00:25 05. července 2020
Názory
Získat krátkou URL
121260
Sledujte nás na

Ministr zahraničních věcí Evropské unie Josep Borrell názorně ilustroval známé politické pořekadlo, že včas zradit znamená předvídat. Známý evropský diplomat se pravděpodobně podíval na situaci na geopolitické scéně a došel k závěru, že nastal čas nastínit nový strategický směr Evropské unie, který bude zřejmě probíhat pod heslem „Věk Asie začal!“.

Ve skutečnosti pan Borrell oznámil začátek „asijského věku“ na nedávném setkání s německými diplomaty. Navíc, podle názoru šéfa evropské diplomacie, světový řád, jehož středem byla Amerika (nebo byl ovládán USA) skončil právě v souvislosti s nástupem nové fáze historického vývoje, v němž Evropská unie již není ochotna spokojit se s rolí oblíbené americké kolonie nebo v lepším případě mladšího partnera Washingtonu, který občas milostivě dovolil kolektivnímu Starému světu, aby se zabýval neokolonialismem na svých tradičních „loveckých územích“ v Africe, na Blízkém východě a ve východní Evropě.

Brusel chce více a tato odvaha je vysvětlena velmi jednoduše: Washington zeslábl, Evropská unie cítí, že se rovnováha sil změnila a že ostrý konflikt mezi Washingtonem a Pekingem otevírá Evropské unii velký vagón možností, do něhož je třeba včas naskočit, nehledě na nespokojenost všech amerických satelitů nacházejících se uvnitř sjednocené Evropy.

Britské noviny The Guardian uvádějí docela odvážné téze z vystoupení pana Borrella.

„Analytici dlouho hovořili o konci amerického systému (mezinárodních vztahů – pozn. red.) a nástupu asijského věku. K tomu nyní dochází před našimi očima,“ prohlásil hlavní evropský diplomat. Vysvětlil, že EU jako celek je nyní pod obrovským diplomatickým tlakem jak ze strany Washingtonu, tak ze strany Pekingu.

Stojí za zmínku, že samotná skutečnost stížnosti předního evropského úředníka, že na Evropskou unii je „vyvíjen nátlak v otázce volby strany (konfliktu – pozn. red.)“, je již ve skutečnosti skandálem, neboť to za prvé znamená existenci jakési svobodné vůle mezi politiky, kteří vládnou evropským zemím, a za druhé to vytváří předpoklad, že se Evropská unie postaví v zásadním geopolitickém konfliktu na stranu Číny a ocitne se na opačné straně barikády proti Americe, navzdory všem prohlášením o společných hodnotách, transatlantické solidaritě a společném bezpečnostním systému ve formě NATO.

Nejzajímavější je však to, jaké řešení otázky výběru navrhuje hlavní diplomat EU. Navrhuje ustoupit stranou a dát oběma zájemcům o status hlavní síly na planetě možnost vyjasnit si své vztahy bez přímé účasti Bruselu v konfliktu na straně Pekingu nebo Washingtonu.

Celkově EU prostřednictvím svého předního diplomata učinila prohlášení o svrchovanosti. Podle Borrella musí Evropané „sledovat své vlastní zájmy a hodnoty a vyvarovat se toho, aby se stali nástrojem jedné nebo druhé strany“, což zcela jasně znamená neochotu proměnit se v pěšáka v rukou Pekingu nebo zůstat pěšákem v rukou Washingtonu.

Nedá se předpokládat, že by Donald Trump byl nadšen takovou dezercí z pole geopolitických bitev ze strany bloku, který by (alespoň teoreticky) měl být nejoddanějším americkým vazalem a podporovat všechna americká geopolitická dobrodružství. Jak opakovaně tvrdili zástupci nejbližšího kruhu amerického prezidenta, ochrana Pax Americana - „světa, v jehož středu jsou USA“, a americká hegemonie – to je nejvyšší priorita, k níž nemohou být kompromisy.

V této souvislosti nelze Borrellovo prohlášení, že americký věk skutečně skončil a přímo teď nastupuje asijský věk, považovat za nic jiného než za zradu, za kterou je třeba potrestat ani ne tak konkrétního diplomata (který pravděpodobně nevystoupil v žánru vlastní politické iniciativy), ale obecně celý segment evropské politické elity, který najednou pocítil, že nastal čas buď si hledat jiného pána (a flirtuje s Pekingem), nebo obnovit bývalou veličinu a prohlásit Evropskou unii za nezávislý „pól moci“ v novém multipolárním světě.

Stojí za zmínku, že Borrell ve vztahu k Číně nenašel nijak zvlášť laskavá slova a hovořil spíše o potřebě konfrontace než spolupráce. „Potřebujeme vůči Číně tvrdší strategii, která také vyžaduje zlepšení vztahů s demokratickou částí Asie,“ uvedl.

Nelze předpokládat, že se Pekingu bude líbit situace, v níž všichni sousedé Číny, s nimiž má určité neshody (nebo skutečné pohraniční konflikty), najednou začnou dostávat diplomatickou, ekonomickou a případně technologickou i vojenskou podporu ze strany zemí EU. Vzhledem k tomu, že hlavním autorem ambiciózní strategie „návratu Evropské unie do Asie“ je ve skutečnosti francouzský prezident Macron, může vzniknout důvodné podezření, že se Evropská unie ani nechce vrátit do „slavných dnů“ studené války 20. století, kdy měla Evropa na mezinárodní scéně nesrovnatelně větší autoritu a vliv než nyní, ale hned do 19. století, kdy si evropské mocnosti rozdělovaly asijské kolonie mezi sebou a měly astronomické zisky ze svých koloniálních projektů.

Nabídnout sousedům Číny, z nichž mnozí mohou mít ve vztazích s Washingtonem své vlastní problémy, jakousi alternativní „geopolitickou střechu“ - to je krok, který mohou někteří evropští politici považovat doslova za geniální, protože nový „asijský věk“ nemusí být nutně „čínský“. Alespoň z pohledu Evropské unie může být „asijský věk“ zcela dobře obdobím, v němž bude Starý svět v tomto regionu opět pořádně vydělávat, tím spíše proto, že v moderních podmínkách je možné obejít se bez použití vojenské síly.

Na jedné straně takové náhlé probuzení evropských geopolitických ambicí musí potěšit: „kolektivní Západ“ se definitivně rozpadá a Evropská unie hledá dobrodružství hned na dvou geopolitických frontách současně - v diplomatickém boji s Čínou a v obchodní válce se Spojenými státy. Na druhé straně vznikají mírné obavy kvůli těm zbytkům víceméně stabilního systému mezinárodních styků a vztahů, které jsme zdědili z 20. století (a na jejichž budování se podíleli naši předci) - s ohledem na přání mnoha velkých geopolitických hráčů radikálně vyřešit nahromaděné mezi nimi rozpory existuje riziko, že mu nezbývá mnoho života.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

USA vymýšlejí takovou pomstu, aby Čína záviděla Rusku. Názor
Američtí miliardáři se připravují na nejhorší a zbavují se akcií. Názor
Amerika zahajuje „ruský scénář“ pro svého největšího nepřítele. Názor
Štítky:
EU, Josep Borrell
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář