15:03 20. října 2020
Názory
Získat krátkou URL
211550
Sledujte nás na

Nehledě na veškerou svou sílu, jsou tanky v dnešním světě dost křehkou technikou. O jejich bezpečnost je třeba se předem postarat. Rusko tyto kapacity má. A také SSSR kdysi vyvíjel velmi originální nástroje na ochranu svého strategického jaderného arzenálu…

Ruské tanky T-90M Proryv mají být v průběhu další modernizace vybaveny zdokonaleným systémem aktivní ochrany Arena-M. Uvádí se to ve zprávě 38. Vědeckovýzkumného zkušebního ústavu obrněných zbraní a techniky ruského ministerstva obrany. Odborníci také hodlají zdokonalit dynamickou ochranu: T-90M dostane stejný systém jako T-14 Armata. Zkrátka, vše pro zvýšení životnosti tanku a samozřejmě bezpečnosti posádky. O co se vlastně jedná? A co s tím mají společného jaderné zbraně?

Jak se chrání tanky?

Je všeobecně známo, že tank je jedním z nejlépe chráněných druhů techniky. Od okamžiku výroby prvního tanku země, které se tomu věnovaly, mezi sebou stále soutěžily v tom, komu se podaří udělat pancíř tlustší a kanon silnější. Tanky měly ale vždy stejně dost dobré šance na přežití v boji s podobnými druhy zbraní. Všechno se však změnilo po vzniku protitankových střel- nyní totiž mohl být útok na tank zasazen nečekaně z malého jeepu anebo dokonce z odpalovacího zařízení v lidských rukou. To pak byly všechny tuny oceli a pancíře bezmocné. A tak se zrodil nápad tankové „protiraketové obrany“.

Dynamický pancíř (ochranu) dostaly dnes prakticky všechny tanky na světě. Obvykle jde o ploché kontejnery nebo štíty, které obsahují i výbušninu. Když je zasáhne granát nebo střela, dojde k mířené explozi dynamické ochrany, která zničí střelu nebo změní trajektorii granátu. Tím se sníží dopad na tank.

Na rozdíl od dynamické ochrany je ta aktivní obranný systém, který zlikviduje letící střelu nebo granát již za letu. Tento systém má radar, ovládání a soubor municí, které jsou odpáleny na útočící střelu. Vývoj systémů aktivní ochrany byl jednou z priorit v SSSR a dnes je v Rusku.

Protiraketová „kupole“ a ochranné štíty

Práce na vývoji prvních systémů aktivní ochrany tanků byla zahájena v SSSR již v šedesátých letech. Konstruktéři měli vyřešit na tu dobu dost složité úkoly. Bylo zapotřebí objevit a sledovat pohyb velmi rychlého objektu letícího směrem k tanku a v potřebnou chvíli mu vyslat vstříc střelu.

Tento systém měl fungovat plně automaticky, být kompaktní a mít jednoduché ovládání. Systém byl nakonec vyvinut až v roce 1983, když byl do výzbroje přijat Drozd (1030М-01). 

Tank T-55AD se systémem aktivní ochrany Drozd
Tank T-55AD se systémem aktivní ochrany Drozd

Drozd je instalován na tanky T-55AD. Je to první sériový tank s aktivní ochranou na světě. Drozd dokázal sestřelit rakety nebo granáty, které útočily na tank zpříma.

Koncem osmdesátých let byly zahájeny práce na zdokonalení systémů aktivní ochrany. Měly být přesnější a chránící ze všech stran. Rovněž bylo třeba zmenšit prostor zásahu budoucích systémů, aby byly minimalizovány „vedlejší škody“ pro vlastní pěchotu.

Byla tedy zahájena práce na systémech Barier a Arena. Nejdokonalejší je ten poslední, jehož použití mělo snížit pravděpodobnost zásahu vlastní pěchoty střepinami nepřátelské střely nebo municí samotného systému. Pro systém Arena byl dokonce vyvinut speciální komplet pro boj ve městě. Ten se dal nainstalovat na nejpopulárnější sovětský tank T-72. Měl dodatečné štíty po stranách, jež měly zaktivizovat kumulační bojové hlavice granátů a protitankových střel v jisté vzdálenosti od skutečného pancíře tanků. To umožnilo zachránit pancíř před žhavým proudem těchto střel: ztratily sílu a teplotu.

Arena-M, kterou mají být vybaveny tanky T90-M, je zdokonalenou verzí Areny-1.

BMP-3 se systémem aktivní ochrany Arena
© Foto : KBM
BMP-3 se systémem aktivní ochrany Arena

„Vševidoucí“ věž s útočícím jádrem

Nejdokonalejší ze systémů let kolem r. 2010 je systém aktivní ochrany Afghanit instalovaný na tank T-14 Armata. Systém je vybaven vlastním radarem a rychlostním ovládáním, které funguje spolu se systémem ochrany tanku. V případě objevení ochranným systémem laserového záření, což znamená eventuální zaměření na tank protitankové munice, vzniká s pomocí zadýmovacích granátů na vzdálenosti asi 200 metrů od tanku krycí clona. Když se přece jen střela přiblíží k tanku, bude spuštěn systém aktivní ochrany: tanková věž s kanony se obrátí na potřebnou stranu a bude odpálena antimunice, která zničí střelu svým útočným jádrem na vzdálenosti 3-5 metrů. Má se za to, že Afghanit dokáže zlikvidovat munici letící proti tanku rychlostí až 1 700 metrů za sekundu.

Stovky hlavní na ochranu raketových systémů

Ale ani to není všechno! Během práce sovětských konstruktérů na systémech aktivní ochrany pancéřované techniky vznikl nápad ohledně použití podobných řešení na ochranu stacionárních podzemních odpalovacích ramp strategických raketových systémů. V polovině sedmdesátých let byla v SSSR zahájena práce na vývoji „výrobku 171“, známého také jako Mozyr. Stala se hned prioritou a dohlížel na ni osobně ministr obrany SSSR Dmitrij Ustinov. Nový ochranný systém měl hájit budoucí rampy s raketami R-36M2 Vojevoda, jejichž vývoj byl teprve zahájen.

Schéma systému aktivní ochrany „výrobek 171“, známého také jako Mozyr
Schéma systému aktivní ochrany „výrobek 171“, známého také jako Mozyr

Jak to fungovalo? Bojová hlavice útočící na sovětské pozice byla objevena velkým radarem, který měl na starosti obranu pozic strategických jaderných raket. Když bylo jasné, na kterou rampu míří tato bojová hlavice, bylo ovládání předáno bezprostředně systému aktivní ochrany, který měl vytvořit z několika stovek hlavní s municí z vysoce pevné oceli na cestě padající bojové hlavice nepřekonatelnou překážku. Rychlost střetu bojové hlavice se střelami měla činit asi 6 km za sekundu. Tento střet nevyhnutelně způsobil zničení bojové hlavice do pádu na zem a explozi. Systém měl samozřejmě fungovat naprosto automaticky.

SSSR se rozpadl a projekt byl zrušen

Práce na tomto systému ale nezůstala jenom na papíře. Byl vyroben zkušební prototyp, který absolvoval reálné bojové testy na polygonu Kura na Kamčatce. Pro tyto zkoušky byla v letech 1985-1988 postavena imitace podzemní odpalovací rampy pro strategickou raketu a kolem ní systém aktivní ochrany. Výsledky těchto testů jsou dodnes tajné, ale je známé, že koncem 80. let bylo poprvé na světě uskutečněno zachycení v malé výšce imitátoru bojového bloku MBR (mezikontinentální balistické rakety) z polygonu Pleseck. Je celkem možné, že bylo vykonáno několik těchto zachycení. V srpnu 1991 bylo financování projektu sníženo a státní zkoušky zkušebního zařízení „výrobek 171“ ukončeny. Následující rozpad SSSR definitivně skoncoval s unikátním projektem. Je však pozoruhodné, že daný elaborát nebyl v rozporu se Smlouvou o omezení systémů protiraketové obrany z roku 1972.

Takovou zajímavou cestu urazily systémy aktivní ochrany. A je-li jejich použití na ochranu tanků dnes obvyklou věcí, pak použití v oblasti strategických jaderných sil je zatím jen projektem budoucnosti. Na začátku let kolem r. 2010 se v řadě masmédií objevily zprávy o možném obnovení práce v této sféře, avšak tyto zprávy jsou stejně nepotvrzené jako vše, co víme o systému Mozyr.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

The National Interest srovnal Armatu s izraelskou Merkavou
I Češi mohli mít svou Armatu. Aneb o zašlapaném projektu obrněného transportéru ZUBR
Rusko ukončilo zkoušky tanku, který bude působit ve spojení s Armatou
Štítky:
T-90, Tank T-14 Armata
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář