04:08 25. listopadu 2020
Názory
Získat krátkou URL
14517
Sledujte nás na

Média si všimla, že v den národního svátku bývalý český prezident Václav Klaus přišel na Národní třídu, k památnému místo, kde probíhaly střety s demonstranty 17. listopadu 1989, bez správně nasazené roušky. Jako jediný tak porušil pravidla nošení roušek.

Fakticky byl Klaus bez roušky, měl ji nasazenou na bradě, a to i když besedoval s novináři. Podle jeho názoru jsou lidé, kteří jsou přívrženci nošení ústenek osoby, „které vítají migranty, přejí si posílení Evropské unie a rychlé přijetí eura“. Klaus považuje covid-19 za víc než „pouhou“ nemoc a její zneužití za nástroj k přeměně světa.

S bývalým prezidentem je možné souhlasit, nebo také ne, ale v jedné věci se chová pevně – ve své důslednosti. Vždy a ve všem se nebojí jít proti proudu, láme standardní stereotypy ve společnosti. Přesně tak si ho pamatují v Moskvě z roku 2014, když přijel na Gajdarovské fórum a setkal se tam s naším korespondentem, aby odpověděl na několik otázek. To, co tehdy Václav Klaus říkal, zní i dnes překvapivě aktuálně. Jako by se žádná z událostí předchozích šesti let nestala. První, na co jsme se ho tehdy ptali, bylo:  „Je-li možná, nehledě na vše, normalizace vztahů mezi Ruskem a Západem? Co pro to obě strany musejí udělat?“

Václav Klaus: Současné napětí je očividný fakt. Ale, víte, já jsem naladěn optimisticky, protože jsem přesvědčen: v jednu chvíli napětí opadne a spadne celkově. Vrátíme se k té normální úrovni partnerství, které existovalo po dobu desetiletí. Co musejí strany udělat? Kdo má udělat první krok? Já si nemyslím, že Rusko, to pro to nemá žádné velké možnosti. Zahájit proces reanimace vzájemného pochopení musí spíše protistrana.

Ta ale zatím dělá spíše to opačné. EU se snaží přiblížit si zónu ruských zájmů – Ukrajinu, Moldavsko, Gruzii. K čemu ale unie potřebuje tyto slabé ekonomiky? Kolik desetiletí budou potřebovat tyto země, aby dosáhly evropských standardů, a jaká bude škoda, jestliže ve výsledku přijdou o ruský trh?

Samozřejmě, EU tyto země nijak nepotřebuje. Zato ale existují ambice rozšiřovat se na úkor stále nových a nových zemí, dokonce i v tom případě, že z materiálního hlediska od nich nikdo nic nedostane. A pokud si samy tyto země přejí vstoupit do unie, s ohledem na všechny plusy a mínusy, tak prosím! Já nejsem proti, ať je to Turecko, ať je to Srbsko, ať je to Moldavsko! Ovšem, opakuji: Pro Evropskou unii jsou z ekonomického pohledu z velké části zbytečné. Co se stane s Ukrajinou, Gruzií, Moldavskem, pokud stanou tváří v tvář situaci, kdy přijdou o ruský trh? To je samozřejmě otázka, ale moje hluboké přesvědčení je, že svobodný obchod se nesmí stát rukojmím politiky. Obchod stojí mimo kategorie msty a odvety. Zdali je dnes potřeba, nehledě na vše, co nás obklopuje, dialog s Ruskem? Jistě! A čím rychleji s tím začneme, tím lépe.

A jak vidíte budoucnost samotné Evropské unie? Čekají-li ji reformy, a jaké budou?

Budoucí stav evropského domu? Znát to, to mi není dáno. Mohu ale vyjádřit svá přání. Já Evropské unii nepřeji další federalizaci, nechci žít v nějakém jednotném evropském státě. Ať zůstane předchozí Evropa, kde existují separátní země. Ať si zachovají svá práva, a nepředávají je dále do Bruselu. Bohužel se velmi bojím, že se jedná o zbožná přání. Bude probíhat proces přesně opačný. Ne zítra, ne pozítří, bez všemožných revolucí, ale krok za krokem EU půjde směrem vytvoření gigantického superstrátu, proti čemuž já stále protestuji a neustále bojuji.

O ztrátě suverenity

A tady je to, co říkal Václav Klaus v Moskvě, když odpovídal na otázku, která snad pro něho byla nejvíce bolestivá – o postupné a možné ztrátě suverénních práv České republiky díky integračním úsilím v rámci EU:

„Národní suverenita České republiky, myslím si, je nejvyšší hodnotou, a její ztrátu nepřipouštím. Nechci se dožít toho, aby moji, dříve jsem říkal děti, a nyní vnuci, bojovali v nějaké evropské armádě. Ani nechci volit prezidenta Evropy, nechci mít evropskou vlajku. Když jsem byl prezidentem, tak jsem ji nad Pražským hradem nevyvěšoval. Za mých časů tato vlajka nikdy nevysela. Takže můj vztah k těmto záležitostem je jednoznačný. Snahu o evropskou integraci považuji za prostou chybu. Není správné a není přirozené snažit se vytvořit jakousi jednotnou Evropu. Tyto představy jsou něčím umělým, vloženým do myslí evropských lidí. Já budu trvat na takové pozici až do mého konce.

Víte, my jsme dlouho dobu byli, jako malá země, pod vlivem nějaké velké země. My jsme 300 let byli pod Rakouskem-Uherskem, což nás neustále štvalo. Všech těch 300 let byla naše úsilí směřována na zbavení se rakousko-uherského vlivu. Několik desetiletí, ve druhé polovině 20. století, jsme byli na dlani Moskvy. To jsme také nemohli přijmout. Jakou jsme jen měli radost, když po pádu komunismu jsme získali státní suverenitu! Ocitnout se znovu pod vlivem „velkého bratra“, nyní už Bruselu, je pro mě třetí smutná událost v historii mojí země. Byl bych velmi šťastný, kdyby se nám podařilo vyhnout tomuto osudu.“

Český mainstream neustále zařazuje Václava Klause s jeho izolacionistickými pohledy k takzvaným euroskeptikům, snaží se ho vyobrazit jako marginála. Je ale bývalý český prezident opravdu sám s těmito svými názory? Právě byla publikována data výzkumu, který byl proveden společností STEM/MARK. Za nejlepšího prezidenta po sametové revoluci je považován Václav Havel. Na druhém místě se nachází Václav Klaus. Jeho podpora je přitom rovnoměrně rozdělena ve všech věkových skupinách.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Na Národní třídu přišel u příležitosti 17. listopadu i exprezident Klaus. Dorazil ale bez roušky a věc řeší policie
Václav Klaus má nový terč: Exprezident se od plic vyjádřil o rouškařích. Omluvit se odmítá
Klaus k chaotickým volbám v USA: V Americe šlo o hodně i pro nás. Nedopusťme, aby se to u nás opakovalo
Štítky:
suverenita, Česká republika, Mezinárodní vztahy, EU, Rusko, Václav Klaus
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář