16:18 01. června 2020
Slovensko
Získat krátkou URL
7820
Sledujte nás na

Slovenský publicista Eduard Chmelár ve svém facebookovém příspěvku připomněl 75. výročí osvobození Slovenska od nacistů, kdy se vyvinutím nesmírného úsilí nakonec podařilo zamezit šíření bezohledné lidské krutosti. Chmelár nepochybně uznává zásluhy Rudé armády v tomto boji, a tak se diví, proč dnes ve společnosti sílí poněkud opačná tendence.

„Před 75 lety, 3. května 1945, osvobodila slavná Rudá armáda od nacistické tyranie poslední slovenskou obec, kterou byla pohraniční vesnice Makov nacházející se uprostřed Kysuckých Javorníků. Tím skončila druhá světová válka na území Slovenska,“ uvedl Chmelár.

Je rovněž přesvědčen o tom, že existuje množství důvodů, proč je třeba si tuto historickou událost připomínat i nyní.

„Na území Slovenska padlo oficiálně (podle počtu hrobů) při osvobozování 60 659 vojáků Rudé armády, 10 435 vojáků Rumunské armády a 1 736 příslušníků Prvního česko-slovenského armádního sboru. Skutečných obětí však bylo mnohem víc. Po nacistech zůstalo 211 masových hrobů, 90 vypálených a vyvražděno obcí, 5 300 umučených. V koncentračních táborech zahynulo přes 70 000 občanů válečné Slovenské republiky. Počet obyvatel Slovenska klesl o 150 000 lidí,“ podotkl.

Kromě lidských obětí si Chmelár připomněl i jiné devastující následky způsobené nacistickým režimem. „Osm měsíců bojů na území Slovenska zanechalo zpustošenou krajinu. Byla zničena třetina železničních tratí, více než polovina mostů, 93 tisíc domů, rozsáhlá území byla zaminována. Ustupující německé jednotky odnášely, co se dalo, včetně továrních zařízení, dobytka a obilí. Celková hodnota škod na našem území se vyšplhala na 114 miliard korun. Připomínám, že rozpočet válečného Slovenského státu dosáhl nejvíce 3,6 miliardy korun,“ upozornil.

Falšování dějin

Slovenský politik a publicista si tedy myslí, že je nesmírně důležité, aby se nikdy nezapomínalo na to, kolik krve a neštěstí dokáže způsobit lidské jednání ve fázi absolutní a neomezené moci. Považuje tak v této souvislosti za nebezpečné, když ve společnosti začíná sílit tendence falšování dějin.

„Nikdy jsem si nepomyslel, že budu muset někdy obhajovat, že nás osvobodila Rudá armáda. Ti, kteří se nestydí tvrdit, že jejím příchodem začal komunismus a okupace, vědomě překrucují historická fakta. Rudá armáda po osvobození odevzdala moc do rukou slovenských národních výborů a z našeho území odešla, přičemž na Slovensku vyhrála svobodné parlamentní volby Demokratická strana. Spojovat hrdiny z let 1944 - 45 s invazí vojsk Varšavské smlouvy je míchání hrušek s jablky,“ tvrdí Chmelár.

Podle něj jsou to dokonce zlomyslné diletantské úvahy, které mají záměrný charakter. A pokud by chtěli ve své logice pokračovat, vznikla by podle Chmelára řada dalších otázek zpochybňujících ustálený konsenzus. „Proč jsme pak dnes spojenci Německa, když nás okupovalo? Proč jsme s Polskem v NATO, když nám Poláci odkousli území po Mnichovské zradě v roce 1938 a účastnili se i přepadu Československa v roce 1968?“ ptá se.

Chmelár dále tvrdí, že v rámci argumentů zaměřených na kategorické odsouzení Ruska je celkově přehlížena řada dalších okolností.

„Pokud jde o zásluhy na osvobození, budou se vykrucovat, že nás osvobozovali i jiné národy, pokud jde o historickou vinu, padá podle nich jednoznačně na Rusy, a to přesto, že invaze vojsk Varšavské smlouvy se zúčastnili i Ukrajinci, Bělorusové, Gruzínci, Poláci, Němci, Maďaři či Bulhaři. I za stalinistickou tyranii mohou Rusové, přesto, že v čele Sovětského svazu stál gruzínský diktátor. Ti, kteří vyčítají Rudé armádě, že jsme přišli o Podkarpatskou Rus, ať si uvědomí, že díky tomu jsme získali zpět jižní Slovensko. A zeptejte se Slováků z Košic, Rožňavy, Lučence, Šurian, Levic či Galanty, zda příchod Rudé armády vnímali jako okupaci. Téměř bezvýhradně ji vítali jako osvobození,“ ujišťuje Chmelár.

Dodává pak, že existuje rovněž snaha uměle nafouknout téma znásilnění. Podle Chmelára jsou tyto incidenty opravdu známé, ale vyskytovaly se jen ojediněle. „Je dokázáno, že metodicky nejen, že nedocházelo k terorizování civilního obyvatelstva (na rozdíl od nacistických zvěrstev), ale jsou zdokumentovány mnohé případy, kdy byli vojáci za znásilnění nebo dokonce i za obyčejnou krádež hodinek nejpřísněji potrestáni – zastřelením. Od Kalinova až po Makov, od maršála Koněva až po maršála Malinovského, vyvinula Rudá armáda heroické úsilí a nadlidskou obětavost ve snaze porazit fašismus,“ poznamenává.

„Miliony lidí si po téměř 8 měsících, přesněji po 226 dnech, bojů na území Slovenska vydechli a plakali štěstím. Většina z nich už nežije. Nedovolme, aby jejich zkušenost zanikla v protiruské propagandě současnosti. Je to na nás. Tím spíše, že z nejvyšších ústavních činitelů si na dnešní historický mezník nevzpomněl opět nikdo. Čest a sláva hrdinským osvoboditelům naší vlasti, věčná památka všem padlým za svobodu Slovenska!“ uzavřel Chmelár celou věc.

Více:

Oklamat a zničit: Nejpropracovanější taktické postupy z dob druhé světové války
Legendární sovětské tanky z doby druhé světové války
Fialu pobouřil návrh Pirátů: Chtějí, aby Rusko platilo za to, že nás osvobodilo od nacistických zrůd?
„Hanba, bratři Češi, že jste to dopustili!“ Hrnko popsal masakr vlasovců na Slovensku a vyslovil protest Řeporyjím
Štítky:
osvobození, Den vítězství, Druhá světová válka, Slovensko, Eduard Chmelár
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář