04:08 17. dubna 2021
Názory
Získat krátkou URL
22751
Sledujte nás na

Minulý týden kriminalisté opět odložili vyšetřování smrti prvorepublikového ministra zahraničí Jana Masaryka. Politik zemřel v noci z 9. na 10. března 1948 po pádu z okna svého služebního bytu v Černínském paláci. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu nedospěl k jednoznačnému závěru, zda šlo o vraždu, sebevraždu či nešťastnou náhodu.

Závěr kriminalistů neuspokojil všechny. Podle bývalého místopředsedy strany TOP 09 Marka Ženíška na smrti Masaryka měly podíl sovětské tajné služby a je potřeba pojmenovat tuto skutečnost. Příspěvek současného ministra zahraničních věcí Tomáše Petříčka, věnovaný výročí tragédie, vzbudil vášnivou diskuzi o roli čekistů v události. To vše svědčí o tom, že záhadná smrt i o 73 let později zůstává horkým tématem.

Odkud se ale vzala verze o sovětských tajných službách?

V roce 1994 bývalá sovětská zpravodajská důstojnice Jelizaveta Paršinová, která byla po válce nelegální agentkou v Československu, v éteru populárního televizního programu Vrěměčko na ruské televizní stanici NTV uvedla, že ví, kdo zabil Jana Masaryka, ale vyslovit jméno odmítla:

„Poněvadž mi to sám řekl a byl to jeden z mých nejlepších přátel, nechtěla bych říct jeho jméno. Byl to náš rozvědčík, velmi starý muž, účastník občanské války. Bylo nařízeno… Samozřejmě, že to neudělal vlastníma rukama, ale zorganizoval to.“

O osm let později však Paršinová ve filmu České televize „Vyslanci strachu“ oznámila jméno svého přítele. Ukázalo se, že to byla dost známá postava sovětských tajných služeb, generálporučík Michail Iljič Bělkin.

Sovětský rozvědčík Michail Bělkin
© Foto : Pamyat naroda
Sovětský rozvědčík Michail Bělkin

Kdo je agent Bělkin?

Michail Iljič, ve skutečnosti Mojžíš Elnovič, byl vysoce postaveným čekistou, který působil téměř po celém světě od Číny a Íránu až po Rakousko. Za své služby získal řadu nejvyšších sovětských ocenění, mezi nimiž jsou dva Leninovy řády – nejvyšší státní ocenění SSSR – a šest řádů Rudého praporu, například stejný počet ocenění měli maršálové Sovětského svazu Buďonnyj a Vorošilov.

Avšak již v roce 1951 byl tak významný zaměstnanec propuštěn z bezpečnostních složek a zatčen. Rozvědčíka obvinili ze spojení se zahraničními zpravodajskými službami a... zednářskou lóží. V rozsudku jiného rozvědčíka, plukovníka Jakovova Brovermana, byl Bělkin označen za anglického špióna.

Bělkin byl propuštěn v roce 1953 po Stalinově smrti. Po osvobození Mojžíš Elnovič začal pracovat jako mechanik v automobilce ZIL v Moskvě. Bývalý zpravodajský důstojník pracoval na závodě až do své smrti. Během této doby vystřídal pozice kontrolora, inženýra, montéra a v roce 1975 mu byla svěřena pozice zkušebního řidiče, kterou Bělkin i ukončil svou kariéru.

Testování automobilů ve věku nad 70 je neobvyklé, ale není tím nejobvyklejším v Bělkinovém životopisu. Je mnohem překvapivější, jak se mu podařilo přežít četné čistky v orgánech státní bezpečnosti, zatímco většina jeho šéfů a kolegů neslavně ukončila život v pochmurných sklepech Lubjanky. Bělkin zemřel na stáří v roce 1980 ve věku 79 let. Zabil tedy českého ministra mechanik-zednář?

Paměti sovětské rozvědčíce

Podle ruského historika zpravodajských služeb Alexandra Kolpakidiho má rozvědčice Paršinová stále nepublikované paměti, ve kterých se zmínila i o podílu Bělkina na smrti ministra Masaryka.

„Myslím si, že Paršinová by nelhala. Byla velmi dobře informovaná. Bohužel její syn, který držel její paměti, zemřel. Nyní jsou pravděpodobně u vnuka,“ řekl historik v rozhovoru pro Sputnik.

Jak dodává Kolpakidi, důvodem, proč paměti dosud nebyly vydány, je skutečnost, že Paršin za publikaci požadoval solidní částku, kterou mu nikdo nemohl poskytnout. Historik však nevylučuje i jinou verzi...

„Možná to byl podvod ze strany syna rozvědčíce, aby v Česku získal spoustu peněz za vydání knihy. Nevylučuji, že informace o roli Bělkina nebyly pravdivé a šlo jen o komerční výpočet. Zjevně však neobdržel žádné finanční prostředky a v Rusku mu zvláště nikdo za tento rukopis nehodlal platit,“ vysvětluje Kolpakidi.

Ruský historik nicméně pochybuje, že Paršin mohl přinutit matku lhát, a přiklání se k verzi Jelizavety Paršinové.

„Její syn nepůsobil dojmem člověka, kterému lze stoprocentně důvěřovat, protože měl zjevný finanční zájem. Věřil, že na tomto příběhu je možné hodně vydělat. Ale neuspěl. Je možné mu věřit? Osobně věřím,“ říká.

Podle Kolpakidiho mohou vrhnout jisté světlo na tajemství smrti Masaryka i sovětské archivy.

„V archivu ruského prezidenta se nachází oddělení pro udělování ocenění, ve kterém je fond pro tajná ocenění pro zpravodajské služby, kde je uvedeno, za co bylo ocenění uděleno. Stačí se podívat, zda byl Bělkin a další, kteří jsou spojeni s vraždou Masaryka, oceněni,“ uzavřel celou věc historik.

Názory vyjádřené v článku se nemusí vždy shodovat s postojem Sputniku.

Více:

Expert: Jan Masaryk nebyl zabit komunisty, ale spolupracovníky britské tajné služby
Kdo zavraždil Jana Masaryka? Policie obnovila vyšetřování přes 70 let staré vraždy československého ministra zahraničí
Petříček napsal o Masarykovi a znepokojil lidi. „Dávejte na sebe pozor a radši se k oknům moc nepřibližujte,“ zaznělo
Štítky:
Československo, ministr, Jan Masaryk
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář