21:44 01. března 2021
Názory
Získat krátkou URL
263223
Sledujte nás na

Tyto jaderné „doutníky“ zajistily bezpečnost SSSR v nejtěžším období studené války. Přesně před 40 lety, 17. prosince 1980, byly do výzbroje předány hned tři zdokonalené mezikontinentální balistické rakety RS-16B, RS-18B a RS-20B.

V oněch letech k moci v USA přišel „jestřáb“ Ronald Reagan, který zahájil přímou konfrontaci s Moskvou. Nové sovětské balistické rakety však zchladily horké hlavy za oceánem.

Zničit každé město

Nejmasovější mezikontinentální balistická raketa v dějinách RS-10 byla přijata do výzbroje koncem šedesátých let. Dokázala dopravit lehkou (0,5 megatuny) nebo těžkou (1,1 megatuny) bojovou hlavici na vzdálenost 10,5 až 5 tisíc kilometrů, ale USA již disponovaly systémy protivzdušné obrany, jež by dokázaly zachytit jednotlivé bojové hlavice. Bylo jasné, že jeden nosič potřebuje několik bojových hlavic.

První raketa s několika hlavicemi byla RS-16A. Měla téměř stejnou velikost jako R-10, proto nebylo třeba budovat nové podzemní odpalovací rampy. Bojová část byla vybavena hned čtyřmi bloky o kapacitě 0,5-0,75 megatuny. Takže jedním odpálením mohli sovětští vojáci způsobit nepříteli 200 Hirošim. Dolet činil 10-11 tisíc kilometrů. RS-16A dokázala doletět do kteréhokoli amerického města. Měla ale také vady, zejména špatnou přesnost.

Vývoj modernizované R-16B s lepšími charakteristikami startoval v roce 1976. Navenek se moc nelišila od předcházející, ale až dvojnásobně ji předčila svými kapacitami. Přesnost se zvýšila na dvojnásobek, měla nové bojové hlavice a komplex rozdělení přední části. Měla autonomní inerciální řízení schopné změnit cíl během příprav na start.

Na R-16B instalovali autonomní palubní zaměřovací systém Meridian, který umožnil raketě startovat a dosáhnout trajektorie dokonce po jaderném výbuchu v blízkosti odpalovací rampy. Vážně to zvýšilo odolnost rakety v případě prvního útoku eventuálního nepřítele. Celkem bylo v osmdesátých letech vyrobeno 150 RS-16 obou modifikací.

Nosič Avangardu

První jednotky s podzemními rampami pro RS-18A byly hotové v polovině sedmdesátých let. Raketa nesla již šest bojových hlavic, každá o kapacitě 750 kilotun, a také prostředky na překonání protivzdušného systému. Dolet činil 10 tisíc kilometrů. Dokonce jedna RS-18A, která prorazila obranu nepřítele, dokázala způsobit obrovské škody. Pentagon v tom spatřil jednu z hlavních hrozeb pro bezpečnost USA.

Modifikace RS-18B byla konstrukčně jednodušší, měla spolehlivější motory, lepší řídící systémy a lepší bojové vybavení. Ruské raketové síly ji získaly v roce 1980, celkem bylo rozmístěno 360 raket.

Pozoruhodné je, že tato zbraň je dodnes aktuální. Právě RS-18B nesou nejnovější hypersonické bojové hlavice Avangard. Podle zprávy ruského ministerstva obrany je Avangardy plně vybaven celý raketový pluk.

„Tento systém je skutečně první v avangardovém vytvoření nových druhů zbraní, zahájil éru strategických hypersonických zbraní,“ řekl v těchto dnech velitel Raketových vojsk RF Sergej Karakajev v rozhovoru pro list Krasnaja Zvezda.

Závažný argument

Těžká dvoustupňová kapalná raketa RS-20A byla do výzbroje zařazena v prosinci 1975. Podle klasifikace NATO je více známá jako Satan. Byla to nejsilnější mezikontinentální balistická raketa na světě.

Zbraň byla určena k zasažení všech druhů cílů hájených moderními prostředky protivzdušné obrany. Byla vyráběna ve třech variantách: s monoblokem o kapacitě 8 megatun a doletem 16 tisíc kilometrů, monoblokem s hlavicí 20 megatun a doletem 11 tisíc kilometrů a také s rozdělující se hlavicí (osm bloků, každý o kapacitě 1,3 megatuny).

Nehledě na obrovskou kapacitu nové rakety byla brzy zahájena práce na její zdokonalené variantě. RS-25 již dokázala nést 10 bojových bloků, každý o síle jedné megatuny, a zasáhnout velmi pevné menší cíle, například chráněné podzemní bunkry a velitelská stanoviště. Modernizovaná verze byla přesnější, spolehlivější a jednodušší ve výrobě. Od své předchůdkyně se lišila novým stupněm rozdělení bojových bloků, který umožnil zahrnout mnohem větší území.

Zvlášť je třeba připomenout způsob rozmístění a odpálení rakety. Spustili ji na podzemní odpalovací rampu přímo v dopravním odpalovacím kontejneru, natankovali a připravili na start. Příprava na odpálení trvala o něco víc než minutu. Z rampy RS-20B odpálil prachový tlakový akumulátor, byl to svého druhu výbuch. Motor startoval již ve vzduchu.

Další rozvoj dvacítky vyústil v RS-20B. Je přesnější, zvýšila se plocha rozdělení bojových bloků, zkrátil se čas příprav na start. RS-20B jsou dodnes ve výzbroji, mají je vystřídat perspektivní těžké rakety RS-28 Sarmat, které armáda očekává již příští rok.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Americký magazín ocenil video boje ruských stíhaček Su-35S
Ruská stíhačka Su-57 dostane v roce 2022 motor druhého stupně
Ruské ponorky budou budovat podle nové technologie. Co to znamená?
Bezpilotní přístroje Poseidon na ponorce Chabarovsk: čím překvapí ruský strategický komplex zbraní?
Štítky:
dějiny, Moskva, obrana, rakety, SSSR, zbraně, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář