05:37 20. října 2020
Názory
Získat krátkou URL
9750
Sledujte nás na

11. června se premiéři zemí Visegrádské skupiny sejdou v Lednici, kde budou projednávat společnou pozici o plánu Evropské komise, jak pomoci zemím zasaženým koronavirem. Její objem ve výši 750 miliard eur (čtyřikrát více než roční rozpočet EU) mnohé šokovala.

Tuto gigantickou částku by si „komise“ měla půjčit na finančních trzích, splacení bude nutné do roku 2058, přičemž záruka bude ležet na celé Evropské unii. A proto schválení plánu je nutné od všech 27 hráčů EU. Ohledně nového „Marshallova plánu“ se okamžitě objevila masa otázek. Nejspořivější – Rakousko, Dánsko, Nizozemsko a Švédsko – jsou nespokojení samotnou myšlenkou poskytnutí pomoci v podobě grantů, proč ne půjčky. Jaké budou podmínky pomoci, jak se bude vracet? Přičemž třetinu balíku by podle návrhu měly dostat nejvíce poškozené státy – Španělsko (140 miliard eur) a Itálie (170 miliard eur). A Česko dostane 20 miliard a Slovensko 13 miliard eur. To znamená, že kdo lépe zvládl epidemie, dostane méně? Copak je to spravedlivé?

„O spravedlivém rozdělení peněz mezi členské země EU nemůže být samozřejmě řeč,“ řekl v rozhovoru pro Sputnik ekonom a politolog Jaroslav Tichý.

Skutečné intence EU

Podle jeho názoru se jejich rozdělení řídí především snahou pokrýt díry v hospodaření „jižních zemí“ EU, které vznikly již před koronavirovou krizí.

„Jejichž vznik (těchto děr, pozn. red.) souvisí nejen s ‚žitím těchto zemí nad poměry', nýbrž i s problémy vytvořenými v souvislosti s nastavenými pravidly EU. Rozdělování peněz z tohoto fondu se tedy neřídí ani zásluhovostí těchto zemí na zvládání vlastní ekonomiky ani koronavirové krize, nýbrž čistě snahou vedení EU udržet rozpadající se projekt pohromadě za každou cenu, a to z peněz členských zemí EU, zejména pak těch postsocialistických. Kritérium spravedlnosti zde není vůbec zohledněno, plánované rozdělení peněz se má řídit čistě podle potřeb vedení EU. Krom toho poskytnutí těchto peněz, které mají být poskytnuty členským zemím EU zčásti jako půjčka, zčásti jako úvěr (ECB je ale bude muset splatit z peněz členských zemí i s úroky v plném rozsahu), je pastí na členské země EU s cílem připoutat je více k EU a znemožnit jejich odchod z EU. A to je potřeba brát v úvahu a z toho vycházet,” říká ekonom.

Předseda vlády Andrej Babiš má vůči návrhu fondu výhrady. Kritizuje zejména skutečnost, že by jedním z kritérií pro rozdělování peněz měla být míra nezaměstnanosti, která podle něj s dopady epidemie nesouvisí. Babiš naznačil, že by za vhodnější kritérium považoval dopad pandemie na hrubý domácí produkt jednotlivých zemí.

Pan Tichý s ním souhlasí.

„Argument je to správný, ale s ohledem na to, že cíle vedení EU jsou zcela odlišné, bude Andrej Babiš tuto pravdu zřejmě obtížně prosazovat. Osobně nejsem za této situace pro přijímání jakékoliv pomoci, neboť jde pouze o snahu dostat naši zemi do dalších závazků. Nejen v částce, kterou bychom případně obdrželi, nýbrž i formou ručení za ostatní, pokud oni své závazky nesplatí. Ani teď, ani později. Naše republika žádné záplatování ztrát nepotřebuje,“ domnívá se odborník a nabízí zastavení úniku zisku z Česka do zahraničí.

„Pravda je taková, že naši lidé pracují na cizí subjekty, a to v míře vyšší, než je tomu v případě dalších postsocialistických zemí. Nikoliv náhodou jsme označováni za krmník Evropy, o čemž psal před několika lety i francouzský ekonom Thomas Piketty. Od té doby se nestalo nic jiného než to, že se ten odliv zisku od nás každoročně zvyšuje,“ míní.

Východisko podle experta

Co by nakonec mohla EU udělat, aby pomohla poškozeným koronavirem členským státům?

„Moje vlastní úvahy, resp. nároky na evropský koncept pomoci zemím postiženým epidemií lze ve stručnosti charakterizovat takto. To je, opakuji, můj vlastní názor, možná pro někoho šokující. Pro země, které chtějí zůstat nadále v EU, poskytnout jim peníze k přechodné náhradě pouze skutečně vzniklých ztrát z titulu koronavirové krize (do toho zahrnuji veškerá stanovená omezení, aniž bych hovořil o vlastním problému koronaviru), přičemž tyto země si musí být vědomy toho, že obdržené peníze budou muset v té či oné formě splatit, a to i s úroky,“ navrhuje ekonom.

Jako podmínku uvádí, že by poskytované peníze měly být směrovány na náhradu ztrát a na udržení existence podniků, nikoliv na nesmyslné projekty.

„Tato ‚pomoc' nesmí být podmíněna převzetím ekonomiky zemí příjemce zahraničními firmami v rámci globalistické struktury. Musí platit zásada, že účelem poskytnutí této pomoci příslušné zemi je pouze přechodná náhrada utrpěných ztrát, kterou bude muset příslušná země splatit. Je tedy nesmyslné těmto zemím poskytovat pomoc ve větším než uvedeném rozsahu. Ještě navíc na pokrytí dřívějších ztrát, neboť je nebudou schopné splatit tak, jako dosud. Budou je tedy muset solidárně splácet další členské země EU, které to stáhne i s dotyčnými zeměmi (pro něž je to jen odklad jejich krachu) pod vodu,“ uvádí.

Pro země, které nechtějí nadále zůstat v EU či které odmítají tuto „pomoc“, je podle pana Tichého třeba odmítnout nabízenou pomoc, která není žádným Marshallovým plánem, za který se někdy vydává.

„Tyto peníze je třeba splatit, přičemž již nyní někteří podnikatelé v nich spatřují nový zdroj k ‚dobývání renty', který oni budou čerpat, zatímco splácet ho budou ostatní občané naší země; urychleně odejít z EU, pokud možno s dalšími zeměmi V4+. K tomu by mělo směřovat i připravované jednání V4+ v ČR 11. června. Nejsme-li jako celek k takovému kroku připraveni, pak blokovat přijetí příslušného návrhu vedení EU a ECB na způsob odstranění následků koronavirové krize či při nejhorším odmítnout naši účast na takovém projektu a za jeho splnění ručit,“ říká politolog.

Rozděl a panuj

Vymyslí V4 společný postoj ohledně evropského fondu obnovy po epidemii koronaviru?

„EU si zcela vypočítavě chce koupit některé země tím, že jim poskytne větší ‚pomoc', než která by odpovídala stavu a podmínkám dané země. Někteří politici v těchto zemích budou vidět pouze peníze ‚dnes', nikoliv jejich splácení ‚zítra'. U toho již totiž nebudou, budou se jen na jejich rozdělování podílet na rozdíl od občanů, kteří budou tyto peníze splácet. Typickým příkladem ze zemí V4+ je Polsko (které může obdržet 63 miliard eur, pozn. red.). Krom toho to jsou země z jihu Evropy. Politici v těchto zemích si jednak neuvědomují, že jde o dlužnickou past pro členské země EU, jednak je jim to jedno. Důležité pro ně bude, aby peníze přišly a oni se mohli podílet na jejich distribuci, a tedy i rozkrádání, a to v době, kdy jsou ještě ve funkcích,“ říká expert.

Pokud tedy nebude mezi politiky V4+ nikdo dostatečně osvícený a morální, pak z důvodů výše uvedených hrozí nebezpečí, že země V4+ zaujmou nakonec společný kladný postoj k nabídce Fondu pro obnovu EU, varuje pan Tichý.

„Z tohoto hlediska je nutné hodnotit pozitivně stanovisko premiéra Babiše, což ale neznamená, že se pod tlakem okolností nemůže ještě změnit. Zájmy Polska mají být z krátkodobého hlediska natolik zafinancovány, že lze předpokládat rozvratnickou činnost Polska v rámci V4+. Pozdější případné prohlédnutí Polska již bude v celé záležitosti nepodstatné. Společný (byť z věcného hlediska nežádoucí) postoj lze tedy očekávat spíše (bohužel) kladný k danému návrhu vedení EU na poskytnutí podpory než naopak. Rád se v tomto směru budu ale mýlit,“ dodává závěrem.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Štítky:
Koronavirus, Visegrádská skupina, ekonomika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář