16:23 01. června 2020
Slovensko
Získat krátkou URL
311981
Sledujte nás na

O bitvě o Ržev, což je město v Tverské oblasti Ruska, se toho na rozdíl od bitvy o Stalingrad nebo bitvy u Kurska ví v Evropě málo. Připomeňme, že 5. ledna roku 1942 vydal Stalin rozkaz, aby se Ržev osvobodil za týden od nacistů. Rozkaz byl splněn za…14 měsíců. A za jakou cenu!

Bitva o Ržev nebyla bitvou o město, úkolem bylo zničit hlavní síly německé skupiny na rževsko-vjazemském předmostí 150 kilometrů od Moskvy. „Zaplavili jsme je řekami krví a zavalili jsme je horami mrtvol,“ psal o této bitvě frontový spisovatel Viktor Astafjev. Někteří výzkumnící označují bitvu o Ržev za tu nejkrvavější v historii lidstva. Souhlasí s takovým hodnocením slovenský publicista Dušan Kerný, který sbírá materiály o bitvě o Ržev? Promluvil o tom se Sputnikem.

Kerný: O průběhu druhé světové války jsou toho plné knihovny. Čím přispět k 75. výročí? Řekl jsem si, že najdu něco, o čem se u nás moc nemluví. Zaujalo mě, že sovětská tlumočnice jedné ze sovětských armád se po válce stala známá doma i v zahraničí pod literárním jménem Rževskaja (jde o Jelenu Rževskou, pozn. red.). Její jméno je zapsáno v dějinách nejdramatičtějších událostí konce války, do Berlína přišla s vítěznými armádami jako 25letá. Vydala strhující svědectví o tom, jak nejen v ruinách Berlína během posledních bojů hledali, ale dokázali i ověřit mrtvolu Adolfa Hitlera, byla to malá skupinka rozvědčíků. Proč si změnila jméno právě podle Rževu? Pod tímto jménem se nechala oslovovat až do svých 92 let, tedy o desetiletí déle než svým občanským jménem. Chtěla zachovat ono slovo Ržev, ono pojmenování krvavých bojů, chtěla, aby se na to nezapomnělo.

Co takového se odehrálo v tom Rževu?

Stalo se tak, že jsem objevil zajímavé dokumentární knihy historičky, hlavního výzkumného pracovníka Tverského muzea Světlany Gerasimovové o tom, co musela Rudá armáda přežít v bitvách o Ržev. Čtyři desetiletí studuje archivní materiály, které se těchto událostí týkají. Paní Gerasimovová dokumentuje události mezi bitvou o Moskvu koncem roku 1941 a zdrcující porážkou německých vojsk u Stalingradu začátkem roku 1943. Německá armáda Střed musela před sovětskými vojsky od Moskvy ustoupit k Rževu. Tedy cca 150 kilometrů od Moskvy do tzv. rževského výběžku. Ten takzvaně před branami Moskvy představoval nepřijatelné riziko. Proto se během roku 1942 odehrály čtyři útoky, čtyři skutečné operace, které měly společný strategický cíl. Zahnat armádu Střed co nejdále od Moskvy. Historička napsala i knihu „Ja ubyt podo Rževom“ (Zahynul jsem u Rževu) o tragédii jedné z armád, které se v kruté zimě částečně povedlo v Mončalovském kotli vymanit z obklíčení vojsk seskupení Střed. Na rozdíl od 33. armády generála Jefremova, která v německém obklíčení v čele s ním zahynula. Čtyři útoky, kromě jiného i unikátní výsadek sovětských výsadkářů, měly jeden a ten stejný cíl – zlikvidovat německý rževský výběžek, který jako hlaveň pistole mířil na Moskvu. To, že vykrvácely celé armády se svými veliteli raději, než aby se vzdaly, ukazuje rozdíl mezi jejich vlastenectvím nebo vojenskou ctí a tím, co se stalo se zajatým generálem Vlasovem. Tak vznikl i dnes zlidovělý termín rževský mlýnek na maso.

Souhlasíte s tvrzeními českého výzkumníka Václava Pavlíka, který napsal, že Stalinův „rževský mlýnek na maso“ pomohl Sovětům obklíčit Pauluse u Stalingradu?

Zda to bylo strategicky promyšlené a plánované, aby operacemi u Rževa Stalin odpoutal německou pozornost od hlavního úderu u Stalingradu, to nechám na ruských historicích. Je to vlastně odpověď na otázku, zda byl maršál Žukov, jako jistou dobu velící západní frontě, zodpovědný, a nebyl sám, za ty krvavé neúspěchy. Pro mě je klíčové zjištění, že součet všech sovětských ztrát v onom roce 1942 na tomto úseku fronty přesahoval ztráty u Stalingradu! A to jen během přímých bojů čtyř operací. Statistiky ztrát mezi nimi se jen odhadují a mohou sahat až do dvou milionů. Nejde mi jen o skutečnost, že při nějakém neznámém Rževu byly větší ztráty než u Stalingradu, klíčové bitvy, ale že jsou neznámá díla, která kvalifikovaně vyplňují mezeru našich znalostí mezi bitvou o Moskvu v prosinci 1941 a německou porážkou u Stalingradu v únoru 1943. Nejde mi o spor historiků, ale přiblížit, jak je to všechno dodnes bolestné a nedopovězeno. Jaká strašná cena se platila, tedy platily ji národy tehdejšího SSSR, a my dodnes s výjimkou německé vojenské literatury o tom nemáme potuchy. Navštívil jsem Ržev, jeho vojenský hřbitov. Spíše tuším, než vím, kolik je tam ještě nepochovaných. Dodnes je vlastenecké oddíly hledají – a nacházejí.

Co vědí na Slovensku o rževské bitvě?

Velmi málo, téměř nic. Pokud vím, u nás se nevysílal vyvážený a velmi dobrý film Ržev: neznámá bitva maršála Žukova. Nevysílal se ani nejnovější, akční loňský film o Rževu. V Rusku široce známá báseň Alexandra Tvardovského „Ja ubyt podo Rževom v bezimenom bolote“ byla dávněji přeložená, méně známý je příběh, že nešlo o osobní zážitek Tvardovského, ale řekl mu to voják Brosalov, který osobně přežil zápas mezi životem a smrtí v blátě někde u Rževu, dokud ho nenašli sanitáři.

Myslíte si, že je nutné se po tolika letech na Slovensku zabývat dějinami druhé světové války?

Cestoval jsem před výročím do Ruska výlučně proto, abych pro slovenský literární časopis napsal esej o ženách, které zanechaly tolik svědectví o Rževu. Udělal jsem to zvlášť kvůli jedné jediné větě historičky Světlany Gerasimovové z města Tver. Je to otázka, zda vůbec u nás na Slovensku, ale vůbec i v EU, pochopíme, jaké je to dodnes všechno bolestné, ta strašná cena. Zaplatily ji všechny národy, především ruský národ za to vítězství, jehož 75. výročí si připomínáme. Je to mimořádně důležité i při nynějších pokusech přepisovat dějiny, upírat klíčovou roli SSSR při porážce fašismu. Myslím, že nejvýstižněji to řekl ve čtvrtek 7. května 2020 velvyslanec Slovenské republiky v Praze v eseji Stále je za co děkovat. Je zvláště významné, že to řekl v dnešní Praze, v Čechách, a že si to vyslechnou i přepisovači dějin na Slovensku. Je to esej, uveřejnil ji deník Právo, ve které se staví proti znevažování vzpomínek na ruské oběti.

Více:

Ministerstvo obrany RF odtajnilo dokumenty o osvobození Prahy
Pietní akt u příležitosti 75. výročí od ukončení 2. světové války
Putin poděkoval Rakousku za péči o pomníky
„Nebýt těch, co položili za naši svobodu život, tak by tady nikdo z nás nebyl.“ Čeští politici o dějinách a ztrátách
Štítky:
Velká vlastenecká válka, Druhá světová válka, Den vítězství, vítězství
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář