10:42 25. listopadu 2017
Praha+ 7°C
Bratislava+ 5°C
    Noviny

    Cenzura tisku? Nebezpečnější je autocenzura

    © Fotolia/ Pio Si
    Svět
    Získat krátkou URL
    Jiří Just
    0 2166654

    Existuje svoboda slova nebo je jen iluzí? „Svoboda tisku je jedna nejpečlivěji ochraňovanou iluzí v dnešní korporativní postdemokratické době,“ říká v rozhovoru pro Sputnik šéfredaktor slovenského deníku Hlavné spravy Róbert Sopko.

    Slovenskou mediální scénu rozčeřila ústavní žaloba Denníku N, který požaduje po vládě, aby ho neignorovala. Je podle vás korektní, aby novináři žalovali politiky u ústavního soudu, protože s nimi nemluví?

    Róbert Sopko: Podle mého názoru jsou Denník N slepé noviny, které vidí pouze na jedno oko. Jsou na slovenské mediální scéně absolutní ultras. Liberalismus a zaujatost, to jsou dva základní aspekty, na které se modlí Denník N. Osobně mě nepřekvapuje, že vláda odmítá diskutovat s novináři z tohoto deníku. Jejich zpravodajství je podle mě zaujaté a nevyvážené, a to nejen pokud jde o Fica a jeho vládu.

    Myslím si ale, že každé médium, i takové jako je Denník N, má právo se soudně domáhat čehokoli, pokud má pocit, že jsou jeho práva porušena. Soud je zde právě od toho, aby posoudil, jestli k takovému porušení skutečně došlo.

    Podle organizace Reportéři bez hranic je Slovensko na 14. místě v žebříčku svobody tisku. Jaká je situace ve skutečnosti?

    Ano, svoboda tisku je jedna nejpečlivěji ochraňovanou iluzí v dnešní korporativní postdemokratické době. Podobně jako iluze svobodného podnikání nebo iluze o osobní svobodě.

    Tak jako ve všem, i v tomto dogmatu je velká část pravdy. Ano, je to skutečně pravda, můžete si založit médium a v něm si v zásadě můžete psát nebo hovořit, co chcete. Odvrácenou stranou je, že k tomu potřebujete hodně peněz. Realita je proto taková, že ve skutečnosti pár bohatých lidí, kteří mají na to, aby financovali média, rozhodují, které názory dostanou prostor.

    V konečném důsledku se to má tak, že finanční skupina Penta (která vlastní deník SME) a nebo nadnárodní korporace ESET (která financuje Denník N) rozhodují o tom, co si čtenáři budou moci přečíst, s názorem koho se seznámí a s jakým ne.

    Je na Slovensku problém zveřejňovat informace, které neodpovídají mainstreamu?

    Zveřejňovat lecjaké informace není problém. Problém je, kde je zveřejnit.

    V poslední době je terčem útoků slovenský měsíčník Zem a Vek. Co za nimi stojí?

    Samozřejmě jsem zachytil, že proti tomuto měsíčníků liberální média vedou kampaň. Nemám úplně přehled, co všechno proti němu už podnikli, vím jen, že se tento časopis snaží všemožně zdiskreditovat a onálepkovat. Cílem je zpochybnit čtenáře časopisu, respektive zastavit příliv dalších.

    Co jim jiného zbývá? Tento měsíčník přináší názory, které jsou z jejich pohledu nepřijatelné a nežádoucí. A co je z jejich pohledu nejhorší, značná část obyvatelstva s těmito názory souhlasí.

    Existuje tedy na Slovensku cenzura?

    Problém je mnohem širší. Když správně nastavíte společenské a názorové klima, tak cenzuru nepotřebujete. Autocenzura bude pracovat mnohem lépe a spolehlivěji. U nás, právě kvůli 25 rokům, kdy tu úplně chyběla mediální opozice, se podařilo vypracovat tento koncept do dokonalosti.

    Máme vybudované tak zvaná "názorová" média, ty mají sít těch vhodných poradců a lidskoprávních aktivistů, které osloví vždy, když potřebují, aby zazněl ten správný názor. Dohromady to nebude ani sto lidí, kteří systematicky už dvě desetileté formují veřejný názor na Slovensku.

    Situace se však začíná měnit. Vznikají nová média, jako je například naše, které má v podstatě pouze jednu ambici: nechat zaznít hlas těch, kteří v mainstreamu nedostanou prostor. Ať si potom každý udělá závěr sám.

    Více:

    Noví „českoslovenští legionáři“ na Donbasu?
    Má se Česko obávat čínské invaze?
    Vzkříšení Československa
    Štítky:
    tisk, média, Slovensko
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku