18:58 31. října 2020
Názory
Získat krátkou URL
124914
Sledujte nás na

Začátkem června Bloomberg zveřejnil příspěvek amerického ekonoma a vedoucího badatele Yaleovy univerzity Stephena Roache, ve kterém varuje, že americký dolar by mohl klesnout o téměř 35 procent v příštím roce. Pravděpodobnost odvážné předpovědi a její možné následky Sputniku zhodnotil ekonom a vysokoškolský učitel prof. Ing. Luboš Smrčka, CSc.

Roach předpovídá, že hospodářská situace v USA se nejspíše stabilizuje koncem tohoto roku nebo začátkem roku 2021. Následky krize ovšem mohou zasáhnout domácnosti a domácí úspory občanů Spojených států. Dolar by podle něho mohl snadno dosáhnout svého minima z července roku 2011 a oslabit až o 35 % v širokém obchodním a inflačním smyslu. Ve svém článku americký ekonom uvádí další důvody, proč se podle něho éra „přehnaného privilegia“ dolaru jako světové rezervní měny blíží ke konci. Sputnik se obrátil na českého ekonoma, vysokoškolského pedagoga a analytika prof. Ing. Luboše Smrčku, CSc., s prosbou ohodnotit předpověď amerického experta.

Ekonom prof. Ing. Luboš Smrčka, CSc.
Ekonom prof. Ing. Luboš Smrčka, CSc.

Pokud se podíváme na českou měnu, zaznamenala prudké oslabení během března letošního roku. Dne 24. března stál dolar 25,62 korun, kdežto v květnu začalo jeho postupné posilování. Důvodem náhlého oslabení koruny bylo oznámení amerického prezidenta Donalda Trumpa o možném zákazu cest do Evropy kvůli koronaviru. Jednalo Investoři se tehdy začali zbavovat méně bezpečných aktiv, k nimž podle portálu iDnes.cz patří česká koruna.

Dle hodnocení českých analytiků je oslabení koruny příznivým jevem především pro oživení české ekonomiky a především průmyslu. Pro běžné občany dle ČT24 by to mohlo znamenat zvýšení cen zboží z dovozu. ČNB sleduje vývoj kurzů a v případě potřeby je připravena zasáhnout využitím devizových rezerv.

Sputnik: Pane profesore, je podle Vás tato předpověď o propadu amerického dolaru realistická?
Luboš Smrčka: Takový výsledek je možný, to ale automaticky neznamená, že se tak opravdu stane. Nevím, zda opravdu proběhne takto masivní oslabení dolaru a myslím, že to netuší ani profesor Roach. Neví to totiž vůbec nikdo. Ekonomický vývoj je výsledkem milionů, miliard a bilionů jednotlivých rozhodnutí obrovského množství lidských bytostí. Některá z těchto rozhodnutí jsou marginální a nepodstatná – například to, zda si zítra ráno dáme k snídani míchaná vajíčka doma nebo budeme snídat rohlík s máslem a džemem v kavárně. A některá jsou klíčová. Například zda a jak dlouho a s jakou intenzitou bude FED pokračovat v měnové expanzi, zda sníží nebo zvýší sazby a podobně (V minulém roce z důvodu předcházení následkům oslabení hospodářského růstu a obchodní války mezi USA a Čínou došlo ke třem snížením sazby - pozn. red.). V případě prvního rozhodnutí je to v principu jedno, u druhého jde o zásadní vstup do vývoje, na který je ale upřen zájem investorů, ekonomů a koneckonců i relativně široké veřejnosti. Ti všichni mají vlastní očekávání a na rozhodnutí pak reagují směsí racionality a iracionality. Jejich reakce vytvoří společně nějaká přijetí těch rozhodnutí a to pak ovlivňuje další a další lidi.

Ti buď jdou nakupovat s pocitem, že svět je krásný a bude dobře, nebo si naopak řeknou: Budu šetřit, čeká nás strašlivá krize a každý dolar nebo každá koruna se budou hodit. Jako by to nestačilo, existují ještě obrovská množství rozhodnutí, která nejsou pod takovým drobnohledem, ale mají přesto na ekonomiku značný vliv. Například rozhodnutí podniku, kolik a kdy propustí zaměstnanců, zda uskuteční nebo neuskuteční investici… Tak tohle všechno by se hodilo znát ve chvíli, kdy věštíme budoucnost. Proto odpovím takto: Nemám ponětí, zda a nakolik oslabí dolar v příštím roce, ale jeho určité oslabení je jistě scénář, jehož pravděpodobnost je poměrně vysoká. Ale je třeba vnímat, že vždycky měna oslabuje oproti jiným měnám nebo doma inflací vůči zboží. Ten prostor oslabení není nekonečný. Pokud tady padlo 35 procent, tak to bych považoval za hodně extrémní variantu. To si neumím tak úplně představit.

Oslabení dolaru o více než třetinu tedy nepřipouštíte?

Já již viděl v ekonomice skoro všechno, takže slovo „nepřipouštím“ bych asi nepoužil. Ale říkám, že si neumím tak úplně představit, jak by se to stalo. Podívejme se na to pečlivěji. Oslabit by dolar musel vůči nějakým jiným měnám, v první řadě vůči euru. Nu, nemám pocit, že by euro bylo v tak skvělé kondici, aby tak masivně posílilo vůči dolaru. Má také svoje problémy, pokles ekonomiky je výrazný, ekonomika zažívá postpandemický šok. Pak bychom mohli vzít měny jako švýcarský frank nebo britskou libru, ale jedná se víceméně o stejný případ. Jen? Možná posílí, ale dlouhodobé výsledky Japonska neukazují fundamenty, na kterých by to mělo být postaveno. A vůči čínskému jüanu nebo ruskému rublu? Při vší úctě – asi ne, obě měny mají své problémy, navíc by to asi nikomu nějak dramaticky nevadilo.

Dolar bude spíše oslabovat, v tom asi souhlasím, ale tohle si skutečně neumím představit. A pak je zde oslabení domácí, tedy vůči zboží a službám, jinými slovy spotřebitelská inflace. Jistě, dolar je historicky posledních 40 let dost inflační měna, ale třetina za rok? No, nevím, připadá mi to skutečně jako extrémní varianta.

Vzhledem k tomu, že žijeme v globální ekonomice s těsně propojenými finančními a obchodními vazbami, je otázkou, jak by tento jev mohl ovlivnit české a evropské hospodářství a finanční trhy.

Pokud by dolar skutečně oslabil vůči euru o třetinu, důsledky by to jistě mělo. Přece jenom je Evropa relativně významný exportér do Spojených států a takový propad USD by znamenal skokové zdražení evropského zboží na americkém trhu. (Dle Eurostatu byly v roce 2019 Spojené státy největším partnerem pro vývoz zboží do EU, konkrétně 18 %, a druhým největším partnerem pro dovoz zboží do EU – 12 %. Tradičně hlavním dovozcem a vývozcem do USA je Německo, pozn. red.).

Juan a dolar
© Depositphotos / Koydesign
Na Českou republiku by to dopadlo hlavně sekundárně především přes Německo. Ale citelný dopad by zde byl i přímý, Spojené státy jsou přece jenom náš jedenáctý největší odběratel zboží. Také by přišlo výrazné zlevnění amerického zboží, což by se asi projevilo hlavně většími prodeji online a pochopitelně také vyšším přímým dovozem. USA jsou naším devátým největším dodavatelem, ceny by se zřejmě posunuly vzhůru. Došlo by k ovlivnění komoditního trhu, tedy byznysu s ropou, plynem, zlatem, trh aktiv by doznal obrovských změn. Ale nemyslím si, že by padl dolar jako rezervní měna nebo něco takového – a to dokonce ani při onom poklesu o třetinu.

Dolar je největší rezervní měnou nikoliv proto, že by všichni na světě milovali americkou měnovou politiku, zbožňovali vedení, FED nebo byli naprosto nadšení z prezidenta Trumpa a jeho předchůdců. Dolar je největší rezervní měna prostě proto, že jiná není k dispozici. A hned tak ani nebude. Já už dvacet let čtu o tom, jak se dolar zhroutí a nahradí ho něco jiného včetně zlatého rublu. Nesmysly. Americká ekonomika je stále objemem největší světová ekonomika (Dle údajů Nasdaq z roku 2019 Spojené státy tvoří čtvrtinu světové ekonomiky. Následuje Čína s 16,38% podílem na světovém trhu, Japonsko s 6%,  Německo, pozn .red.). A bude tomu tak ještě docela dlouho. Dokud to bude platit, musel by se dolar zbláznit, aby přišel o svoje výlučné postavení. Navíc na postu největší ekonomiky nahradí tu americkou ekonomika Číny, a to popravdě z hlediska investování do měny není žádné terno. Politika čínského vedení v otázce jüanu je přímočará a každý problém s exportem se řeší devalvací měny. Dokud to bude takto, jüan zůstane okrajovou rezervní měnou, jako je tomu nyní.    

Z hlediska zahraničních investic Spojené státy nejsou hlavním investorem českého hospodářství: podle zprávy ČNB z roku 2018 největší podíl na kapitálu investovaném v tuzemsku mají evropské státy (Nizozemí s 18,6%, Lucembursko s 16,8% a Německo s 16,4% podílem). Z mimoevropských států pochází pouze 5,8 % investic, na kterých se podílejí Jižní Korea, Japonsko a USA. Mohou výrazné změny kurzu ovlivnit zahraniční investice nebo budou mít odraz na státních zakázkách (nákup vojenské techniky)?
Abychom si to nějak přiblížili: Pokud by se skutečně, zdůrazňuji to pokud, příští rok dolar propadl o 30 % či 35 % procent a zažil hlubokou strukturální krizi, protože aby se to stalo, musela by skutečně nastoupit téměř nevídaná situace, pak by dopady byly celosvětové.

Představme si třeba Čínu, pro kterou jsou Spojené státy největší trh – co by to asi udělalo s jejími exporty? A představme si ropné státy včetně Ruska. Kdyby zažila nevětší světová ekonomika takovou turbulenci, což by se přeneslo do Číny, jako dalšího obrovského spotřebitele ropy, co by se stalo s ropným trhem? Nastal by dominový efekt, ve kterém by z hlediska České republiky byly dopady na investice skutečně to nejmenší. Je třeba to vidět ve správných proporcích. Aby došlo k takovému propadu dolaru, o jakém mluví profesor Roach, americká ekonomika by musela projít obrovskou depresí, kterou by pak propad měny dočasně ještě zesílil – než by se projevily prorůstové efekty nového kurzu. Následky pro světovou ekonomiku by byly z krátkodobého hlediska devastující. Zřejmě by poměrně rychle došlo k nějakému oživení a asi bychom byli svědky neobyčejně zajímavých změn, ale v tom krátkodobém horizontu by to byla celosvětová tragédie.

Ekonom Stephen Roach pro Bloomberg uvádí, že změny politiky USA v mezinárodních organizacích naznačují ztrátu postavení globálního vůdce. „Protekcionistické obchodní politiky včetně odstoupení od základních pilířů globalizace, jakými jsou Pařížská dohoda o klimatu, Transpacifické partnerství,  Světová zdravotnická organizace a tradiční atlantické aliance, včetně špatného zvládání situace s covidem-19 a sociálními nepokoji, které nebyly vidět od konce 60. let, to jsou bolestně zjevné projevy prudkého poklesu amerického globálního prvenství,“ napsal. Nakolik jsou dle Vašeho názoru tato slova ospravedlnitelná, nebo jsou spíše předčasná?
Tak především nic jako americká hegemonie reálně neexistuje už od války ve Vietnamu a konce zlatého standardu. To ostatně popsali mnozí teoretici mezinárodních vztahů – namátkou Immanuel Wallerstein, ale i další a další. Americká hegemonie je pryč. Její neexistenci nějakou dobu maskovalo přetrvávání bipolárního světa a poslední období studené války, poté snad ještě nějakou dobu existence první a druhé irácké války, mise v Afghánistánu a další konflikty, ale faktem je, že od začátku sedmdesátých let platilo, že Spojené státy ztratily v řadě parametrů prvenství. Ne proto, že by ony samy poklesly nebo něco ztratily. Ale Německo, Japonsko a další země USA dotáhly a v řadě aspektů i překonaly.

Mělo to i celkem jednoduché a zřetelné projevy. Po druhé světové válce přišel „americký“ vrchol – od žvýkaček či limonád přes auta, zbraně až po letadla a jaderné bomby. Ale takový náskok v inovacích a produktivitě nelze udržet nekonečně dlouho. Nutně o něj začnete přicházet. A tak postupně svět zjistí, že japonská nebo německá auta jsou lepší, že jadernou bombu má i Pákistán a tak dále. Hloupí lidé z toho vyvozují úpadek Ameriky. Ve skutečnosti je to ale vzestup světa jako takového. K tomu došlo, muselo k němu dojít a USA postupně rok za rokem, desetiletí za desetiletím přicházely o svoji výlučnost.

Nicméně v politickém uspořádání světa tomu tak nebylo…

Jak se to vezme. Politika má jisté zpoždění – v řadě aspektů. Ale mimochodem lze v americké politice už dlouho najít řadu momentů, kdy se Washington nijak „nehnal“ ukazovat svoje lídrovství a zjevně by spíše ocenil, pokud by se mohl některým situacím prostě vyhnout, nejlépe úplně: třeba řešení důsledků arabského jara, zvláště situace v Alžírsku či Libyi, samozřejmě válce v Sýrii, koneckonců Američanům se nijak nechtělo ani do řešení situace na Balkáně v první polovině devadesátých let.

Takže slova profesora Roache o ztrátě amerického prvenství považujete nikoliv ani tak za předčasná, jako spíše opožděná?

Svým způsobem opravdu spíše opožděná. Být hegemonem světového uspořádání je strašně nákladné. Já mám pocit, že Američané toho měli plné zuby už od rozpadu SSSR a od faktického pádu komunistických režimů. Svět se decentralizoval, což ostatně souvisí s globalizací, je to její logický komponent. Přičemž asi stojí za poznámku, že pokud profesor Roach jmenuje mezi pilíři globalizace Pařížskou klimatickou dohodu nebo Světovou zdravotnickou organizaci, je to jisté upřednostnění symbolů proti obsahu.

Zrovna klimatický pakt a WHO jsou z hlediska skutečného fungování globalizace spíše vnější projevy než něco, co by dávalo impulsy. Globalizace je primárně ekonomický jev. Je to za prvé až třeba 999. pořád dokola šíření dělby práce a kooperačních vazeb, obchod, doprava a mazání hranic pro finanční operace. Teprve někde za tisící hovořme o klimatickém paktu a WHO. Já bych rozuměl tomu, kdyby se v této souvislosti hovořilo o americko-čínských a americko-evropských obchodních sporech, to je opravdu něco, co se dotýká globalizace. Ale Trumpova kritika WHO a neplacení příspěvků ? To je více politické gesto a na globalizaci má daleko a nepoměrně menší vliv, než diskuse o ekologických škodách páchaných velkými kontejnerovými plavidly.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Český ekonom o německém hospodařství: To není žádné světlo na konci tunelu
Hospodářství za časů koronaviru. Jak jsme nyní na tom, ekonomicky vzato…
„Export jen do EU, banky jen zahraniční…“ Co může za současnou situaci v českém hospodářství?
Bývalý bulharský ministr hospodářství: Česká republika to dobře zvládá i bez eurozóny, ale jednoho dne může změnit názor
Štítky:
předpověď, ekonom, Bloomberg, ekonomický růst, krize, Koronavirus, Česká národní banka (ČNB), koruna, dolar, měna, kurzy, ekonomika
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář