Ludvík Svoboda, jaký byl ve skutečnosti. Ke 125. výročí narození

Mezinárodní online konference Ludvík Svoboda - cesta bojovníka, věnovaná 125. výročí jeho narození, unikla pozornosti předních českých médií.

Nelze říci, že o postavu Svobody nebyl v posledních letech žádný zájem. Ale tento zájem je v jeho vlasti specifický. Existuje zjevná touha „přehodnotit“ roli v národních dějinách jednoho z nejslavnějších Čechů na světě, představit jej ani ne tak jako vojevůdce, odvážného generála, který během druhé světové války osvobodil svou vlast od nacistů, později se stal prezident země. Ale spíše ... kolaborant, zapadající do normalizace, spolupracující s NKVD, kterému údajně vydával legionáře.

A život Ludvíka Svobody se nyní jeví jako „smutný příběh legionáře, komunisty, generála a prezidenta“ prosovětské orientace, který nechránil suverenitu své země.

A jak byl Ludvík Svoboda představen na mezinárodní online konferenci v Praze? Jedna z organizátorů akce za spolek Občanské sdružení pro evropskou multikulturní společnost, filmová producentka Renáta Svobodová, o tom hovořila se Sputnikem:

Organizace konference byla podmíněna dvěma událostmi - 125. výročí narození Ludvíka Svobody a 75. výročí vítězství ve druhé světové válce. Tato výročí určila i samotné téma konference – Ludvík Svoboda - cesta vojáka. Konference byla věnována válečné cestě Ludvíka Svobody. Z vystoupení bylo očividné, že Svoboda byl výjimečně odvážným a statečným člověkem, který se na všech frontách, na kterých musel bojovat, ukázal být opravdovým vojákem - rozhodným, odvážným, disciplinovaným a zodpovědným. Je politováníhodné, že tato část jeho života je tak málo známá… Jsme rádi, že konference proběhla v mezinárodním formátu a že se jí zúčastnili odborníci z Česka, Ruska a Běloruska. Konference vyvolala velký zájem veřejnosti a online stream na Facebooku sledovalo zhruba dva tisíce lidí. Pozoruhodné je také to, že památku Ludvíka Svobody a 1. československého armádního sboru uchovávají v Rusku, jak ve městě Buzuluk, kde začala vojenská cesta 1. československého armádního sboru, tak i v Muzeu Vítězství v Moskvě. Lze nalézt i ruské rekonstruktory, kteří obnovují historii 1. československého armádního sboru a ctí jeho hrdiny.

Konference, která se konala ve formátu Zoom a byla vysílána na stránce Nesmrtelný pluk - Česká republika na Facebooku, se skládala ze tří částí. Na úvod promluvili k účastníkům a divákům moderátoři - pravnuk generála Miroslava Klusáka a ruský bohemista Oleg Soloduchin, profesor Vysoké školy ekonomické v Moskvě. Dětství Ludvíka Svobody věnovala své video starostka jeho rodné vesnice Hroznatín na Vysočině Jana Uchytilová. Vyprávěla o skutečnostech, které jsou málo známé mladší generaci, například to, že budoucí slavný generál snil o tom, že se stane agronomem, ale po vypuknutí první světové války byl povolán do rakouské armády, poté padl do ruského zajetí a přihlásil se do československých legií. Později Ludvík Svoboda, již jako velitel roty a praporu, bojoval s oddíly Rudé armády, získal bojová vyznamenání Ruské říše.

Vlastimil Křišťan, kurátor Muzea československých legií a doktorand Ústavu českých dějin Filozofické fakulty Karlovy univerzity, hovořil o československých legiích a roli Svobody v legionářském hnutí. O roli Ludvíka Svobody v osudu Podkarpatské Rusi přednášel Kirill Ševčenko, doktor historických věd, profesor minského oddělení RSSU (Bělorusko). Druhá část konference byla věnována založení 1. československého armádního sboru a roli Ludvíka Svobody ve 2. světové válce. Jak se po útoku nacistického Německa na SSSR v r. 1941 Ludvíku Svobodovi podařilo získat povolení vytvořit ve městě Buzuluk v SSSR československé vojenské oddíly. V říjnu 1944 vojáci 1. československého národního sboru společně se sovětskou armádou dobyli Dukelský průsmyk a vstoupili na území Československa, za jehož osvobození bojovali až do konce války.

Ředitel Buzulukského regionálního muzea, Sergej Kolyčev představil archivní materiály o tom, jak 1. československý armádní sbor vznikal. Česká historička Alena Flimelová a archivář Roman Štér, historik Národního archivu ČR, hovořili o roli Ludvíka Svobody při přijímání žen do 1. československého sboru a úloze žen v tehdejších československých oddílech. Profesor MGIMO Sergej Monin vyprávěl o prvním boji Prvního československého batalionu. Natálie Koněvová, dcera maršála I. S. Koněva, předčítala otcovy vzpomínky na Ludvíka Svobodu z knihy „Zápisky frontového velitele“ a vyprávěla příběh přátelství těchto dvou mimořádných osobností. Závěrečným akordem konference byly videozáznamy z České republiky a Ruska, věnované životu Ludvíka Svobody. Vladislav Chabarov, vedoucí oddělení pro vědecké rekonstrukce Národního muzea Republiky Tatarstán, představil příběh pušky, kterou Ludvík Svoboda daroval generálu Panfilovovi a kterou toto muzeum uchovává. Předseda vojensko-historického klubu Vojín Sergej Tolstěnko vyprávěl o práci ruských historiků a amatérských zájemců, o rekonstrukci válečných událostí, na kterých se podílel 1. československý armádní sbor. Konferenci uzavřel krátký videoklip s historickou rekonstrukcí o tom, jak 1. československý armádní sbor přešel státní hranice Československa 6. října 1944.

Jednou Ludvík Svoboda pronesl slova, která se stala jeho životním krédem. Zazněla během konference, na níž jsme viděli skutečný obraz úžasného člověka, hodného vděčné vzpomínky potomků:

„Nikdy jsem se nechtěl stát vojákem… Bohužel jsem musel vydržet hrůzy vojenských katastrof dvou světových válek, zničení mnoha měst a vesnic. Viděl jsem mnoho mrtvých a zabitých. Válka je strašná ve svých hrůzách a nesmyslnosti. Nenávidím ji ze všeho nejvíc…“

Sputnik zjistil, že záznam z konference bude přístupný na kanálu YouTube Nesmrtelný pluk Česko a na profilech občanského sdružení Nesmrtelný pluk – Česká republika na sociálních sítích.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.