14:35 02. července 2020
Názory
Získat krátkou URL
10960
Sledujte nás na

Reportér Sputniku oslovil bývalého manažera podniku ČKD, který dlouhá léta proslavoval ČSSR za hranicemi a uvnitř státu dával mnohým práci, včetně lidí z regionů. Jak je možné, že po revoluci se tento gigant tak rychle poroučel k zemi? Na tuto otázku hledáme odpověď v rozhovoru s Ing. Karlem Hušnerem, CSc., s nímž jsme se sešli ve Vysočanech…

„Peníze jsou směnnou veličinou, která je sama o sobě bezcenná. Pokud k nám nepřijede část Číňanů a nenechá u nás nějaké peníze, za co si budeme kupovat výrobky ze světa, i ty čínské?“

(Ing. Karel Hušner, CSc.)

Pozn.: Text je zkráceným přepisem přímého video přenosu pro Facebook. Kdo chce slyšet celou a neupravenou verzi, toho odkazujeme do archivu videí na Facebooku Sputniku.

Sputnik: Mohl byste připomenout těm, kteří nevědí, nebo kteří zapomněli, co to bylo za fenomén – ČKD Praha?

Ing. Karel Hušner, CSc.: Kdybych před revolucí někomu řekl, že v roce 1994 nebude ve Vysočanech a Libni existovat ČKD, určitě by mě „zavřeli“; nikoli pro politické důvody, nýbrž proto, že by si řekli – „Ten Hušner se snad zbláznil, musíme jej internovat dříve, než nakazí někoho jiného…Vždyť jen ve Vysočanech a Libni má ČKD 20 tisíc zaměstnanců, úhrnem jich má 50 tisíc. Co to říká za nesmysly…“ No prosím, dnes vidím, že by to žádný blábol nebyl. Ale tenkrát bych ani já něčemu takovému ani náhodou nevěřil.

25 let jsem dělal v ČKD hlavního energetika. Několik let jsem dělal i jako výrobní náměstek TATRY Smíchov, kde se vyráběly tramvaje. Jako energetik jsem hlavně měl možnost sledovat výrobu ve vysočansko-libeňské oblasti; šlo o obrovitánské technologické celky – v Libni se například dělaly lokomotivy, ČKD vyrábělo i obrovské elektromotory. Takhle bych mohl pokračovat. Byla zde i velikánská slévárna, a to hovořím jen o Vysočanech a Libni, nemluvě o Přerovských strojírnách, Kutné Hoře atd. Nikdy bych nevěřil, že to může zmizet.

Byla chyba odvrátit se od ruského trhu.

Důvodů pro krach ČKD je více… Příčina není nikdy jen jedna… Jednou z věcí, která způsobila, že ČKD bylo v určitou chvíli negativně hodnoceno s tlakem na ukončení, bylo, že prakticky 90 % produkce směřovalo do Ruska (dříve do SSSR, pozn. red). Byl/je to tak velký trh, že cokoliv jsme vyrobili, zmizelo tam. Dělali jsme si prakticky legraci, že to tam „padá jako do štuclu“.  Například jen v Lokomotivce jsme vyrobili na 7,5 tisíc diesel-elektrických lokomotiv Čmelák, přesněji ČME3. Většina z nich se exportovala do SSSR. Mám pocit uspokojení z toho, že většina lokomotiv dodnes funguje; šlo o posunovací lokomotivy, mimořádně výkonné. Modelů lokomotiv bylo nicméně více, včetně tahacích lokomotiv pro nákladní vlaky, i ty šly do Ruska, část směřovala do Sýrie, Iráku, do Egypta… Tyto stroje byly jednak vynikající, za druhé způsobem uplatněné technologie vyhovovaly podmínkám, pro které byly konstruovány.

Československo bylo tramvajovou velmocí. Práci v oboru mělo hodně lidí…

TATRA Smíchov vyrobila přes 14 000 T-3 (tramvají, pozn. aut.). Patrně není jiná fabrika na světě, která by vyrobila jeden typ v tolika kusech. Ve Zličíně se stavěl již nový závod na tramvaje, plánovalo se tam vyrábět tisíce tramvají. Toto všechno bohužel padlo. Důvod – resp. jeden z důvodů – byl nezájem na obchodu s Ruskem. Přetransformovat se na jiný trh nebylo v tu chvíli možné, nešlo by to při zachování objemů výroby…

Kompresorový závod byl s to zhotovit rozměrné turboexhaustory, elektrotechnika, vyráběla velké elektromotory – jen rozběhový motor u kompresorů měl 8 megawatt, vlastní stroj měl 40 megawattů příkon, když se rozbíhal… – to vše se dalo vyrábět jedině proto, že ČKD mělo k tomu technologie. V té době na celém světě byly snad dvě firmy, které byly schopné vyrábět podobně velká turbosoustrojí a uplatnit se na trhu – Westinghouse a Brown-Boveri. Podstatným odběratelem československých výrobků dané kategorie bylo Rusko.

Po listopadu se říkalo, že ČKD mělo výrobky, které po revoluci nesnesly konkurenci se světem, že když se rozpadl SSSR, neměli bychom stejně, kam vyvážet.  

Bez nových technologií byl stav neudržitelný. Technologie „zůstaly“ na nějaké úrovni proto, poněvadž jsme řadu let vyváželi jednomu odběrateli. Zpočátku bychom tedy měli asi problémy, nejde se totiž přeorientovat ze dne na den; musí zde přijít s nápady konstruktér, projektant a stroje potřebují nějakou dobu na to, aby se našel nový, modernější model, lépe vyhovující zákazníkovi… Kdyby se ČKD dala časová a ekonomická možnost, aby se modernizovalo, nebyl problém uplatnit se kdekoli na světě, včetně Ruska…

Jak se stalo, že tak velká firma najednou zanikla?

Nebyl zájem tuto firmu rozvíjet, ponechala se svému osudu. Přicházeli noví majitelé, docházelo k tomu, že se podnik rozprodal, rozprodala se nenahraditelná technologická zařízení, viz jeden ohromný karusel, na kterém se obráběly obří statorové díly pro elektromotory. Průměr měl 8 metrů. Hovoříme o strojích, které dnes stojí stamiliony. ČKD potřebovalo peníze, svou roli mohly sehrát další důvody… Když se ale tyto stroje rozprodaly, firma se zbavila možností vyrábět velké výrobky. Postupně zanikla.

Nemusíte odpovídat. Zeptám se ale, vypadalo to tehdy na nějakou politickou sabotáž?

Byla by to konspirace, o tom teď spekulovat… Jako technik musím poctivě říci, že zde nemohu odpovědět. U klíčových jednání jsem nebyl. Ale je pravdou, kdyby se chtělo, určitě by se této firmě, jakož dalším strojírenským firmám v ČR, dalo pomoci.

Byli jsme strojírenská velmoc, která vyráběla pro celé RVHP. I v rámci ČR jsme spoustu místům v republice dávali práci… Pamatuji si, když jsme vyráběli tramvaje v Tatře, mnohé díly jsme si mohli vyrobit sami. Ale tyto komponenty pro nás vyráběly okrajové (středně velké) firmy, třeba v Šumperku. Pokud se někdo ptal, proč to TATRA nedělá sama, slýchávali jsme, „a co by tam ti lidé jinak dělali (mimo Prahu, pozn. aut.)?“

Od vás jsem pro změnu slyšel výrok, že nám za socialismu lhali o socialismu, ale o kapitalismu, o tom že nám říkali pravdu…

Podívejte se, člověk je tvor, který může umět matiku a fyziku jako pánbů. Přesto, když do něj někdo hučí nějaké informace pořád dokola, něčemu začne věřit. Za socialismu bylo chybou to, že pokud sem přišly například filmy z USA, byly to jenom selektivně vybrané nádherné filmy. Všichni z toho byli paf a mysleli si, že Amerika je nádherná. Když se podíváte na americkou filmovou produkci nyní, vidíte, kolik je tam méně kvalitních snímků (ale ty by se za minulého režimu nepromítaly, pozn. aut.). Naopak se preferovaly filmy z SSSR, a zde se paradoxně ukazovaly vedle kvalitních i ty méně zdařilé, lidé pak měli dojem, že takový je celý SSSR, až si někdo mohl říci: „copak se na tohle může někdo dívat? To je strašné, to si snad myslí, že jsme hlupáci…“ Veškeré ruské výdobytky se sem hrnuly v maximální míře… Protože ne všechno z toho bylo dobré, tak jsme si nakonec řekli, že „tohle není ono“. Na školeních nám říkali o pozitivech, praxe ukazovala i negativa…

„Demokracie je fajn. Jen mít peníze. A když už jsou ty peníze, jen aby bylo co kupovat“… (K. Hušner)

Na druhou stranu dnes stát stojí na sféře služeb. Hovořím již o současnosti. Stát živí turismus, výroba nás nemůže dnes uživit, za socialismu to bylo obráceně, zase ale ty služby nebyly. Lidé si nemohli koupit věci pro domácnost. Dnes bych řekl, že důležitá je zlatá střední cesta.

Před rokem 1989 jsme říkali, „proč nenecháte malé podniky, aby byly soukromé?“ V Polsku, Maďarsku, NDR, takové firmičky byly a socialismus kvůli tomu nepadl… U nás oficiálně ani automechanici nebyli soukromí. Nerad bych se mýlil, soukromé služby – ne, vše bylo státní. Minimálně šlo o různá výrobní družstva. O zemědělství nemluvě. Celkově vzato: je dobré mít peníze a je dobré mít možnost si za ně také něco koupit. Pokud nás, opět již hovořím o dnešku, pokud nás vykoupí zahraničí a u nás nebudeme generovat nic, žádné hodnoty, za co si tak asi budeme kupovat všechny ty zahraniční výrobky?

Pokud budeme už závislí především na turismu a nabídce služeb a na importu skoro všeho ostatního, protože produkce výrobků schopných exportu je díky praktické likvidaci strojírenské výrobní základny skoro mizivá, riskujeme. Riskujeme, že se třeba dovoz z jakéhokoliv důvodu jednoho krásného dne zastaví a budemе na tom špatně. I za druhé světové války si lidé pěstovali na záhumencích, aby přečkali na potravinách a vodě, kdyby došlo k nejhoršímu. A dnes? Mladí ani nevědí, jak zaopatřit drůbež, stáhnout králíka…

Obnoví se někdy ČKD?

Kolben, Daněk, Křižík…ti všichni, „když to tady dnes vidí“, se jistě obracejí v hrobě… Jinak, rád bych věřil v možnou obnovu, ale vybudovat podnik podobné velikosti a významu je prakticky (alespoň v horizontu cca 10 – 20 let, pozn. aut.) nereálné. Vždyť „otcům zakladatelům“ a jejich následovníkům to trvalo přes 150 let.

Děkujeme za rozhovor.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Štítky:
zahraniční vztahy, ekonomika, Česká republika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář