Widgets Magazine
22:08 21. srpna 2019
Štefan Harabin

Harabin nikoho nešetřil: Nad Kiskou visí Damoklův meč. Kotleba vrká s Čaputovou. Pellegrini by měl být stíhán

CC BY-SA 4.0 / Slavomír Frešo / Štefan Harabin (cropped photo)
Slovensko
Získat krátkou URL
81075

Bývalý předseda Nejvyššího soudu SR a kandidát na slovenského prezidenta Štefan Harabin, který v 1. kole voleb obsadil 3. příčku, dnes představuje novou knihu s názvem Srdcem a svědomím. V souvislosti s tím poskytl šéfredaktorce portálu Extra Plus exkluzivní rozhovor, v němž zkritizoval politickou situaci v zemi.

Po skončení druhého kola voleb prezidenta jste využil své právo a podal stížnost k Ústavnímu soudu SR v souvislosti se spácháním volebního podvodu. Za tři dny se uskuteční inaugurace nově zvolené prezidentky a vyjádření ÚS SR není známo…

Čtyři hlavní důvody, proč jsem kandidoval na funkci prezidenta, bylo zachování národního státu, zachování křesťanských tradic, ochrana tradiční rodiny a dodržování zásad právního státu. Zatímco v prvních třech mých důvodech se může náš pohled a názor rozcházet, určitě se shodneme, že bez dodržování práva neexistuje funkční stát. Dodržování práva je vůbec jednou ze zásad a podmínek existence státu. Jsem přesvědčen o tom, že s vůlí dodržovat zákon šli kandidovat na funkci prezidenta všichni kandidáti. 

Nemělo by být i v zájmu prezidentky, aby se stížnost prozkoumala, aby se vyhnula podezření z volebního podvodu?

Jsme těsně před inaugurací nové prezidentky Slovenské republiky. A já se ptám, jak je to možné. Jak je možné, že při neskončeném volebním procesu jdeme v našem státě jmenovat prezidentku? Zapomněli jsme na všechny sliby? U nás na Slovensku nebudeme dodržovat právo? Už ani ústavní soud? Ani potenciálně zvolená prezidentka? Jak chceme dosáhnout, aby právo dodržovali občané této země? Toto je ta slušnost? Mě by skutečně zajímal názor Zuzany Čaputové na tuto záležitost. Akceptoval jsem, že nejsem absolutním vítězem. Tady přece nejde o Harabina, ale o atributy právního státu. Uvědomte si, že jde o závažné podezření, které narušují stabilitu státu. Nemůžeme mít hlavu státu na základě jakékoliv pochybnosti.

Jaký postup by měl dodržet Ústavní soud SR?

Ústavní soud SR musí provést dokazování - získat od primátorů počty vydaných voličských průkazů a porovnat je s počtem odevzdaných hlasů „migrujících“ voličů. Zde existuje velký rozpor mezi počtem vydaných voličských průkazů a počtem odevzdaných hlasů. Až kolem 300 tisíc hlasů mohlo být falešných. Jednoduchá matematika. Nebo je možnost, že Ústavní soud SR takové podání zamítne. Ale neudělal nic. Jak to vyřešili v Rakousku? Čekalo se, co řekne soud. Tomu říkám - bez jakýchkoliv pochybností. A jaký byl výsledek? V Rakousku se opakovaly prezidentské volby. Jaká je slovenská realita?

Umíte si představit, že bychom si vzali příklad z Rakouska a počkali na rozhodnutí Ústavního soudu SR?

Širokou veřejnost zajímají základní otázky a objednávka slušných občanů Slovenska volá po obnově právního státu. Rakouský ústavní soud 1. července 2016 vyhověl žalobě Svobodné strany Rakouska proti výsledkům prezidentských voleb, v nichž její kandidát těsně prohrál. Druhé kolo voleb se muselo opakovat na celém území Rakouska. Předseda soudu Gerhart Holzinger v této souvislosti informoval, že volby jsou základem rakouské demokracie a zachování tohoto pilíře je primární povinností ústavního soudu. Rozhodnutí soudu podle něj neudělalo z nikoho poraženého ani vítěze a má sloužit pouze jedinému cíli: důvěře v právní stát a posílení demokracie. I Ústavní soud Moldavska nakonec pozastavil výkon funkce prezidentovi Igorovi Dodonovi a všichni to respektují. Zatímco Ústavní soud SR nerozhodne o stížnosti, proces prezidentských voleb není ukončen a volby nejsou zatím platné.

Bude Čaputové prezidentský mandát platný, pokud Ústavní soud SR nerozhodne do inaugurace 15. června 2019?

Otázka zní i jinak: Budou pak všechna následná prezidentská rozhodnutí platná, když inaugurace bude bez rozhodnutí Ústavního soudu SR? Nebo budeme muset protiprávně rozhodovat o platnosti inaugurace do minulosti, jako to bylo v případě rušení amnestií? Udělí Čaputová neplatnou amnestii Kiskovi? Ratifikuje smlouvu s USA o jejich vojenských základnách v okolí Malaceku? Nebo smlouvu o předání suverenity Slovenska superstátu německo-francouzskému? Toto všechno jsou čistě právní problémy, které reálně hrozí. Zuzana Čaputová, pro kterou je slušnost na prvním místě, by se měla zodpovědně postavit k této věci a bez rozhodnutí Ústavního soudu SR odmítnout prezidentskou inauguraci. I proto, že má za sebou podporu pouhých 24 procent oprávněných voličů.

Přípravy na inauguraci jsou ve finální fázi a zúčastní se jí celá slovenská politicko-společenská špička, ale také „elity“ ze zahraničí. Pokud se inaugurace uskuteční, nebude to do budoucna precedens?

Vyzývám premiéra Petra Pellegriniho a předsedu NR SR Andreje Danka, aby se neúčastnili inaugurace Zuzany Čaputové. Andrej Danko jako předseda národní strany organizuje inauguraci Zuzany Čaputové na platformě protiústavnosti. Jsem přesvědčen, že i poslanci za Smer-SD, SNS, ĽS Naše Slovensko, SME rodina, ale i jiných stran by měli zvážit, zda svou účastí na inauguraci podpoří neprávo a neústavnost. Určitě by tak měl učinit předseda ústavního soudu Ivan Fiačan, pokud je ústavnost krédem jeho právní erudice. Přímo mu to totiž ukládá rozhodnutí Ústavního soudu SR pod spis. zn. II. ÚS 5/03 ze dne 15. ledna 2003, vydané v senátu pod předsednictvím Dr. Mazáka (kauza Kohout-Šuster-Soudní rada Slovenské republiky). Prezidenti států, které respektují právní stát, budou jistě zvažovat a asi ani nepřijmou na bilaterální návštěvu člověka jako hlavu státu, u kterého neskončil volební proces, neboť by se mohli dostat do pozice, že se mísí do vnitrostátních věcí tohoto státu. Tím by i znevážili instituci ústavního soudu, který byl ignorovaný jako orgán rozhodující o zákonnosti a ústavnosti prezidentských voleb. Dožadovat se proto u Ústavního soudu SR v intencích tohoto judikátu vydání neodkladného opatření, kterým by se uložilo Mgr. Zuzaně Čaputové zdržet se složení slibu podle čl. 104 odst. 1 Ústavy Slovenské republiky, a to do pravomocného rozhodnutí ve věci samé. Ústava předpokládá přechod pravomocí prezidenta na předsedu parlamentu a vlády v případě, že funkce prezidenta nebude obsazena. I Andrej Kiska byl v roce 2014 inaugurován až poté, kdy neúspěšný prezidentský kandidát Milan Melník stáhl ústavní stížnost.

Byl jste nejhlasitějším kritikem odcházejícího prezidenta Andreje Kisky za jeho morální přešlapy. Po skončení prezidentského mandátu plánuje založit politickou stranu. Má na to podle vás Andrej Kiska morální právo?

Mám mluvit o Kiskovi? To je pod mou úroveň. Je tragédie, že prezidentem byl člověk, který páchal trestné činy. Kiska je daňový podvodník. Doplatil zkrácenou daň, odvrátil pouze odsouzení. Přiznal se, že je pachatel trestné činnosti. A ještě má velké problémy s pozemky pod Tatrami. Skončí mu mandát, skončí mu imunita, jeho skutky budou postihnutelné. Máme dobrý právní systém, ale mohl zákonodárce předpokládat, jak bude řešit situaci, kdyby v případě odsouzení šel Kiska za mříže a zároveň by měl mít státem doživotně přidělenou ochranku? Když říkám pravdu, pro Kisku je to jako Damoklův meč.

Co ho motivuje, aby nadále zůstal v politice?

Bojí se stíhání a nástupu trestní odpovědnosti za to, co napáchal. A toho je, věřte mi, hodně.

Do voleb do NR SR zbývá tři čtvrtě roku. Může Kisku do té doby doběhnout minulost a bude trestně stíhán?

Důvěra občanů v právní stát to přímo diktuje. 

Od prezidentských voleb, ve kterých jste skončil na třetím místě s 14,5 procenty, uběhly dva měsíce. Média, ale i veřejnost spekulují, zda na základě těchto vysokých výsledků vstoupíte do politického ringu. Jaká je tedy pravda?

V současnosti jsem soudce Nejvyššího soudu SR. To je fakt. Jako občan chci pomoci občanskému sdružení Harabinovci-Vlastenci, které se v prvním kroku chystá vytvořit sociální program pro chudé děti. To je mi velmi sympatické. Chci použít sympatie části veřejnosti k mé osobě na něco, co má reálný přínos pro děti z chudších rodin, pro samotné chudší rodiny… Je hrozné, s jakými problémy se potýká velká část rodin na Slovensku v 21. století. Nikdo s tím nic nedělá.

Založíte nový politický subjekt, nebo vstoupíte do nějaké již fungující politické strany?

Nic se nedá zcela vyloučit. Tady a nyní spíše vidím roli povzbudit schopné nezatížené lidi, aby do politiky vstoupili. Vyloučil jsem, že budu předsedou nějaké strany. Nebudu. Nechci řídit stranu. Jsem člověk, který si zakládá na odbornosti a profesionalitě. Umím si představit, že jsem lídrem kandidátky, ale ne předsedou strany. Pokud bych cítil, že je taková objednávka od lidí, od mých voličů, musel bych to probrat s rodinou a rozhodnout se. Muselo by jít o subjekt, který vznikne z iniciativy zdola, nikoliv o politickou stranu vytvořenou oligarchy. Ale takovou výzvu zatím nepociťuji.

Nedávno dokonce vyšel průzkum agentury Focus, který ukázal, že váš volební potenciál je téměř 20 procent. Předpokládáte, že je to reálné?

Průzkumy zásadně nekomentuji již dlouhodobě. 

Dostal jste nabídku na vstup do nějaké již fungující strany?

Objevily se návrhy od národně-vlastenecky orientovaných stran. Například od Národní koalice, ale také od Hlasu ľudu, který vede poslanec Peter Marček.

Pokud se přece jen rozhodnete jít do politiky, jaké voliče byste chtěl oslovit a s jakým programem? Navážete na prezidentský volební program?

Bylo by to logické. Jak jsem však řekl, zatím necítím výzvu od občanů na vstup do stranické politiky.

Bude možné vaše vize zrealizovat s ohledem na silný tlak ze strany liberálů, kteří mají pod palcem média, třetí sektor, a jsou podporováni financemi oligarchů?

Pravda si vždy najde svou cestu. Dříve či později. Jsem o tom přesvědčen. Nepřinášeli přece naši předkové oběti za právo na sebeurčení nadarmo. Sváděli jsme v rámci Rakousko-Uherska války s Turky za zachování naší víry a našich hodnot a nyní se toho máme vzdát pouze tak? Evropa jako celek ztrácí pud sebezáchovy. Vše je podřízeno byznysu. Ničíme sebe, svou vlast, Evropu, přírodu, minulost. Tomu je třeba se postavit. I proto jsem kandidoval na funkci hlavy státu. Společnost bez silných kořenů nemůže přežít.

Ve společnosti začíná vládnout chaos a mnozí říkají, že politická scéna je mimořádně roztříštěná až nepřehledná. Dnes málokdo může předpokládat, jak dopadnou volby, které budou za devět měsíců. Jak vnímáte současnou politickou situaci na Slovensku?

Ale to je důsledek Ficova vládnutí za posledních sedm let. Izoloval se, respektive jeho okolí ho izolovalo od občanů. Nechápe, v jakých podmínkách žije velká část lidí. Morálně rozbil společnost. Bohužel pouze ukázal, že „jeho lidé“ se nezpovídají před nikým a ničím. Dělají si, co chtějí. Ukázal občanům, že existují dvě kategorie lidí. Smeráci a jejich kamarádi, kteří jsou nepostižitelní, a zbytek občanů, kterým klepe na dveře exekutor, pokud nezaplatí 30eurový účet. Smer na čele s Ficem měl s dvouletou přestávkou přes jedenáct let vliv na ministerstvu zdravotnictví a financí a za tu dobu na Slovensku zbytečně zemřelo přes 40 tisíc lidí na vyléčitelné nemoci. Není to náhodou genocida slovenských občanů? Toto není žádný sociální stát. To je hra na stát. Důsledkem toho je politická scéna rozbitá. Diskuse se neustále točí kolem zlodějny a korupčních skandálů a společnost to obírá o energii. Pak se lidé uchylují k extremistům, jako je Kotleba nebo Progresivní Slovensko. Lidé už chtějí pouze změnu a je jim jedno jakou. Mně chybí souboj myšlenek. Soutěž o to, jak vlast posunout, jak věci změnit k lepšímu.

Poslední rok byl volebním maratonem a výsledky otřásly politickou scénou a zejména současnou koalicí, která ztrácí podporu, nemluvě o SNS a Moste–Híd, které se podle průzkumů nacházejí před branami NR SR. Co to podle vás signalizuje?

Standardní cyklus politika nemůže být delší než dvě volební období. Bugár je na scéně 30 let. Fico více než 20 let. Lidé jsou z nich unavení, nemají co nabídnout. Je to jen boj o udržení se u moci. Kdoví, co je k tomu motivuje. Zájmy a potřeby občanů jistě ne.

Jaký předpokládáte vývoj v někdejší nejsilnější politické straně Smer-SD?

Nezlobte se, ale odpovím vám tak, že mě Smer-SD opravdu nezajímá.

Myslíte si, že Robert Fico ustojí tlak vlastních členů a představitelů, nebo otěže převezme Peter Pellegrini?

Odpovím protiotázkou, kdo by už dnes šel s Ficem jako premiérem do vlády. Snad už jen Kotleba. Oni si tak spolu vrkají. Vždyť i společně zvolili Zuzanu Čaputovou.

Myslíte si, že je možný scénář koalice ĽS Naše Slovensko a Smer-SD?

Vždyť už vícekrát minimálně latentně prokázaly společný postup. Naposledy při zvolení Zuzany Čaputové.

Co to bude znamenat pro Slovenskou republiku na vnitropolitické a světové scéně?

Je to vnitřní věc Slovenské republiky, kterou by demokraté a zastánci právního státu měli respektovat.

Jaký osud bude čekat SNS a Most-Híd?

Existuje přísloví: Kam se strom naklání, tam i padne.

Poslední volby do Evropského parlamentu ukázaly, jak je národní a křesťanská scéna rozdrobena. Umíte si představit, že by se podle liberálního vzoru dokázaly spojit i národně křesťanské síly?

Do určité míry umím. Jen nám se například spojuje KDH s levicově liberálními extremisty z Progresivního Slovenska, což jsem ještě asi nikde na světě neviděl. Kdyby se překonaly osobní animozity, možná by to šlo. Ale chce to nové lidi. Veteráni, kteří jsou v politice 30 let, jsou bez šance.

Říkáte, že veteráni nemají šanci. Dnes jsou na politické šachovnici i lidé s čistou košilí bez politické zatíženosti v minulosti, například z politické strany Práce slovenského národa (PSN), jejíž program se s mnoha tématy prolíná i s vašimi vizemi v oblasti zachování národního státu, tradiční rodiny či dodržování právního státu. Je to šance pro stranu tohoto typu, která má předsedy ve zralém věku s čistou košilí?

Naše společnost se stále více polarizuje. Je to důsledek nárůstu napětí z nátlakové politiky EU a z nerespektování ústavy a zákonů státu vrcholnými politiky Slovenska. Je to hazardování se státem, s naší samostatností, s důvěrou lidí v instituce státu. Příkladů je bohužel mnoho. Jako právník musím říct, že pokud bude takový stav pokračovat, přivede to naši společnost ke katastrofě. Na Slovensku si musíme zavést pořádek.

Nejsem politolog a nemyslím si, že mám právě já hodnotit situaci politických stran na Slovensku. Ale několik mých postřehů přece řeknu. Za významnou událost pro normální fungování politických stran u nás považuji nedávné rozhodnutí NS SR nezakázat politickou stranu pouze na základě nějakých politických přání jiných skupin a stran. Problém vidím v tom, že se takové role ujal generální prokurátor. Ten své argumenty od začátku postavil protiprávně. Navíc se plně představil ministr spravedlnosti, další vysoký státní úředník, který svou osobní angažovanost dokonce projevil veřejně snahou o nezákonné ovlivňování rozhodování nezávislého soudu. A to je skandál.

Věnovat se každé politické straně zvlášť by bylo pro náš rozhovor příliš zdlouhavé. Jen obecně řeknu, že podle mě v současnosti probíhá jakási krystalizace ve straně Jsme-SD. Jakoby se dělila nebo čistila. To samozřejmě nepřispívá k její stabilitě. Mnozí voliči této strany hledají náhradu za své zklamání. Jistou roli hraje i únava veřejnosti z dlouholetého působení některých politiků, kteří jakoby někde v průběhu času ztratili energii a nějaký jasný cíl. Nemluvím už o některých protiprávních postupech, na které jsem často poukazoval. Koketování s extrémním liberalismem a ignorování právního státu není dobrou perspektivou.

Podle mého názoru se po prezidentských volbách mnoho otázek vyjasnilo. Potvrdilo se, že i prezidentské, ale i parlamentní nebo regionální volby je možné uměle manipulovat ve prospěch některého kandidáta nebo politické strany. Navíc politické manipulace a zásahy přicházejí i ze zahraničí a z nevládních organizací. To je samozřejmě nezákonná činnost v rozporu s demokratickými principy. Ale je třeba s tím počítat.

Současně se potvrzuje, že lidé nechtějí rozvrat společnosti, naší morálky, nechtějí extrémně liberální experimenty a jsou ochotni spojovat se za zachování a ochranu rodiny, která tvoří základ našeho suverénního státu. Právě proto, že na povrch vyplulo hodně pravdy, která otevřela lidem oči, vytvořil se skoro ideální prostor na vznik nové politické strany s jasným národním programem. Pokud se podaří etablovat nový politický subjekt s reálným splnitelným programem a spojit lidi pro jeho podporu, nikdo z nás nemusí mít obavy o naši budoucnost. Samozřejmě lidé s čistou košilí bez politické zatíženosti v minulosti v takovém společném projektu budou mít zelenou.

Pokud se rozhodnete vstoupit do boje, máte představu, s kým byste dokázal spolupracovat a postavit se liberálním silám?

S každým, kdo by akceptoval můj program.

Slovenská republika funguje 26 let a v listopadu oslavíme 30. výročí politicko-společenských změn. Jak vidíte další vývoj našeho státu na domácí i světové politicko-společenské scéně?

Peter Pellegrini a jiní představitelé z EU si mohli dovolit v létě minulého roku veřejně podpořit bombardování Sýrie? Dala na něj souhlas Rada bezpečnosti OSN? Nedala. A náš premiér to podpořil. Vždyť by ho měli stíhat. Je nepředstavitelné, pokud někdo podporuje válku. Podobá se to tomu, když někdejší premiér Dzurinda s celou vládou poskytl souhlas na přelety letadel NATO přes Slovensko, aby mohla vraždit Srby. Zabíjeli je v rozporu s mezinárodním právem. Je neuvěřitelné, co pánové Pellegrini, resp. Dzurinda předvedli. Toto není perspektiva pro směrování Slovenska. Je třeba jednat vždy pouze v intencích zákona a platných mezinárodních smluv a podporovat to, co je užitečné pro záchranu národního státu, křesťanské rodiny, aby lidé zbytečně neumírali na vyléčitelné nemoci jen proto, že politici kradou, aby nastoupila rovnost před zákonem pro všechny občany, abychom byli zdravým a sebevědomým národem, který si umí ochránit svou samostatnost.

Lenka Mayerová, šéfredaktorka Extra plus.

Originál rozhovoru se Štefanem Harabinem najdete zde.

Štítky:
Peter Marček, volby, soud, Marian Kotleba, Peter Pellegrini, Zuzana Čaputová, Robert Fico, Andrej Kiska, rozhovor, politika, Štefan Harabin, Slovensko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář