05:11 22. října 2020
Názory
Získat krátkou URL
533035
Sledujte nás na

Rusko potřebuje k ochraně svých rozsáhlých hranic záchytný stíhač nové generace s technologií stealth, rychlostí hypersonických střel a možností pilotování na dálku. Co když to ale nepotřebuje? Nestačí osvědčené prostředky?

Známý online magazín Air Recognition nedávno napsal, že Rusko pokračuje ve vývoji MiG-41, kterému rovněž říkají PAK DP, „nový bombardér o velkém doletu.“

Generace PAK. Pokusíme se v tom vyznat

Inu, vážení kolegové nějak udělali chybu: PAK DP je záchytný stíhač, kdežto bombardér je PAK DA. Příčina omylu spočívá nejspíš v tom, že se o perspektivním bombardéru mluví víc než o stíhačce. Také zpráv o tomto letounu, kterému někdy říkají MiG-41, není moc.

V srpnu 2018 učinil generální ředitel letecké stavební korporace MiG Ilja Tarasenko prohlášení, že byla zahájena zkušební konstruktérská práce na vývoji PAK DP. Dne 16. června stejného roku sdělil Tarasenko, již jako šéf hned dvou gigantů ruského leteckého průmyslu MiG a Suchoj, Sputniku, že komise ruského ministerstva obrany vybrala podle výsledků loňského roku nejperspektivnější projekty tohoto letounu, a že práce pokračuje.

O co tedy jde? Na počátku 21. století byla v Rusku zahájena práce na několika projektech letecké techniky, které pojil takový pojem jako „perspektivní letecký systém“ (PAK). Nejznámějším z nich byl PAK FA, perspektivní letoun frontového letectva, který všichni známe jako Su-57. Tento letoun již absolvuje testy.

Kromě PAK FA byla zahájena práce na dalších perspektivních projektech: PAK DA (dálkové letectvo), což je projekt těžkého strategického bombardéru, dále PAK TA (transportní letectvo), projekt budoucího transportního letadla, které má nahradit An-124 Ruslan, a nakonec PAK DP (dálkové zachycení), což je ruská odpověď na americký letoun SR-72 Aurora, projekt perspektivního záchytného stíhače, který má ke konci dvacátých let 21. století nahradit MiG-31.

Ruský sever jako slabé místo

Zeměpisná poloha Ruska měla rozhodující vliv na vývoj záchytných stíhačů o velkém doletu. Obrovské a téměř neobývané území Dálného severu bez systému protivzdušné obrany poskytovalo možnost mezikontinentálním bombardérům potenciálního nepřítele proniknout bez překážek do centrálních oblastí země. Rozmístění sítě radarů v této oblasti mohlo vyřešit problém leteckého útoku. Byly zváženy dvě varianty:

1. Rozmístění velkého počtu protiletadlových systémů (ale se zjevnou vadou: omezený dolet).

2. Vývoj záchytného letounu s velkou délkou letu, který by dokázal zůstat dlouhou dobu v prostoru bojové služby a v případě objevení nepřátelských bombardérů je zachytit.

Proto koncem padesátých let vznikl v SSSR projekt těžké stíhačky Tu-128 o doletu přes 2500 kilometrů, která nesla 4 rakety typu vzduch-vzduch. V osmdesátých letech se začal nahrazovat na severu Ruska Tu-128  v té době nejdokonalejším záchytným letounem MiG-31.

Tento stroj je svým způsobem unikátní. Jeho maximální rychlost činí 3 000 km za hodinu, má dlouhou délku letu, možnost leteckého boje s jakýmikoli moderními letouny, plus má funkci „létajícího radaru“ a velitelského stanoviště, které může poslat proti vzdušným terčům další letouny. Čtyři MiG-31 dokážou kontrolovat svým radiolokačním polem na 1 000 kilometrů letecké bojové linie.

Stroj má novou modifikaci MiG-31BM, díky které dokážou být tyto letouny aktuální ještě dlouhou dobu. Problém ale spočívá v tom, že MiG-31 neměl nikdy technologii stealth, takže bude pro něj složité bojovat proti letadlům páté generace. Právě proto potřebuje ruské letectvo aktualizaci.

Čím méně pilotů, tím líp

PAK DP (MiG-41) vyvíjený místo MiG-31 má získat nejen všechny jeho kvality, ale také něco navíc.

Za prvé se PAK DP stane v podstatě stíhačem šesté generace. Dnes se má za to, že tyto letouny bude možné použít jak v pilotované, tak bezpilotní variantě. Digitální intelekt nového letounu má zajistit možnost jeho řízení na dálku ze země anebo z jiného letadla, stejně tak možnost samostatných bezpilotních akcí.

Má to samozřejmě značně usnadnit práci pilota, který bude moci věnovat větší pozornost situaci ve vzduchu a zbraním. Právě kvůli tomu bude MiG-41 na rozdíl od MiG-31 a Tu-128 jednomístní, zatímco předcházející záchytná letadla řídily vždy dvě osoby, pilot a navigátor – operátor radaru a raketového systému.

PAK DP: překvapí rychlostí a žárupevností

Předpokládaná výška letu PAK DP činí přes 30 km, rychlost Mach 4 a víc. Dnes mají tuto rychlost pouze balistické a hypersonické střely. Této rychlosti se samozřejmě nedá dosáhnout bez nových motorů a zvláštní konstrukce letadla, která má maximálně snížit odpor vzduchu, a má být vyrobena z materiálů, jež dokážou vydržet vysoké teploty doprovázející takový rychlý let v atmosféře.

Konstrukce letounů typu MiG-25, MiG-31 anebo amerického SR-71 Blackbird měla zpravidla nejen neobvyklý tvar, ale byly v ní použity speciální žárupevné ocelové slitiny. Myslím, že ocel v nových letounech zůstane, avšak větší část konstrukce bude vyrobena z nových kompozitních materiálů.

Absence nějakých „oficiálních“ ilustrací budoucího vzhledu PAK DP poskytuje obrovský prostor pro fantazii mistrů fotoshopu.

​Dá se jenom předpokládat, že chtějí-li konstruktéři dosáhnout optimální neviditelnosti letadla, nebude mít kýlové plochy a také počet vystupujících částí má být minimální. Bude rovněž potřebovat maximálně šípové křídlo. Je také jasné, že se zbraně budou nacházet uvnitř.

MiG-41 bude jako MiG-31 nést univerzální střely pro zachycení na velké vzdálenosti, jež zajistí likvidaci cílů ve vzduchu na vzdálenosti do 300 km a možná i více. Toto letadlo by se mohlo stát univerzálním strojem na zachycení nejen klasických leteckých cílů, ale také těch hypersonických a dokonce kosmických. Nevyloučil bych rovněž možnost útočné modifikace tohoto letounu, tedy jeho vybavení střelami vzduch-země.

Unikátní stroj, ale je skutečně potřebný?

Vedoucí činitelé ruského leteckého průmyslů říkají, že práce na daném projektu bude sotva ukončena dřív než v roce 2025. Ruské letectvo tedy dostane první nové stroje na konci dvacátých let. Je to optimistický scénář vývoje událostí za podmínky, že budou úspěšně překonány všechny technické problémy na cestě vývoje nového letounu. Ale kromě technických problémů, jež mají překonat tvůrci nové letecké techniky, existuje ještě jeden problém: dnes není ani jasné, jestli vojáci potřebují takový unikátní a drahý stroj.

Pro světové vojenské letectvo je v zásadě příznačný trend univerzálnosti letounů a dříve nebo později na tuto koncepci přistoupí všichni konstruktéři, protože každá další generace letadel bude dražší. Něco podobného již vidíme na americkém F-35 a ruském Su-57: stejně dobře dokážou vykonat útočné operace a vést letecký boj. PAK DP nebude univerzální. Dá se říct, že to bude elitní „rytíř“.

Nesmíme také zapomínat, že se četné „trhliny“ v obraně dají zakrýt méně drahými a již osvědčenými protivzdušnými raketovými systémy i přes jejich chyby. Ale dostane-li projekt PAK DP zelenou, existuje šance, že v nejbližším desetiletí budeme svědky nového kvalitativního průlomu v letectví.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Video: Stíhačky Su-35S a Mig-31BM unikly útokům nepřítele a provedly neuvěřitelné prvky vzdušného boje
Video: Ruské stíhačky Su-34, MiG-31BM a Su-24MP provedly přes 150 působivých tankování ve vzduchu
Byla zveřejněna příčina loňské nehody MiG-29 na Slovensku
MiG-35 bude vybaven perspektivními zbraněmi
Štítky:
stíhačka, MiG-41, MiG, letectvo, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář