14:34 27. října 2020
Názory
Získat krátkou URL
11121
Sledujte nás na

Tento bitevní stroj měl fungovat na pomezí dvou přírodních živlů, vzduchu a vody. Některé jeho kapacity předstihují moderní lodě, avšak je to případ, kdy teorie byla krásnější než praxe. Sputnik přináší historii ekranoplánu Luň.

Běda vám, Skandinávci!

Klidná noc někde na severu Norska, místní čas 02:25. Tři rybáři třídí úlovek na malém člunu. Co je to ale za blížící se hluk? Ještě okamžik a křehký člun je unášen větrem způsobeným šesti nízko letícími okřídlenými loděmi, které útočí na ropnou věž a pak shazují střely na pobřeží.

Je to jediný zaregistrovaný případ bitevního nasazení unikátních sovětských ekranoplánů Luň. 

Stalo se to však koncem po roce 2005 ve hře World in Conflict: Soviet Assault.

Ale vraťme se do skutečnosti. Jediný na světě raketový ekranoplán Luň byl v těchto dnech dopraven do parku Patriot v Derbentu (Dagestánská republika) na jihu Ruska. Doprava po Kaspickém moři trvala 14 hodin. Nyní bude Luň těšit děti a milovníky vojenské techniky.

Video Ministerstva obrany RF:

500 km za hodinu „kaspického monstra“

Řekl bych, že Luň je jedním ze symbolů sovětské vojenské síly. A nebo spíše symbolem potenciálu a technických kapacit sovětského obranného průmyslu. Avšak skutečným bitevním strojem se nestal.

Ekranoplány jsou považovány spíše za lodě, voda je jejich přirozené „životní prostředí.“ Tyto stroje se dokáží pohybovat po vodě obvyklým způsobem nebo klouzat. Hlavně však letí nad vodní hladinou a také nad sněhem nebo ledy s použitím účinku ekranu, nosného polštáře, který vzniká pod velkým křídlem při letu v malé výšce.

Práce na tomto novém typu techniky byla zahájena v SSSR ve speciální konstrukční kanceláři pod vedením Rostislava Alexejeva, člověka, který udělal pro vývoj ekranoplánů tolik, co udělal pro kosmonautiku Sergej Koroljov, který první vyslal do vesmíru člověka.

Výstavba prvního velkého experimentálního ekranoplánu KM („Korabl-maket”) byla zahájena v roce 1964. Měl to být experimentální prototyp za účelem zjištění možnosti výroby takových velkých „létajících lodí“. Kdosi na Západě nazval tento stroj „kaspické monstrum.“ Délka KM činila 92 metrů, rozpětí křídel 37 metrů, deset proudových motorů mělo vyvinout rychlost až 500 km za hodinu. Tenkrát to byl rekord, který překonalo až po několika desetiletích dopravní letadlo An-225. Mrija.

Посмотреть эту публикацию в Instagram

Публикация от ЦКБ по СПК им. Р.Е. Алексеева (@ckbspk.ru)

První let se konal 18. října 1966, konstruktér Rostislav Alexejev sám pilotoval svoje dílo. Výška letu činila 4-14 metrů, avšak v roce 1980 došlo kvůli chybě pilota během zkušebního letu k havárii KM, naštěstí k obětem na životech nedošlo. Loď se však potopila a žádné pokusy o její záchranu a renovaci podniknuty nebyly. Možná proto, že již existovaly nové stroje, kdežto renovace takové jemné techniky by znamenala totéž, co výstavba nového ekranoplánu.

Testy KM však ukázaly, že výstavba takových velkých ekranoplánů je možná, proto byly v SSSR v osmdesátých letech, již po smrti vynikajícího konstruktéra Alexejeva, odstartovány projekty několika bitevních strojů podobného typu.

Plánovalo se osm strojů, avšak Luň byl nakonec postaven jenom jeden

V SSSR byla dokonce založena speciální jednotka, 11. samostatná letecká skupina (ekranoplánů) vojenského letectva Černomořského loďstva, která měla například ve výzbroji dopravní a výsadkový ekranoplán A-90 Orljonok, který dokázal pohotově přesunout námořní pěšáky, aniž by se obával minových polí (ve vzduchu protilodní miny nefungují).

V této skupině byla také raketová loď projektu 903 Luň, která byla v roce 1989 převzata Vojenským loďstvem SSSR do zkušebního provozu v Kaspickém moři. Proč právě v Kaspickém? Zřejmě proto, že to bylo tenkrát vnitřní moře SSSR, z nesovětských zemí omývalo pouze íránské pobřeží. Kromě toho je v Kaspickém moři méně bouří než v „opravdových“ mořích.

Plánovala se výstavba osmi těchto plavidel, ale nakonec byl postaven pouze jeden Luň. Na „zádech“ nesl 6 nadzvukových protilodních střel Moskit o doletu 120 km a rychlosti 2800 km za hodinu. Délka tohoto stroje činila 73 metrů, rozpětí křídel 44 metrů. Dosahoval rychlosti 500 km za hodinu a délka plavby činila 2 000 km. Maximální vzletová váha činila 380 tun. Let zajišťovalo 8 plynových turbínových motorů NK-87.

Byl to skutečně „vrah letadlových lodí“?

Svými bitevními kapacitami předčil Luň všechny malé raketové lodě té doby, dosahoval téměř desetkrát větší rychlosti než ta nejrychlejší loď. Pro srovnání uvedeme, že britský torpédoborec typu 45 vyráběný v letech 2003-2013, jenž měl podobné funkce, vyvíjel rychlost 54 km za hodinu.

Ekranoplán měl nepochybně jisté přednosti oproti obyčejným lodím a mohl by je ostřelovat z dálky a pak se rychle vzdálit od střel vypuštěných nepřítelem.

V médiích někdy označovali Luň za „vraha letadlových lodí“. Nejčastěji však jde o ruská média, což nedávno připomněl Forbes v článku o ekranoplánu.

Jenže s letadlovými loděmi není všechno tak jednoznačné. Dolet prostředků protivzdušné obrany této lodi (přesněji řečeno letadlové útočné skupiny, protože tyto letadlové lodě mají obvykle doprovod) činí zpravidla 500-700 km. Je to podstatně víc než dolet střel Luně. Nehledě na to, že se pohybuje těsně nad vodní hladinou, což ho činí málo viditelným pro lodní radary, je natolik velký, že se vůbec nedá nazvat málo viditelným.

Myslím, že v případě srážky Luně s letadlovou lodí a jejím doprovodem by ekranoplán byl objeven a zlikvidován letouny z letadlové lodě dlouho před dosažením pozice vlastního útoku. Pro palubní letectvo by to byl samozřejmě složitější terč než obyčejná loď, ale nikoli složitější, než například útočný nenadzvukový letoun. Zkrátka, při masovém nasazení těchto ekranoplánů proti jedné letadlové lodi jisté šance na úspěch existují, ale určitě ne ve formátu „muž proti muži“.

Proč se tedy ekranoplány „neujaly“?

Nemá cenu o tom dnes diskutovat, protože jediný Luň patří dnes do muzea. Sovětská armáda zřejmě nepotřebovala ekranoplány a pak se rozpadl SSSR, speciální skupina vyvíjející ekranoplány byla rozpuštěna, stroje nebyly dostavěny, jiné havarovaly, nebo byly předáy do muzeí. Proč?

Zkusme to popořádku:

  1. Jde o příliš neobvyklý dopravní prostředek. Ekranoplán se podobá kentaurovi, proto je jeho výroba složitá a drahá, navíc by se jí měla zúčastnit hned dvě odvětví vojenského průmyslu. Na Západě také vzbudily Alexejevovy nápady jistý zájem a byly zahájeny jisté projekty, pak ale spočítali výdaje a nadšení opadlo.
  2. Ekranoplány mají omezený dolet, přičemž spotřebují obrovské množství paliva.
  3. Účinnost ekranoplánů v srážkách s moderními loděmi a lodními útvary není tak velká, jak se to zdálo v době vývoje těchto strojů. Moderní protilodní střely, radary, palubní vrtulníky, to všechno zvyšuje bojové kapacity proti ekranoplánům.
    Když však zapomeneme na praktické věci a soustředíme se na „ryzí“ vědu, ukáže se, že máme co do činění s neuvěřitelně zajímavým strojem, jehož charakteristiky předstihly do jisté míry svoji dobu.

Možná proto anoncují ruské vojenské struktury od roku 2005 různé projekty obrody ekranoplánů, jak pro vojenské, tak civilní účely. Vicepremiér Jurij Borisov, jenž má na starosti zbraně, prohlásil v roce 2018, že se v Rusku v roce 2027 objeví zkušební vzorek ekranoplánu Orlan vybavený raketovou zbraní a určený k hlídkování mořských vod. Zajímavé projekty také Ústřední konstrukční kancelář pro lodě na vodních křídlech R.J. Alexejeva.

Посмотреть эту публикацию в Instagram

Публикация от ЦКБ по СПК им. Р.Е. Алексеева (@ckbspk.ru)

Neměli bychom ale zapomínat na to, co říkal samotný geniální sovětský vynálezce Rostislav Alexejev, který se domníval, že kritériem pro konstruktéra je sériová výroba jeho díla.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

„V NATO se budou divit“: Čím bude vyzbrojeno ruské loďstvo
NI o novém ruském ekranoplánu: Toto je znovuzrození kaspické příšery
USA vyzkoušely hypersonickou raketu. Co to znamená pro Rusko?
Štítky:
Ekranoplán
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář