Od Slovenska by se kverulantské Česko mělo učit. Názor

Bratislava je vlivným agentem Evropské unie ve střední Evropě. Co nedokázalo Česko, Polsko ani Maďarsko, mohlo Slovensko. Sputnik o politickém úspěchu našich sousedů hovořil s Ľubošem Blahou, poslancem slovenského parlamentu za stranu SMER-SD a předsedou Výboru pro evropské záležitosti.

Poslední dobou je zřejmé, že se Slovensko stalo neformálním politickým tahounem Visegrádské čtyřky. Na rozdíl od zbylých tří členů s Bratislavou aktivně jednají lídři EU. Jak se to Slovensku podařilo?

Slovensko vždy jasně deklarovalo, že naším národním zájmem je Evropská unie. Jsme ekonomicky mimořádně silně napojení na německou a francouzskou ekonomiku. V sociální oblasti je pro nás hlavní inspirací evropský sociální model, respektive socialnědemokratický model. Veřejné investice jsou u nás hluboce podmíněné evropskými kohezními fondy.

S Evropskou unií jsme se neshodli v otázce kvót a rozdílný názor máme i na sankce vůči Rusku. Ale nikdy jsme nepatřili mezi euroskeptické státy. Od toho se zřejmě odvíjí také vůle evropských lídrů spíš jednat se Slovenskem nebo Českem a ne s Polskem nebo Maďarskem, kde vládnou euroskeptici.

Visegrádská čtyřka je pro Slovensko důležitá, ale nikdy se nehovořilo o tom, že by měla být alternativou Evropské unii. To je mocensky a ekonomicky nemožné. Naše silnější pozice v EU souvisí také s tím, že jako jediní ve Visegrádské čtyřce máme euro.

Ale nevnímám to jako závod, kdo je větší eurofil. Slovensko prostě prosazuje své národní zájmy a spolupracuje se sousedy ve Visegrádské čtyřce a Evropské unii. To se nijak nevylučuje.

Chce být Slovensko proevropským lídrem střední Evropy a příkladem pro sousedy?

Západní Evropa musí respektovat kulturní specifika střední Evropy a střední Evropa musí respektovat, že EU životně potřebujeme. Tak jsou karty rozdané.

Slovensko vždy bylo realistické a pokud to inspiruje další země, budeme jen rádi. Evropa dnes potřebuje zejména silnější sociální rozměr, protože ji neoliberalismus sežere. Nepotřebuje válku kultur, konzervatismus ani nacionalismus, to nás všechny oslabuje.

Jenže i Brusel musí pochopit, že nemůže prosazovat individualistický liberalismus hlava nehlava. Evropa potřebuje sociální i kulturní smír. V této pozici umí být Slovensko lídrem, respektive mostem mezi Západem a Východem EU.

Znamená to, že se pasivita na mezinárodní úrovni a euroskepse nevyplácí?

Mnozí lidé to chápou tak, že existují pouze dva postoje: euroskepse a eurofilství. Ani jeden z těchto krajních postojů není správný a nikomu nepomáhá. Evropskou unii je třeba kritizovat tam, kde dělá chyby. Například v tom, jaké je neoliberální či technokratická, a jaké chyby dělá svou agresivní politikou vůči Rusku či svou imigrační politikou.

Ale věcná kritika se nesmí změnit v ideologii. Je to nesprávné hodnotově i pragmaticky. Členský stát se tak sám vytěsňuje na okraj a nedokáže nic prosadit.

Slovensko zůstane evropsky orientované, realistické a aktivní. Ale zároveň budeme vždy ostře kritizovat chyby Evropské unie. Vždy jsme to tak dělali a dělat budeme. Jsme předvídatelní a stabilní. Nejsme zaslepeni žádnou ideologií a v tom je naše síla.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce