00:53 12. srpna 2020
Názory
Získat krátkou URL
16511
Sledujte nás na

Dne 9. srpna se v Bělorusku uskuteční prezidentské volby a podle čerstvého průzkumu má nynější hlava státu Alexandr Lukašenko veškeré šance na opětovné zvolení do šestého funkčního období.

Spolu s tím tak z prezidentského závodu odešlo několik populárních kandidátů, což vyvolalo obavy u Senátu ČR.

V pondělí 27. července se na webu českého velvyslanectví v Minsku objevil text rezoluce, kde senátoři vyjádřili znepokojení nad soudními žalobami proti řadě kandidátů na post běloruského prezidenta. Připomínají, že sbližování s EU prostřednictvím programu Východního partnerství je možné pouze v souladu se zásadami demokracie. V dokumentu je vyjádřena solidarita s běloruskými obyvateli, „pokud jde o svobodu demokraticky vyjádřit svoji vůli v otázce dalšího vedení země“. Co se děje v této postsovětské republice, jsme rozebírali společně s politoložkou, ředitelkou Ústavu slovanských strategických studií v Praze Radmilou Zemanovou-Kopeckou.

Zemanová-Kopecká: Usnesení Senátu České republiky k prezidentským volbám v Bělorusku je velmi podivným dokumentem. Už proto, že Bělorusko je svrchovaným státem a podobná vystoupení národního parlamentu cizí země lze vnímat jediným způsobem - jako vměšování do záležitostí jiné země. Je to kurióznější o to, že právě nejvyšší představitelé České republiky vykřikovali do všech stran, že se Rusko vměšuje do záležitostí České republiky v kauze sochy maršála Koněva. Přesto, že šlo jednoznačně o porušení Českou republikou dvoustranné mezinárodní smlouvy s Ruskem. A najednou se vrcholný politický orgán České republiky vyjadřuje k prezidentským volbám v Bělorusku, bez jakéhokoli důvodu? „Highly – likely“ se českému senátu zdá, že příprava k volbám běloruského prezidenta není podle nich košer? Žádné důkazy, žádná konkrétní fakta porušení demokracie – jen dohady a varování, do jisté míry vnímatelné jako nátlak či výhrůžka? A co se dozvídáme z textu senátního usnesení: „Politika Východního partnerství EU je dlouholetou prioritou českého senátu“? Nebo že „vazební stíhání prezidentských kandidátů krátce po ohlášení kandidatury vzbuzuje vážné pochybnosti o demokratické regulérnosti volebního procesu“? Český senát zdůrazňuje, že „důsledné dodržování principů právního státu a férové demokratické soutěže je nutnou a neopominutelnou podmínkou procesu přibližování k EU, které je cílem politiky Východního partnerství“. Jestliže toto je tedy prioritou českého senátu, pak jsou pochybnosti o nutnosti existence Senátu ČR, které mají velmi silné zastoupení v české společnosti, zcela na místě.

Podívejme se ale, o koho se tak obává český senát. Podle zatím dostupných informací Výbor státní kontroly Běloruska zjistil závažné skutečnosti v hospodářské činnosti Viktora Babarika, jednoho z uchazečů o prezidentský úřad. Na základě šetření tohoto výboru došlo k zadržení zatím 15 vrcholných manažerů Belgazprombanku (včetně Babarika), jehož ředitelem byl právě tento prezidentský uchazeč. Ten byl podle veřejných zdrojů zadržen na základě hned dvou článků trestního kodexu - za legalizaci prostředků nabytých nezákonným způsobem a vyhýbání se platbě daní a povinných plateb, obojí ve velkém rozsahu. Banka je v současné době v nucené státní správě. Babariko měl být bezprostředním organizátorem protiprávní činnosti a snažil se ovlivňovat svědky. Rozsah části jeho trestní činnosti se má pohybovat kolem 9 milionů dolarů. Navíc měla být Babarikova kampaň financována zčásti ze zahraničních zdrojů. Nejde přitom o novou kauzu. Zpravodajské služby údajně sledují průběžně činnost této banky od roku 2016. Babariko snad nevěděl o tom, že jsou on i jeho banka sledovaní? Jestliže věděl a ignoroval to, pak je hloupý a arogantní. Jestliže nevěděl, pak je hloupý do té míry, že v prezidentském úřadě také nemá co pohledávat. V každém případě mu pokus o vstup do vrstvy oligarchů příliš nevyšel. Ono to funguje tak, že když se někdo zabývá obchodem, může mu leccos díky velkým penězům projít. Když se ale takový jedinec začne sápat po politické moci, musí nutně počítat s tím, že politické struktury si to líbit nenechají. V oligarchii jde o přímé spojení velkých peněz s politickou mocí a takových jedinců není zrovna mnoho (naštěstí). Navíc, oligarchy nemá nikdo rád, a to si měl Babariko včas uvědomit. Bývalý ruský oligarcha Michail Chodorkovskij by mu jistě poradil. Rozhodně v takovém případě nepovažuji za vhodné, aby se parlament cizího státu vměšoval do běloruských záležitostí, zejména do věcí souvisejících s trestním stíháním. Český parlament rozhodně nemá co zpochybňovat práci cizích orgánů činných v trestním řízení. Pomysleli senátoři na to, jak mohou diskreditovat ČR, ukáže-li se, že se nepřímo zastávali kriminálních struktur? Zřejmě ne. Nebo pomysleli, a to je podstatně horší, protože je jim to jedno.

V případě druhého odmítnutého uchazeče, Valerie Cepkala, šlo především o počet podpisů na jeho kandidátské listině, který byl po přezkoumání volební komisí nižší než požadovaných 100 tisíc. Nepřiznání některých majetkových „drobností“ je už v tomto případě spíše vedlejší záležitostí.

Má smysl čekat, že výsledkem prezidentských voleb bude odcizení Běloruska od Ruska, že vznikne něco podobného, jako „sametová revoluce“? Koneckonců, určitě budou nespokojeni s výsledkem voleb jak z jedné strany, tak i z druhé strany. A možná protesty přejdou do ulic.

Snahu o vyvolání nepokojů na postsovětském prostoru pozorujeme v posledních letech neustále. Cílem Západu ale není přinést do těchto zemí blahobyt, mír a pokoj. Zoufalým příkladem by pro Bělorusy měla být Ukrajina. Původně bohatá země, které už dnes nepatří téměř nic kromě nouze, kvetoucího neonacismu a války s Donbasem, trvající už více než 6 let. Ale ani další země na tom nejsou lépe. Poslední konflikt Arménie – Ázerbájdžán, kde jsou země na pokraji války, také není bez účasti západních struktur. A to má být to „blaho“, které jim Západ přinesl? A protože jde vše podle stejného scénáře, je více než pravděpodobné, že i v případě Běloruska půjde především o vyvolání nepokojů s cílem odtrhnout Bělorusko od spojenectví s Ruskem. Jestli nebudou Bělorusové dost moudří a Západu se podaří otřást klidem Běloruska, bude jen o další vydrancovanou zemi více.

Je vůbec v zájmu České republiky, která v Bělorusku 200 česko-běloruských společných podniků, aktivně se podílí na výstavbě elektráren, ropných rafinérií, na modernizaci běloruského průmyslu, vznik nového horkého pramene nestability v regionu, pokud se v Bělorusku změní moc?

Čeští podnikatelé v Bělorusku, stejně jako všichni podnikatelé, potřebují ke své činnosti v zemi stabilitu a klid. Pak se může spolupráce rozvíjet k oboustranné spokojenosti a myslím, že právě o tom je spolupráce českých a běloruských podnikatelů i jejich společných firem. Jenže… představa, že v případě barevné, sametové či jiné „revoluce“ budou společné podniky uchráněny před hrabivostí Západu, je naprosto mylná. Věřte, máme s tím v Česku bohaté zkušenosti. Všechny lukrativní podniky přejdou jako mávnutím čarovného proutku do rukou západních či nadnárodních společností, nebo budou „privatizovány“ a pak zrušeny, protože by mohly konkurovat těm západním firmám. A nezachrání je ani spolupráce s členskou zemí unie, protože ta země (v tomto případě Česko) patří do druhé kategorie. Ale právo drancovat nové země patří jen těm z kategorie první a nadnárodním společnostem.

Je zbytečné spekulovat o výsledku běloruských voleb. Prostě si neuvědomujeme úroveň protestních nálad v této zemi. Předpokládejme ovšem, že Lukašenko znovu vyhraje. Co si myslíte, mohl by se podle vás v takovém případě sám otočit k Evropské unii? Nebo ho ekonomika, která je velmi závislá na Rusku, přinutí, aby se dal, seděl na dvou židlích, otáčel se podle situace, buď k Rusku, nebo k Západu?

Nemám pocit, že je stávající prezident Lukašenko spolehlivým partnerem pro Rusko. Nejednou už zneužíval spojenectví s Ruskem k různým „rejdům“. Například k tomu, aby se do RF přes Bělorusko pašovalo embargované evropské zboží s nálepkou „vyrobeno v Bělorusku“. Nebo ty jeho věčné snahy dostávat ruský plyn za drobné, nebo nejlépe zadarmo, a přitom neustálé koketovat s EU - to vše už spíše vypadá na vydírání Ruské federace… Nicméně, obávám se, že budou-li mít Bělorusové volit ze stávající garnitury, tedy z několika zel, bude právě Lukašenko zlem nejmenším. A přes veškeré vydírání Ruska je navíc jediný z kandidátů kdo ví, že bez Ruska svrchovanost Běloruska končí. Proto je ale také velmi pravděpodobné, že ať bude zvolen kdokoli, nepokoje v Bělorusku nastanou. A nebudou mít ve skutečnosti vůbec žádnou vazbu na toho či onoho kandidáta. Pochopte, zaplacení organizátoři mají povinnost vyvolat bouři proti komukoli a za každou cenu. A jestli na to Bělorusové přistoupí, čeká je osud podobný Ukrajině. A ten rozhodně není záviděníhodný.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Lukašenko prohlásil, že je připraven vyslat mírové jednotky do Donbasu
V Minsku proběhla vojenská přehlídka u příležitosti 75. výročí Vítězství. „Neměli jsme jinou volbu,“ řekl Lukašenko
„Těší se.“ USA vyzvaly Bělorusko, aby rozšířilo přístup na svém trhu
Běloruský prezident Lukašenko rozpustil vládu
Štítky:
Bělorusko, Alexandr Lukašenko, prezidentská kampaň, prezidentské volby, prezident
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář