14:27 27. října 2020
Názory
Získat krátkou URL
91200
Sledujte nás na

Primátor Hřib si postěžoval moderátorce Tvarůžkové na ČT, že Praha čelí propadu v rozpočtu kvůli koronaviru. Na demonstraci chvilkařů na Staroměstském náměstí jsme slyšeli, že na propad rozpočtů upozorňují starostové měst, konkrétně se tam k tomu vyjádřila starostka Peček. Poprosili jsme o komentář bývalého místopředsedu KSČM Josefa Skálu.

Pane doktore, primátor vidí spásu v dotacích. Hřib by ale měl být úspěšným manažerem, nikoli tím, kdo si stýská u moderátorky Tvarůžkové. Co říkáte na koronavirus, boj proti němu a na deficit peněz?

PhDr. Josef Skála, CSc.: Témat je to hodně. Primátor pláče na nesprávném hrobě. Žijeme přece na báječném „konci dějin“, který nám měl nadělit všeobecnou hojnost... Pokud primátor chce pro sebe a zemi více peněz, chce to především přiškrtit tento děsivý únik hodnot vytvářených českýma rukama a českými mozky. Pan primátor však, pokud je mi známo, fandí pravému opaku.
Nechápu, proč je řeč o dotacích. Praha má, tak jako všechna ostatní města i obce, stanoven podíl na rozpočtovém určení daní zákonem. I primátor tak dostane úměrně tomu, kolik se vybere daní na území, které spravuje. Během epidemie je to logicky méně, což se týká i státní pokladny. Proč má být tím, kdo přesto zaplatí vše, stát, vůči němuž má politické spektrum, do nějž spadá strana pana primátora, štítivý vztah. Neříkají snad tyto síly už roky, že stát je ten nehorší hospodář, a proto je mu potřeba odvádět co nejméně?

Mladí chvilkaři si během svých demonstrací stěžovali, že Andrej Babiš platí málo svým zaměstnancům. Za socialismu by všichni tito byli organizováni v odborech. Dnes máme ale možnost riskovat, vydělávat si peníze, ukázat kapitalismu, jak jsme schopní a výkonní. A teď najednou slyšíme od mladé generace, že dostává málo peněz za práci. Co je to tedy za zřízení? Co je to za systém?

Pan Minář a jiní postpubertální hecíři by si měli konečně vybrat, oč jim kráčí. Zatím nám předvádějí politickou schizofrenii. Fandí-li dnešnímu „báječnému konci dějin“, měli by vzít na vědomí, že jeho součástí je možnost najímat si lidi právě za tolik peněz, kolik si kdo zamane. Ten „konec dějin“ není vůbec báječný, já sám jeho zastáncem nebyl nikdy, a právě teď začíná navíc praskat ve švech. Tihle pánové však zkoušejí sedět na dvou židlích. Straní kapitalismu, a tedy „svobodě“ dolovat nadhodnotu z cizí práce. Zároveň se však rozčilují, že té nadhodnoty někdo doluje příliš moc. Pokud by tomu chtěli čelit doopravdy, museli by razit úplně jiné řešení. Jinak jsou leda k smíchu a k pláči. 

Chvilkaři říkají, viz starostka z Peček, že stát by neměl brát peníze městům, aby jimi snoval podnikatele – čeká se, že podnikatelé poté pomohou městům – spíše věří dotacím (a grantům…). Dotace však souvisí s byrokracií: jde-li o penězotoky, na Akademii věd se toto vyjadřovalo metaforou kafemlejnek, na Západočeské univerzitě si svého času vymyslely pojem „hadičkový systém“… Rozdělování peněz by přece mělo být transparentní. Hrajeme v kapitalismu fér, nebo ne?

Ti, co to mají v rukou, hrají tak, jak to vystihují pojmy, jimiž to označují sami. Mají své hřiště „zalobováno“, a tedy i privilegovaný přístup ke všelijakým grantům a dotacím. Vědci vám šeptem povědí, že kdo se chce ke grantům dostat, musí mnohdy razit i zcela určité koncepce a rozhodně s nimi nepolemizovat. Týká se nejenom českých institucí, ale dokonce i institucí EU. Viděl jsem dopisy, jimiž Brusel našim vědcům arogantně vzkazoval, že pokud se k otázce klimatické krize nebudou stavět zcela určitým způsobem, pak ať zapomenou, že by z evropských zdrojů dostali jediné euro. Věda a vývoj však přece mají objektivní poslání a priority. A to, kdo na výzkum dostane či nedostane potřebné zdroje, by tak nemělo záviset na všelijakých kamarádšoftech. Jenže právě tak tomu mnohdy není. A kafemlejnek či hadičkový systém se způsobu rozdělujícímu granty a dotace ne náhodou říká i v samotné Akademii věd či na Západočeské univerzitě. I ti, komu to nevoní, ovšem sklízejí právě plody toho, co si tak moci přáli. 

Hřib říká, že by Praha neměla živit okolní města. Nicméně v době, kdy všechno fungovalo, měli jsme funkční letiště, hrdé ČSA, mohli jsme živit spoustu lidí ze Středočeského kraje, kteří dojížděli za prací do Prahy. Čeho je známkou fakt, že Praha jako by nemůže (ač by třeba i ráda) navázat na svou tradici, „jež hvězd se dotýká“?

Praha si svůj průmysl, v němž měla ekonomické zázemí po řadu generací, nechala zlikvidovat téměř kompletně. Stačí vzpomenout ČKD, špičkovou firmu s velkým tržním podílem i v řadě zahraničních zemí. Tam, co teď stojí O2 aréna, sídlila ČKD Lokomotivka, jedna z mnoha divizí koncernu. Uvedu aspoň jedno číslo, které řadu lidí asi šokuje. Jenom tento závod, menší než některé jiné součástí ČKD, vyráběl v průměru skoro dvě lokomotivy denně (ČKD Lokomotivka jich vyráběla 520-540 ročně, tedy skutečně v průměru skoro 2 za pracovní den (minus víkendy a svátky. Tuto informaci potvrdil Sputniku bývalý zaměstnanec ČKD pan Ing. Karel Hušner, CSc. Ten ještě doplnil, že jsme dělali u nás až 1000 tramvají rodně, pozn. aut.). A tedy víc než Siemens a jiní velcí konkurenti. Nic takového v Praze není už roky.

Dneska má přitom Praha velká daňová inkasa i z firem, které v ní mají jen obchodní sídlo, avšak hodnoty vytvářejí v jiných regionech. Zároveň sem skutečně dojíždí den co den za prací spousta lidí ze Středočeského a dokonce i vzdálenějších krajů. Takže otázka, kdo koho živí, stojí spíš v opačném gardu, než jak to líčí primátor Hřib. Pro pražskou dopravu i jinou infrastrukturu to však opravdu představuje zátěž, kterou jiné regiony nenesou. Pan primátor však pláče na nesprávném hrobě i v tomto případě. Lidé, nucení dojíždět za prací do Prahy, o ni u sebe doma přišli vinou privatizační mánie, která jejich dřívější zdroje vyrabovala a mnohdy přímo sprovodila ze světa. Před listopadem 89 jsme měli přesně opačný závazek. Nejenom práce, ale i kultura šla za lidmi – až do nejvzdálenějších provincií. To by si mohli vzít k srdci pánové, kteří nám vládnou dnes. Chtějí-li problémy opravdu řešit, a ne o nich jenom planě řečnit.

Jak to, že – obecně vzato – nás v průběhu let po revoluci zaskakuje tu 1000letá voda, tu nás zastihne nepřipravenými „nějaký“ koronavirus, a to tak, že se ukazuje, že podnikatelé, natož občané, nemají uspořené peníze? Rezervy nejsou ani na státní úrovni… V čem vidíte východisko?

Kde se ten nový koronavirus vzal – i kdo, proč a jaké stínohry kolem něj rozehrává – je samostatné a velice vážné téma. Dnešní režim však změnila v „nahého v trní“ už tahle krizová situace.  Aby mu musela trhat trn z paty vlastně jen Čínská lidová republika, démonizovaná jako „komunistické“ strašidlo.

To proto, že celý systém civilní obrany, který jsme už měli, byl po roce 1989 rozmetán. Dřív byl připraven i na větší hrozby, kalamity či katastrofy, než velká voda nebo koronavirus. Byl vybudován za studené války, která nám šla po krku. Většina jeho kapacit, které nás stály značné prostředky, byla zdevastována a často i přímo rozkradena. Teď se zpozdile přichází na to, jak moc jsou potřebné za jakýchkoli poměrů. Mánie plivání na vše, čím jsme disponovali do roku 1989, se krutě nevyplácí.

Dnes, kdy je tvorba hodnot v rukou soukromého sektoru, by to měl být právě on, kdo bude disponovat i rezervami pro případ, že společnost cokoli zaskočí. Jsme však svědky proklamací typu, že stát je nejhorší hospodář a zaslouží si co nejméně peněz. Jen co ale vznikne nečekaná situace, všichni se dožadují pomoci od státu a pak se diví, že stát to či ono nemá.

Dnešní veřejná správa má přitom mnohonásobně víc úřednických postů než v dobách ČSSR. Tehdy na rozdíl od současnosti zodpovídala za splnění ekonomických i jiných úkolů. Dneska má k dispozici víc nákladných budov i jiného vybavení a stojí nás, v přepočtu aktuálních kursů koruny tehdy a teď, šestkrát víc než před listopadem 1989 (šestinásobné náklady na státní byrokracii oproti době před rokem 89 zdokumentoval např. europoslanec PhDr. Miloslav Ransdorf, CS. v knize Ekonomika pro člověka, vydané už roku 2010 nákladem samotné EU, pozn. aut.). A to je děsivé zjištění – tím spíš úměrně tomu, co a jak skutečně zvládá a co ne. 

Zkusme okomentovat korelaci stát vs. soukromý sektor, centrum vs. periferie.

Už jsem to zčásti nakousl a obě otázky mají i řadu dalších rozměrů. Například to, nakolik se některé oblasti země, hlavně ty vzdálenější od metropolí, stále víc vylidňují. Šance na to, že se sežene jakžtakž důstojná práce, se tam mnohdy propadla k nule. V pohraničí to mnozí lidé řeší tak, že se stali „pendlery“ zaměstnanými v zahraničí. Prestižnější uplatnění tam najde jen relativně málo z nich, většina ostatních jen pozice na spodních příčkách žebříčku. Když udeřil koronavirus, spousta těchto lidí zůstala bez obživy anebo si ji mohli zachovat jen díky odloučení od vlastních rodin, opakovaných a docela nákladných testů i jiných zátěží a komplikací. Závislost české ekonomiky na zdrojích, z nichž profituje někdo úplně jiný a náš člověk musí být vděčný za pouhou mzdu, obnažilo nadoraz i právě to. A tím naléhavěji tak nastolilo i potřebu usilovat o to, aby se Česká republika stala znovu podstatně suverénnější zemí i v ekonomickém směru.

Kdybyste místo Tvarůžkové zpovídal Hřiba a on se vám vyznal, že nemá pro Prahu peníze, co byste mu řekl?

Aby se postavil čelem k pravé příčině toho, nad čím lamentuje. Ekonomicky vzato jsme kolonií a z velké části i jakýmsi kolektivním gastarbeiterem ve vlastní zemi. Pandemie - a tím spíš hluboká ekonomická krize, kterou pandemie jen dál hrotí – hrozí veřejné zdroje naší země oslabit ještě víc. A dorazit nás až do situace, kdy budou řešením jen další a další půjčky u zahraničních bank i nadnárodních institucí. Až by ta závislost překročila jistou mez, stali bychom se hříčkou zahraničních predátorů se všemi drsnými následky, které dolehly třeba na Řecko. A tedy i bezbrannou hříčkou kapitalizace pohledávek, vedoucí k masivnímu vyvlastnění naší země. Řecko tak přišlo i o řadu ostrovů, letišť, infrastrukturních sítí a jiného „rodinného stříbra“. Naše země má i poté, co o spoustu svých ekonomických zdrojů přišla v letech privatizační bonanzy, stále víc hodnot než Řecko.

Chce-li pan primátor skutečně předejít tomu, aby mu brzy nezůstala poloprázdná městská pokladna, měl by se zapojit do úsilí, které našemu předložení a vyvlastnění včas předejde. A ne tedy natahovat ruku, ať mu stát přisype ještě víc i v krizové situaci, ale chtít po vládě takové využití veřejných financí, které poskytne nezbytnou pomoc jen opravdu těm, kdo by se jinak ocitli v neřešitelných nesnázích, a zároveň ale bude klást základy ekonomické bezpečnosti celé republiky i uplatnění pro všechny ty, koho krize zbaví práce. Čímkoli jiným lze sice honit politické body, vydrží to však jen velice krátce. A nakonec se obrátí i proti všem, kdo o rizicích nastávající krize nedokázali uvažovat dost prozíravě a odpovědně z pohledu zájmů celé země.  

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Hřib chce přímé financování Prahy z EU, a to oklikou vlády. „Myslí si, že je prezident a premiér dohromady,” zní kritika
Navrhne Hřib odstranit sochu Karla IV. a nahradit ji Grétou podle „švédského“ vzoru? „Ten by ‚vysochal‘ sebe,“ padlo
Jak geniální bělogvardějský inženýr z ČKD dělal v Československu tanky pro Němce a Evropu
Štítky:
Josef Skála, socialismus, Zdeněk Hřib, lokomotiva
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář