22:33 03. prosince 2020
Názory
Získat krátkou URL
4663
Sledujte nás na

Medaile Za zásluhy I. stupně byla udělena panu doktorovi Radimu Uzlovi, který párkrát poskytl Sputniku rozhovor. S panem doktorem jsme se potkali ať už v Novém Světě blízko Hradu, tak v jeho kabinetě či na jeho zahrádce, či verandě. Pokaždé jsme si pěkně popovídali. Dnes tomu nebylo jinak. Gratulovali jsme mu k ocenění i k vyléčení z Covidu.

„Na co jsem nejvíc tázán médii? Na to, s čím za mnou lidé nejvíce chodí, tedy s jakým problémem. Můžu říci, že se jako červená nit veškerou sexuologickou problematikou táhne nestejná úroveň libida, česky řečeno – ‚když jeden chce, a druhý ne‘…“ (Radim Uzel)

(Vzpomínka na prodělaný Covid-19): „Ještě před měsícem jsem nevěděl, zda jsem živý, či mrtvý. Za osmdesát roků mého života mi ještě tak blbě nebylo…“ (Radim Uzel)

Pane doktore, uvolil jste se k tomu, že odpovíte na pár otázek Sputniku ČR. Myslím, že stejně jako kolegové z jiných médií i my bychom rádi věděli, jak prožíváte to, že jste čerstvým laureátem ceny pana prezidenta.

Radim Uzel: Dopředu se omlouvám, pokud se trochu během rozhovoru zadýchám. Je to následek nedávno prodělaného Covidu. Měl jsem tu těžší formu, ležel jsem v nemocnici. Již jsem zcela fit, dokonce jsem byl připraven od pana prezidenta převzít cenu fyzicky. Bohužel díky současné infekční situaci to bylo znemožněno: nejprve říkali, že se mohou dostavit dva příbuzní, vybral jsem je. Již se těšili. Pak bylo oznámeno, že pan prezident přijme jen nás, vyznamenané, že budeme dopředu otestováni na Covid. Těšil jsem se. Nicméně i toto bylo znemožněno. Veškerá restriktivní opatření považuji za moudrá. Bylo by nesmyslné, kdyby došlo na ceremonii, když má celý národ zakázáno chodit z domu. I já bych se tam cítil nesvůj. Je na místě, že bylo upuštěno od fyzického předání. V každém případě pan kancléř nám napsal, že vyznamenání platí.

Přesto kdybyste teď řekli - „Ukažte medaili!“ Neukázal bych ji, protože jsem zatím tuto neobdržel. Prý to ale platí, i kdyby se snad během příštího roku stalo cokoli, medaili bych dostal, v nejhorším „in memoriam“… (směje se). Mám z toho pochopitelně radost. Včera se mě ptali v ČT, zda mám větší radost z ocenění od Populačního institutu ve Washingtonu (The Population Institute) za můj populárně výchovný pořad Červené uši.

Cena od prezidenta republiky je pro mě cennější. I když, pozor, za cenu z Washingtonu jsem měl zadarmo cestu na safari do Tanzanie. Upřímně pochybuji, že by nám pan prezident zaplatil safari.

Dostal jsem zprávu již několik týdnů předem, že budu oceněn. Hrad na mě naléhal, abych zachoval mlčenlivost do večerních hodin 28. října, což jsem učinil. Sice jsem s vámi dříve hovořil, měl jsem to na jazyku…, málem jsem řekl, že budu vyznamenaný. Vše jsem ale udržel v tajnosti, jelikož to mělo prasknout až asi ve 20.00 večer. Tajemství jsem zachoval. Nechal jsem si ušít smoking, abych na té slávě trošičku vypadal. Teď se může zdát, že je to marná investice. Věřím však, že si smoking budu moci na sebe obléci, až půjdu na Hrad v příštím roce. V tomto roce jsem smoking ale použil: Ve 20.00 jsem se doň nastrojil, společně s manželkou jsme si připili na oslavu mého vyznamenání. Byli jsme sami doma sami, oslava se povedla vysoce komorní.

Kterého aspektu vaší činnosti/ práce si nejvíce ceníte?

Mám dvojí profesi. Jsem gynekolog a porodník. Sexuologie je jakousi nadstavbou. Gynekologie a porodnictví – tam jsem vyoral hlubokou brázdu. V Ostravě jsme měli první semennou banku, umělé oplodnění, léčení neplodnosti. V oboru sexuologie je nejcennější problematika sexuální výchovy. Byl jsem zakladatelem nevládní organizace, tehdy „nevládky“ nebyly ještě tak v módě. Bylo to hned po revoluci. V roce 1991 – jsme založili Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (Czech Family Planning Association).

Pořádaly se kurzy pro učitele ve spolupráci s tehdejším Ministerstvem školství. Vytvořil jsem tenkrát desetidílný pořad pod názvem Láska je láska. Tenkrát si to dokonce kupovaly školy. Šlo o sexuální výchovu od mateřské školky až po lidi v manželství či důchodce. Divili byste se, jak i dnešní důchodci mají zájem o sexuální výchovu. Existuje dokonce pojem jako „sexualita třetího věku“.

Bohužel v české řeči platí klišé, že když se řekne sexualita, vidíte v tom vždy něco nemravného, přímo tam řada lidí „tuší prasárnu“. Ve skutečnosti hlavním cílem sexuální výchovy je prevence sexuálních poruch, resp. negativních fenoménů, například na úrovni předškolního věku, jde-li o zneužívání nezletilých. Ostatně už když paní učitelka nabádá děti, aby nechodily s cizím člověkem, láká-li je ten na čokoládu, to není nic jiného než forma sexuální výchovy. Tatáž výchova vysvětluje dítěti, že by nemělo strpět doteky, které jsou mu nepříjemné, zejména od cizích lidí. Tohle všechno je sexuální výchova.

Jistou věkovou kategorii zajímají zas otázky nechtěného těhotenství, problematika antikoncepce, hlavně prevence sexuálně přenosných nemocí (STD) – tyto kapitoly řadíme do sexuální výchovy jakbysmet. Nejde tedy vůbec o výuku k neslušnosti či nemravnosti. Naopak; sexuální výchova má vést k prevenci negativních jevů. To by si lidé měli uvědomit. Dodávám – s veškerou skromností – že na tomto poli si cením svých zásluh nejvíce.

Když za vámi jezdí jiní reportéři. Na co se tak obvykle ptají a co je z vašeho pohledu předvídatelné, tedy že budete určitě na to dotázán

Často se ptají, s jakými poruchami či problémy lidé nejčastěji přicházejí. Záleží tu na věku. Malé ději by rády věděly, jaký je rozdíl mezi chlapečkem a holčičkou. U další skupiny jsou časté dotazy na antikoncepci. Lidé zralí přichází s partnerskými problémy. Jako červená nit se veškerou sexuologickou problematikou táhne nestejná úroveň libida, česky řečeno – „když jeden chce, a druhý ne“... Lidé chtějí znát, co s tím. Když přijde zejména na anonymní dotazy, vždy naleznu otázku na libido. Tento dotaz lze zcela určitě dopředu předpokládat.

  • Sexuolog Radim Uzel
    Sexuolog Radim Uzel
    Vladimír Franta
  • Sexuolog Radim Uzel
    Sexuolog Radim Uzel
    Vladimír Franta
  • Sexuolog Radim Uzel
    Sexuolog Radim Uzel
    Vladimír Franta
1 / 3
Vladimír Franta
Sexuolog Radim Uzel

Jinak se lidé také zajímají o různé sexuální úchylky, chtějí se eventuálně dovědět o jejich nebezpečích. I zde se mění situace. Co bylo ještě před 30 lety považováno za úchylku, je dnes pokládáno za zcela normální. Občas slyším názor od „moudrých mužů“, že my staří té mladé generaci vůbec nerozumíme. Ještě můj dědeček považoval homosexualitu nikoli z prohřešek, nýbrž za věc, za niž by měl člověk propadnout hrdlem. Mí rodiče považovali onanii za naprosto škodlivou záležitost. Tím chci říci, že sexuální výchova je vhodná i pro ty starší, kteří se s její pomocí učí rozumět těm mladším. Můj třicetiletý vnuk, žádný začátečník, mi tuhle řekl – „dědo, ty jsi některými svými názory utkvěl v minulém století…“ Já to chápu, generační konflikt jest, byl a bude. Já se ale mladé generaci pokouším rozumět, jelikož jsou opravdu jiní. Nejsou lepší, nejsou horší, ale jsou jiní. I jejich problémy jsou jiné.

Nedávno jsem měl debatu, zda je normální skupinová sexuální aktivita. Mladí říkají – „no to je úplně normální…“ Hned jsem si vzpomněl, jak jsem jel před 40 lety v tramvaji a na mou adresu zaznělo – „támhle stojí ten blbec, který říká, že se má souložit jen z lásky“. Tenkrát jsem to v sexuální výchově říkal, že pokud lidé k sobě necítí hlubokou lásku a cit, nemají co spolu pohlavní styk provozovat. Své názory s věkem modifikuji. A co se týká gruppensexu, ten je dnes považován za odchylku, nikoli úchylku. Vnímáte drobný jazykový rozdíl?

Nemáte obavu, že skrze „odchylky“ svět skončí Sodomou a Gomorou?

Již starý Cicero se dovolával časů a mravů – „O tempora, o mores“… Každá generace si o sobě myslí, že byla ta mravnější a lepší. Domnívám se, že to žádnou katastrofou neskončí. Svět bude jiný. Bude jiný i po všech (š)kobrtnutích, po všech možných krizích, i po oné koronavirové. Každá infekce jednou skončí. Představte si jen těch morových škod a ran… No vidíte, už jet o taky všecko pryč.

Také tu ale již žijí jiné generace…

Ty zdravější. Jsme všichni promořeni. Jsme potomci těch, kdo přežili morové rány. To je ta selekce. Někdo holt musí umřít. Ještě před měsícem jsem nevěděl, zda jsem živý či mrtvý. Za osmdesát roků mého života mi ještě tak blbě nebylo… No vidíte, už jsem dneska v pořádku. Přežil jsem, jsem imunní, moje plazma by mohla sloužit jako lék.

Co až dostanete tu fyzickou medaili…Co byste vzkázal případným vašim kritikům?

Beru to tak, že jsem vyznamenaný dvakrát. Dostal jsem hodně gratulací. Nikdo mi nenapsal – „ty prasáku, ty si to nezasloužíš…“ Asi mám na tom světě více přátel než nepřátel, a to mě naplňuje radostí. Za rok zase navleču smoking. Snad z něho nevyrostu. Půjdu na Hrad.

Díky za rozhovor.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Uzel: Století stoletých. Již neumíráme předčasně. Dožijeme stovky? Tajemství 13. komnaty
Uzel: V ČR vázne sexuální výchova. Ve Švédsku už babičky dnešních školaček byly proškoleny
Radim Uzel: Děti si myslí, že ženy menstruují modře; V Austrálii s menses nesmíte do moře
Štítky:
udělování vyznamenání, rozhovor
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář