skutečnosti, takže není divu, že i právo na toto všechno musí reagovat. Právo obvykle pokulhává za vývojem, ale nezbývá, než aby se i právo zkrátka přizpůsobilo. Jde-li o ono stíhání konkrétních Čechů v kauze Koněv v Rusku: jak to bylo zatím médii podáno, vypadá to, že naši radní by neměli být souzeni dle zákona, který byl podepsán až po tzv. spáchání trestného činu. Byl by to případ tzv. retroaktivity, kterou naše právo nepřipouští. A zda by mohli být naši občané obecně někdy vydáni do Ruska ve věci trestněprávní? Jak jsem řekl. Právo a mezistátní vztahy, to není věc jednou provždy zakonzervovaná, proto kdoví. Otázka je logická, ale odpověď v tuto chvíli neznáme. Ještě poznámku – princip teritoriality se značně uvolnil právě mezi státy. Skutečně tu jsou i ony bilaterální smlouvy, zda je to celkově dobře či špatně, to je také zajímavý problém…

Děkujeme za názor…

Závěrem: Česká republika (ČSR/ČSSR) zná případ retroaktivity ve svém právu. Týká se to např. Benešových dekretů, viz Britské listy: „…Se zpětnou účinností byly dekrety prezidenta Beneše potvrzeny ústavním zákonem z 28. 3. 1946.“, retroaktivní aspekt by mohl mít i Lex Babiš.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Téma:
Kauza maršála Koněva (209)

Více:

Ministr obrany Ruska požádal o trestní stíhání zahraničních úředníků, kteří bourají památky občanů SSSR
Kolář, Novotný a Hřib jsou ruští agenti. Fendrych přišel s novou verzí ricinové kauzy a Kundra zařazuje zpátečku
Komu ve skutečnosti nahrává Ondřej Kolář? Sociolog Hampl odhaluje klíčového hráče ricinové kauzy
Štítky:
Ondřej Kolář, Ivan Koněv
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář