„Kdyby to neudělali, Lučanský by mohl žít.“ Čarnogurský promluvil o porušení zákona, v jehož důsledku generál zemřel

Bývalý slovenský premiér Ján Čarnogurský tvrdí, že za smrt generála Milana Lučanského může mimo jiné Ministerstvo spravedlnosti SR. Podle jeho názoru bylo umístění Lučanského na samotku neoprávněné. Není totiž znám ani důvod, proč se tam vůbec ocitl. Toto rozhodnutí mohlo hrát rozhodující roli v tragické události ve věznici v Prešově.

Bývalý disident a exministr spravedlnosti Slovenska Ján Čarnogurský se ve svém novém komentáři dotkl tématu podmínek, za nichž se generál Lučanský nacházel v prešovské věznici. Podle názoru slovenského politika právě tyto podmínky mohly postrčit bývalého policejního prezidenta k sebevraždě. Jak je známo, Milan Lučanský se nacházel v cele o samotě, což podle Čarnogurského na něj mohlo mít negativní vliv z hlediska psychického stavu. Zdůrazňuje například, že samotka se taky může používat jako disciplinarní trest, a to maximálně na lhůtu 10 dnů.

Ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že Lučanský byl umístěn na samotku kvůli tomu, že byl v kolizní vazbě. Čarnogurský přitom dodává, že zveřejněné dokumenty nepoukazují na to, že by takové rozhodnutí bylo přijato státním zástupcem nebo vyšetřovatelem. Nežádal o to ani sám generál. Podle všeho o tom rozhodl ředitel věznice, nicméně nebyl předložen žádný písemný dokument vysvětlující důvody tohoto rozhodnutí. Čarnogurský podotýká, že umístění na samotku mělo být písemně odůvodněno, jelikož uvalení kolizní vazby nepředpokládá, že zatčený automaticky musí být držen o samotě. Z toho vyplývá, že došlo k porušení zákona.

„Ministerstvo samo oznámilo, že umístěním generála samotného do cely porušilo zákon. Kdyby nebylo tohoto porušení zákona, generál mohl žít,“ uzavřel věc Čarnogurský.

Potřebné kroky

Před několika dny Ján Čarnogurský uvedl nezbytné kroky, které by měl udělat vyšetřovatel zabývající se případem Lučanského. Vyšetřovatel by podle něj měl vyslechnout ministryni spravedlnosti a generálního ředitele Sboru vězeňské a justiční stráže a zjistit, co vědí o podmínkách věznění generála a jeho chování ve věznici. Dále musí také zjistit, co o chování generála uváděla psycholožka.

Dále dotyčný zdůraznil, že je potřeba zjistit, zda v den zjištění „pokusu o sebevraždu“ byl někdo v jeho cele. Bez zvláštního důvodu by tam neměl nikdo být. Měl by vyslechnout členy vězeňské stráže, kteří měli službu na chodbě, kde se nacházela cela, a informovat se o pravidelném průběhu jejich služby. Rovněž by měl vyslechnout i obhájce generála. Dále doporučil, aby si prohlédl kamerový záznam z chodby, kde se nacházela cela z kritického dne.