17:04 28. května 2017
    Ukrajinský prezident Petro Porošenko

    Proč Porošenko „štípnul“ Kolomojského jako první? Příčiny konfliktu

    © Sputnik/ Mikola Lazarenko
    Svět
    Získat krátkou URL
    0 7701781

    Ukrajinský prezident Petro Porošenko odvolal z funkce gubernátora Dněpropetrovské oblasti Ihora Kolomojského. Informuje se o tom, že tím údajně vyhověl žádosti samotného Kolomojského.

    Důvodem konfliktu Porošenko-Kolomojskij nejsou politické neshody a dokonce ani ne finanční protiklady, je to boj o moc ve své čisté podobě. Přitom je Porošenko přece jen ústřední moc na Ukrajině. A ústřední moc je jedinou mocí, se kterou budou spolupracovat vnější síly (například cizí státy).

    Porošenko dokázal přesvědčit Evropu a Ameriku o své nenahraditelnosti jako hlavního centra síly na Ukrajině — a to i přes veškeré kiksy, nezdary a ne právě zcela jasné chování. Dá se předpokládat, že nejvíc sil a času věnoval právě na to, aby vytvořil image jediného možného prezidenta, nikoli na reformy a na ekonomiku. A teď, koncem března roku 2015, má dostatečnou podporu zvenčí, aby se mohl začít zbavovat konkurujících uchazečů o moc. A právě Kolomojskij je prvním a největším z nich.

    Porošenko Kolomojského potřeboval, dokud potřeboval proud „černých" peněz, dokud se nemohl obejít bez otevřeně teroristických metod řízení regionů a nestoudné propagandistické mašinérie.

    A Kolomojskij zase potřeboval Porošenka, protože chtěl získat nikým nekontrolovaný přístup ke třem největším regionům a těm hospodářským odvětvím, které jsou pro jeho byznys klíčová.

    A právě tato vzájemná potřebnost byla základem celé konfigurace kyjevské moci během posledního půl roku. Vyhovovala Kolomojskému, nevyhovovala ale Porošenkovi, protože prezident se tak stal závislým. Byl dokonce nucen předat Kolomojskému neformální páky řízení státních aktiv, které Kolomojskij zákonným způsobem získat nemohl. Projevem laskavosti Kolomojského zase bylo, že Dněpropetrovská, Záporožská a Oděská oblast byly tvrdě chráněny před jakoukoli opozicí. Rozmach teroru si můžeme jen těžko představit: lidé tu mizeli po desítkách, zatýkáni byli po stovkách. Prezident Porošenko byl zavázán Kolomojskému zajišťujícímu „pořádek" v těchto třech oblastech.

    Ovšem součástí spiknutí Porošenka s Kolomojským bylo ve skutečnosti to, že Kyjev ztratil kontrolu nad třemi oblastmi výměnou za výše uvedené způsoby podpory.
    Petro Porošenko ale nezbytně potřeboval podporu USA. A v USA vycházejí při hodnocení rizik z formálností. A z jejich hlediska teď není prezident Porošenko jediným centrem moci. Existuje ještě jeden, který se mu prakticky vyrovná, pokud jde o sílu, a pak tu máme ještě dva nebo tři trochu slabší. Ať tedy v takovém případě ukáže, že moc je právě on.
    V takové situaci neměl prostě Porošenko jinou volbu. Byl nucen „štípnout" Kolomojského jako první. Přičemž se zakousl do jeho jedině bolestivého místa — finančních aktiv. Nic víc totiž Kolomojského tak vážně nezajímá, to, co se odehrává na Ukrajině, to jsou podle něj jakési gladiátorské zápasy, do kterých je zapojeno několik jeho týmů.

    Utrácí až 10 milionů dolarů měsíčně na vydržování teroristických praporů. Celkem dal v Dněpropetrovsku dohromady šest takových praporů (toto číslo Kolomojskij osobně odhalil jako Porošenkův požadavek vůči němu), a finančně podporuje dalších deset praporů ve struktuře ministerstva obrany a ministerstva vnitra.

    Rezignace Kolomojského neznamená, že byl poražen. Dál je třeba odvolat z funkce všechny jeho lidi (a těch jsou desítky), a poslat do Dněpropetrovska, Záporoží a Oděsy nové gubernátory a odzbrojit místní prapory.

    Úspěch podobné akce nemůže zaručit nikdo. Zřejmě proto se nyní nátlak na Kolomojského rozvíjí na finančním směru: v Nejvyšší radě byl předložen návrh zákona o znárodnění PrivatBanku, banky, která je pod jeho kontrolou. Je to poměrně značná hrozba, a to může Kolomojského rozzuřit. Tohle všechno už má za sebou — o něco podobného se už s ním pokoušel Janukovyč. Tehdy Kolomojskij odvezl do Londýna všechny top-manažéry PrivatBanky a odtud začal činit opatření, která by způsobila propad hřivny. A kde je teď Janukovyč?

    Situace se tak dostala do slepé uličky. Kolomojskij během posledních dvou dnů napovídal spoustu věcí, ze kterých plyne, že je připraven prakticky na jakékoli kompromisy s jakýmikoli silami. Dokonce s DLR a LLR. Věřit mu by ale nebylo právě praktické. Ano, Kolomojskij je dnes hlavní vnitřní hrozbou pro Porošenkův režim, ale oba, on i prezident, jsou vlastně úplně stejní, jak se říká jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet, a vždycky existuje možnost, že se dokážou domluvit.

    Jsou schopni domluvit se ve svém kruhu, když neexistuje nějaká vnější síla, která by podněcovala tyto lidi ke slovům a skutkům, po nichž je už těžké se zastavit nebo vrátit zpátky. Teď ale taková síla existuje — jsou to „naši západní partneři" podněcující prezidenta Porošenka k tomu, aby „začistil" politické pole Ukrajiny. Určitá logika v tom, co se děje, přece jen existuje: samotná existence státu Kolomojského na třetině ukrajinského území je nonsens, který známe pouze z občanských válek v Centrální Africe. A s tím bude třeba dřív nebo později něco udělat.

    Více:

    Porošenko oznámil, že na Ukrajině začíná rozsáhlá speciální operace
    Porošenko odvolal Kolomojského z funkce gubernátora
    Jaceňuk: Ukrajina ztratila čtvrtinu ekonomiky, stovky podniků byly uzavřeny
    Štítky:
    Ihor Kolomojskij, Petro Porošenko, Ukrajina
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku