21:06 22. října 2020
Názory
Získat krátkou URL
132580
Sledujte nás na

Český historik Mgr. Michal Macháček, Ph.D., autor výpravné biografie o Gustavu Husákovi, na žádost Sputniku reaguje na článek o druhé světové válce, který pro The National Interest napsal ruský prezident Vladimir Putin. Ten se textem dotkl mnoha důležitých předválečných, válečných i poválečných momentů. Níže rozhovor s Michalem Macháčkem.

„Největší tíhu války a největší ztráty na životech i v hospodářství utrpěl Sovětský svaz.“

(Prof. Václav Pavlíček)

Vladimir Putin v článku pro the National Interest vysvětlil, že druhá světová válka nevznikla zničehonic, že byla očekávána a že se na ni SSSR připravoval. Nečekaná byla bezprecedentní brutalita, s jakou byl SSSR atakován. Putin uvedl citátem západní politiky jako Churchill, Truman…, kteří ve své době uznali, že většinu tíhy války v Evropě musel snášet SSSR. Jak si vysvětlujete, že Západ nyní „oslavuje“ 75leté výročí konce války bez Ruské federace? Oslava vítězství bez Ruska se děje už několik let v řadě. Proč?

Mgr. Michal Macháček, Ph.D.: Výklad o 2. světové válce je součástí zápasu o veřejné mínění, legitimizaci politické moci i udržení geopolitické konstelace z ní vyplývající. Nejedná se o nic nového pod sluncem a každá ze stran se do tohoto zápasu čas od času silněji zapojuje a využívá ho k vlastním zájmům. Výklad dějin je zbraní i štítem, proto ty zvýšené emoce. Pokud je mi známo, nejdříve se ruská neúčast zdůvodňovala anexí Krymu, ovšem jedná se i o projev uvedeného zápasu.

Putin vzpomněl, že 19. 9. 2019 Evropský parlament přijal rezoluci, v níž se zodpovědnost za vznik druhé světové války přisuzuje rovným dílem jak Německu, tak Rusku. Přitom postoje „Velké Trojky“ (Churchill, Truman, Stalin), jaltská jednání i uspořádání světa po Postupimi jasně řadí SSSR (RF) k vítězným mocnostem. Putin připomněl, že EU vytěsňuje z paměti tzv. mnichovskou zradu, která vlastně spustila události druhé světové války…

S nemalou částí zmiňovaného usnesení [Parlamentu EU] lze souhlasit, ovšem místy je opravdu problematické, historiograficky selektivní a schématické, a navíc v rozporu s českým právním řádem, jelikož zcela opomíjí význam mnichovské dohody pro osud Československa a rozpoutání války, jak již upozornil český ústavní právník prof. Václav Pavlíček.

Evropský parlament prakticky dominantně přistoupil na dějinný výklad Polska a pobaltských států, které standardně mají vztahy s Ruskem značně rezervované, diplomaticky řečeno, což se ve znění usnesení silně odrazilo.

Vladimir Putin plánuje zpřístupnění řady archivního materiálu, který se týká druhé světové války, a dále role SSSR v této válce. Proč se domníváte, že totéž stejně agilně nečiní západní státy? Putin v článku říká: A) Nevíme, neměli-li jiné evropské státy rovněž tajné dodatky ke svým smlouvám s Německem. Musíme jim věřit na slovo (zda měly, či neměly). B) Jakékoli ničení materiálů či památníků odkazujících na druhou světovou válku považuje ruský prezident za podlé. Prosíme váš komentář.

Nejen historikové jistě vítají odkrývání dosud utajovaných archivních materiálů. Co vím, množství zajímavých písemností již skutečně bylo ruskou stranou nově odtajněno a zpřístupněno. Otázkou je, v jaké míře – selekci se tomu stalo. Výklad je využíván politicky, proto lze předpokládat, že budou odtajňovány jen takové materiály, které se té oné straně budou zrovna hodit. Nebuďme naivní. Myslím proto, že nejen v této oblasti si ruská strana a „západní“ státy nemají příliš co vyčítat. Ruskou aktivitu lze chápat jako reakci na uvedenou rezoluci, možná i zdvižený prst, že ještě existuje leccos v uzavřeném šuplíku, co by mohlo být uveřejněno a pro „Západ“ nepříjemné. Reálné i domnělé špíny tam jistě může být až až, 20. století bylo věkem extrémů, ovšem zároveň se může jednat jen o blafování.

Putin se vyjádřil k tomu, že Pobaltí se stalo součástí SSSR na smluvní bázi [s Německem]. Díky tomu se i Vilnius stal součástí Litvy, do té doby byl na „polském území“. SSSR vstoupil do Polska až 17. 9. 1939, kdy se Němci dostali příliš na východ, kdy polská vláda emigrovala a kdy tehdejší sovětsko-polská hranice byla značně blízko Minsku. Putin říká, že SSSR nevyužil možnosti a zastavil se jen na tom území, které bylo po Versailles doporučeno, aby bylo kontrolováno SSSR, hovoříme zde o tzv. Curzonově linii.

Jednalo se o důsledky německo-sovětské smlouvy, známé jako pakt Ribbentrop-Molotov z konce srpna 1939, která obsahovala tajný dodatek o rozdělení Polska a sfér vlivu. Vzhledem k tomu, co se pak dělo, a že se k dodatku po dlouhá léta sovětská strana nehlásila, tomu se stalo až za Gorbačova koncem 80. let, tak o to je dnes více připomínán a argumentuje se s ním i jako o údajném důkazu, že 2. světovou válku zapříčinili stejnou měrou Němci i Sověti, což je samozřejmě zploštělý výklad.

Aktivity „Západu“, včetně Polska, usilující o dohodu s hitlerovským Německem, ba participaci na německé výbojné politice, jsou přitom bagatelizovány či nejsou připomínány vůbec. Není se přirozeně čím chlubit. Hodí se přitom ještě připomenout, že mnozí historici začátek druhé světové války spatřují již v předcházejícím dění v Asii, v expanzivní politice Japonska. Nakonec i horké válečné fázi v Evropě předcházel mimo zmiňovanou mnichovskou dohodu i anšlus Rakouska, občanská válka ve Španělsku či italské tažení do Habeše. Koneckonců, zaděláno na další velkou válku bylo prakticky již Versaillským mírovým systémem po prvním světovém válečném konfliktu.

V dnešní době NATO přemisťuje své síly do Polska. Putin píše, že Poláci byli před druhou světovou válkou těmi, kdo bránil vzniku kolektivní bezpečnosti, jež by garantoval SSSR, Francie a Velká Británie. Cituje vyjádření tehdejšího německého ambasadora v Polsku, polského velvyslance v Berlíně či tehdejšího polského ministra zahraničních věcí Józefa Becka – Poláci měli německé ujištění, že dojde-li ke konfliktu mezi ČSR a PL, Německo pomůže Polákům… Také zmínil, jak agilně Poláci s Němci poté okupovali Československo. Jak byste komentoval rusko-polské vztahy na pozadí těchto faktů, víme-li také, viz Putin, že Poláci zvažovali pomník Hitlerovi v Polsku za řešení „židovské otázky“?
Je známo, že rusko-polské vztahy jsou již po několika staletích problematické a na obou stranách plné křivd a emocí. Vždy, když se pak řeší nějaká problematika a jak se jedna strana hanebně vůči té druhé zachovala, nabízí se hned protiargumentace, která jde do minulosti. Je to začarovaný kruh. I v uvedeném případě rozhodovala minulá zkušenost a geopolitické zájmy. Zjednodušeně řečeno, bylo jasné, že nacistické Německo mělo koncem 30. let, na rozdíl od sousedních států, vojensky silně našlápnuto a chuť po expanzi, a teď se jednalo jen o to, kam nejdříve půjde. A samozřejmě každý si přál, aby nešlo na něj a jeho spojence, nýbrž na druhou stranu, a přitom byl zájem pro sebe z nové situace co nejvíce vytěžit. Ačkoliv vládla na všech stranách zvýšená nedůvěra, prakticky se každý pokoušel jednat s každým. Existovala spleť různých zájmů, očekávání i smluvních vztahů. Když jsme např. u Polska, tak to mělo ze 30. let smlouvu o neútočení podepsanou jak s Německem, tak se Sovětským svazem.

A pokud jde o antisemitismus, tak jím byla silně prostoupena celá tehdejší doba a uplatňoval se ve zvýšené míře právě i v Polsku, kde protižidovské pogromy nebyly jen dílem Němců. Koneckonců i v ještě ne zcela Němci obsazeném Československu se antisemitské tendence dostávaly na povrch. Je to samozřejmě citlivá minulost, kdy je nejpohodlnější vše házet jen na Němce jako hlavní, ba jediné viníky. (Viz poválečné pogromy na Slovensku, pozn. aut.)

Putin označil banderovce, vlasovce za zjevné zrádce…

Kolektivně z hlediska výsledků druhé světové války se ocitli na špatné – poražené straně. Naštěstí nepatřili mezi vítěze, což by bylo patrně osudné i národům, v jejichž zájmu údajně na straně Němců bojovali. Je třeba však dodat, že motivace a osudy těchto lidí byly často složitější, a proto si nevystačíme jen s manicheistickým hodnocením.

Hovoří o nynějších institucích kolektivní bezpečnosti. Poukazuje na to, že se nynější EU nelíbí, že RF odmítá evropskou rezoluci z 19. 9. 2020. Putin dále zdůrazňuje, že si na posledním setkání představitelů zemí SNS bývalé země SSSR — postsovětské státy — mezi sebou odsouhlasily, že sovětské vítězství nad nacismem je nezpochybnitelné. Proč v euroatlantickém prostoru zejména nyní chtějí citované subjekty (Parlament EU) připravit celé národy o historickou paměť rezolucemi, které se objevily právě nyní?

Dějiny a jejich výklad je politikum. Jedná se patrně o lakmusové papírky, snahu zjistit, jak je nastaveno veřejné mínění a až kam se ve výkladu událostí druhé světové války dá zajít. Nehovořil bych přitom o snaze o likvidaci historické paměti, nýbrž její modifikaci, resp. znovu vytváření a politickém využívání, což ostatně není jev nový a dělo se tomu již dávno před dneškem. Stačí si vzpomenout sovětské i americké reinterpretace z dob kulminující studené války. Výklad minulosti je holt vždy podmíněn naší přítomností a slouží momentálním politickým potřebám.

Putin na příkladu svých rodičů a svého zemřelého bratra demonstruje, co jeho generace chápe pod pojmem druhá světová válka. Zároveň tvrdí, že i moderní ruská společnost je schopna sebeobětování pro dobro kontinuity národa a státu. Domníváte se, že je něco takového srozumitelné třeba současné české populaci?

To je samozřejmě působivá proklamace určená jak navenek, tak dovnitř Ruska, a sledující vlastní politické zájmy, ovšem třeba přiznat, vycházející a budovaná na reálném základu. Myslím si, že české prostředí je míře ruské sounáležitosti spíše vzdáleno. Respektive záleží na tom, jaká je a jak je pěstována rodinná a národní paměť, a přece jen ve většině zemích bývalého Sovětského svazu se jedná o silněji zakořeněné státotvorné memento, na kterém je dlouhodobě stavěno.

Přirozeně odlišněji bude události druhé světové války vnímat např. Polák, jehož příbuzní byli zmasakrováni v Katyni či občan pobaltského státu, jehož rodina byla násilně vysídlena na Sibiř. Tradiční české rusofilství, které bylo u většiny společnosti upevněno společně prolitou krví ve druhé světové válce a vděčností za osvobození, bylo silně narušeno, ne-li zničeno dalším dějinným děním, zejména sovětskou vojenskou reakcí na Pražské jaro, kterou většina české společnosti chápala, a i dnes chápe, jako národní potupu a okupaci. Pro mnohé Čechy může znít sympaticky, že se ruský prezident tak obšírně dovolává mnichovských událostí roku 1938, ovšem v nejedné české mysli bude zároveň přítomen i „druhý Mnichov“ z roku 1968, ač samozřejmě toto srovnání v mnohém pokulhává. Historická paměť obsahuje různé segmenty.

Domníváte se, že poselství Putina pro National Interest padne na úrodnou půdu, či na Západě už není vůle Rusy jakkoli chápat? Vladimir Putin volá po spolupráci a po zachování systému kolektivní bezpečnosti, který svět již po 75 let chrání od zničujícího globálního konfliktu. Jak to vidíte vy?

Domnívám se, že snaha o vyslechnutí i pochopení je, což ale neznamená automaticky souhlas. Ostatně, jedná se v prvé řadě o politické proklamace, o střet různých zájmů, národních i individuálních, neméně generačních pamětí. V souvislosti s globalizací lze spíše předpokládat, že nás budou dále provázet lokální válečné konflikty, jelikož globální by byl konečnou pro všechny. Ovšem za těch 75 let se svět geopoliticky velice změnil, rozpadl se Sovětský svaz a koloniální impéria a na scéně přibyli a budou ještě přibývat noví silní hráči. Rusko má v této konstelaci nezáviděníhodnou pozici, rovněž jeho vnitřní situace není růžová. Geopoliticky se utkává na několika frontách, přičemž největší obavy ve skutečnosti nepramení z USA nebo EU, ale z Číny, která je na vzestupu, a atakuje místo hlavního hegemona, jestli jím už vlastně není, a ohrožuje tak neméně americké zájmy. To nakonec může paradoxně přispět i ke sblížení Spojených států, EU a Ruska. Nejen z politologického hlediska nás čekají zajímavé, ale i výbušné časy velkých změn.

Díky za rozhovor.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Německý politolog označil Putinův článek za ruku podanou Západu
Britské ministerstvo zahraničí zareagovalo na Putinův článek o druhé světové válce
Poláky pobouřil článek Vladimira Putina o druhé světové válce
Štítky:
Vladimir Putin, Druhá světová válka
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář