K tomuto tématu se na svém Facebooku vrátil státní tajemník Ministerstva obrany SR Róbert Ondrejcsák, který si myslí, že jde o jeden velký mýtus.
Jak uvádí portál Hlavnespravy.sk, při oslavách stoletého Československa — „prozápadního a demokratického státu" — se Ondrejcsák na Facebooku zabývá jedním z nejrozšířenějších mýtů, které se v souvislosti s bývalou republikou opakují.
Jde o tvrzení, že po revoluci v roce 1989 se Češi, nebo prezident Havel, dokonce s ve spolupráci s demokraty, rozhodli úmyslně zničit obranný průmysl, který ještě v 80. letech tvořil jeden z pilířů těžkého průmyslu na Slovensku.Róbert Ondrejcskák píše, že tato tvrzení se opakují, ať už účelově nebo z nevědomosti, přestože byly údajně mnohokrát vyvráceny.
„Základní rámec, který použijeme, jsou pravidla trhu, tedy poptávka/nabídka. Tato pravidla nelze ignorovat, ačkoli například komunisté se snažili, ale bezvýsledně, neboť existují nezávisle na vůli jednotlivců, zda diktátorů nebo ideologie," píše odborník ve svém příspěvku.
Uvedl, že v rámci komunistického Československa se slovenské území budovalo jako logistické a průmyslové území československé armády.
„Přestože slovenská část federace tvořila méně než třetinu československé průmyslové produkce, podíl Slovenska na tzv. ‚speciální výrobě‘ činil cca 55-60 %," uvedl Ondrejcsák.
V 80. letech se ale produkce vojenské techniky a vojenského materiálu dostala do hluboké krize. Mělo to podle státního tajemníka několik příčin.„Postupné technologické zaostávání za západními zbraňovými systémy, nezvládnutá vojensko-technologická revoluce ve východním bloku ve srovnání zejména s USA (viz. válka v Zálivu v roce 1991)," vysvětluje svůj názor Ondrejcsák.
Rovněž za negativní efekt pro zbrojní průmysl odborník považuje i začátek procesu odzbrojení a snižování napětí mezi Varšavskou smlouvou a NATO, který byl vyjádřený například smlouvou o omezení konvenčních zbraní v Evropě (1988) — což přirozeně vyvolalo nižší potřebu vyrábět nadále zbraně en masse.
„Začátek 90. let ovlivnil rozpad Sovětského svazu a konec východně-západního soupeření, což přineslo další dramatické odzbrojení především v oblasti zbraní, které byly na Slovensku vyráběny, tj. obrněná a těžká obrněná technika," poznamenal odborník.
Ondrejcsák dodává, že zbrojní výroba byla ekonomicky nenávratná. Zbraňové systémy se prodávaly často pod výrobními náklady.
„Všechny tyto faktory přivedly k tomu, že zbrojařská výroba — poté, co dosáhla vrcholu v 1986/87 — začala upadat. Rozpad východního bloku způsobil, že slovenský zbrojařský průmysl na přelomu 80./90. let ztratil až 80 procent svých trhů. To byl takový šok, který v reálných podmínkách žádný průmysl nemůže přežít bez dramatického omezení výroby," píše státní tajemník slovenského ministerstva obrany.
Pokles podle jeho slov začal již v 80. letech. „Proto už i komunistické vedení Československa se rozhodlo k postupné přeměně zbrojního průmyslu. O útlumu se rozhodlo již v červnu 1988. Dobrým příkladem slouží skutečnost, že na rok 1990 se plánovala výroba pouze 25 tanků T-72M1, a to pro vývoz," popsal situaci Ondrejcsák.
„Určujícími faktory a důvody útlumu slovenského obranného průmyslu tedy byly reálie mezinárodního geopolitického prostředí a vývoj na trhu. Zjednodušeně se dá říci, že jsme vyráběli nekonkurenceschopné a nepotřebné zbraně. A zato nemůže ani Václav Havel, ani Češi, ani demokraté," uvedl Róbert Ondrejcsák.
Kliknutím na tlačítko „Přidat“ vyjadřujete výslovný souhlas se zpracováním údajů na vašem účtu Facebook, abyste mohli pomocí tohoto účtu komentovat zprávy na našem webu. S podrobným popisem zpracování údajů se můžete seznámit v Zásadách ochrany osobních údajů.
Souhlas můžete zrušit smazáním všech vašich komentářů.
Všechny komentáře
Ukázat méně komentářů (0)
Odpovědět(Ukázat komentářSkrýt komentář)