10:34 24. září 2017
Praha+ 10°C
Bratislava+ 12°C
    Migranti ve Francii

    Reportáž z Calais: horký bod u studeného průlivu

    © REUTERS/ Vincent Kessler
    Svět
    Získat krátkou URL
    Viktorija Ivanova
    42255912

    Severní francouzské město Calais se během posledních týdnů neustále objevuje v úvodnících mnoha novin. Příčinou jsou nelegální migranti, kteří se všemi možnými způsoby snaží dostat do Velké Británie. Odtud je to pouhých 34 kilometrů.

    Nápor tisíců migrantů nedokážou zadržet ani mříže s ostnatým drátem, ani policisté, ani riziko přijít o život. Velká Británie láká migranty tím, že je tu mnohem kratší lhůta pro prošetření dokladů a získání statusu uprchlíka, než v jiných zemích. Zatímco migranti čekají na rozhodnutí úřadů, mají zajištěno ubytování a sociální podporu. Dalším argumentem ve prospěch Mlhavého Albionu je práce, která se tu dá najít, i když třeba jen na černém trhu, mnohem snáz.

    V sousední Francii se může čekat na normální bydlení a vybavení dokumentů celé roky a výsledek přitom nemusí být kladný. Calais ale láká mnoho cizinců. V jeho blízkosti vzniklo celé město, které nenajdete na žádné mapě světa. Místní obyvatelé mu říkají „džungle". Na ploše 14 hektarů se tu rozkládá osada nelegálních migrantů. Na území tábora žijí vystěhovalci ze Súdánu, Eritrey, Afghánistánu, Pákistánu, Íránu, Iráku, Nigérie, Somálska a mnoha dalších zemí.

    „Nemyslete si, nejsou tu žádní chudáci. Je to nejspíš střední vrstva, možná i o něco vyšší. Peníze mají určitě: cesta sem není vůbec zadarmo", řekl nám Francois, pracovník asociace Auberge aux migrants, která pomáhá migrantům.

    Podle slov Francoise činí průměrný věk těchto lidí 20-30 let, i když jsou mezi nimi i lidé starší, nebo ještě úplné děti. „Jsou mezi nimi i mnozí lidé se vzděláním, znám lékaře Syřana, je tu spousta inženýrů, agronomů, učitelů, jsou tu i psychologové a překladatelé", řekl volontér.

    Když se setmí, vycházejí migranti, kteří se chtějí za každou cenu dostat do Velké Británie, z tábora a jdou pěšky několik kilometrů až k tunelu pod Lamanšským průlivem. Jdou nalehko, s sebou si maximálně berou jen nějaký menší batoh nebo balíček. Migrant je snadno k poznání — venku skoro nikdo není a obyvatelé tábora mají na sobě všechno černé a hlavu si zakrývají.

    V menších skupinkách pronikají co nejblíž k mřížím přehrazujícím cesty vedoucí k tunelu. Pak je třeba ohnout nebo přeříznout pletivo, prolézt pod plotem nebo ho přelézt a vyhnout se přitom ostnatému drátu, pak co nejdřív vylézt na nákladní vůz nebo naskočit do kolemjedoucího vlaku. Pokusy proniknout do tunelu končí k ránu.

    V těch nejneklidnějších nocích jsou takových pokusů až dva tisíce, v době klidu několik stovek. Stává se, že během noci se podaří proniknout do tunelu dvěma stovkám migrantů, nejčastěji je ale úspěšných jen několik desítek, občas se to nepodaří nikomu.

    Počet pokusů není omezen. Někteří se o to pokoušejí několikrát za noc, každý den. A hodlají v tom pokračovat, dokud jim to zdraví dovolí — policejní zásahové oddíly odrážejí útoky všemi možnými způsoby, včetně obušků a slzného plynu.

    Policisté jsou tu všude. Okolí tunelu je doslova prošpikováno pěšími hlídkami a mikrobusy zásahových oddílů. Reagují na sebemenší pohyb v křoví, na hluk štěrku pod nohama, především ale na výkřik „dugar". Tak v jednom z afrických jazyků říkají dopravní zácpě a jakákoli taková zácpa tvořená kamiony při příjezdu do tunelu je vynikající možností pro migranty v jejich pokusu dostat se do kamionu.

    V samotném Calais je klid.

    „Ale prosím vás, ve městě je ticho, člověk se nemusí bát vyjít večer ven. Něco jiného ovšem je, když nacionalisté začínají pořádat své akce — pak se musíme mít na pozoru všichni. Jinak je nám všem líto těch lidí, často najdou smrt pod koly nákladních vozů. Takových je tu hodně, o tom ale nikdo nepíše. Je to samozřejmě velký problém, který je třeba řešit. Velká Británie ale nijak zvlášť nepospíchá s tím, aby tyto lidi přijímala. A Evropa se prostě jejich problémy nezabývá", řekla mladá žena z Calais.

    Calais nevypadá jako nějaké nebezpečné město. Rozbitých vozů, zatlučených oken a odpadků není ve městě víc, než v jakékoli jiné francouzské provincii. Obyvatelé města ale o svých nucených sousedech moc ochotně nemluví. Zato zástupce starosty Filipp Mignon může o problému migrantů mluvit donekonečna.

    „Calais se stalo rukojmím evropské politiky, politiky Velké Británie, politiky Francie…Dialog pokračuje, chtějí ale přenést veškerou odpovědnost za migranty na nás", řekl úředník.

    Mignon trvá stejně jako jiní evropští politici na tom, že problém migrantů by se měl řešit komplexně. „V první řadě je třeba pochopit příčiny, které nutí tyto lidi, aby přijížděli do našeho města. A pak se snažit tyhle příčiny odstraňovat, jinak bude veškeré úsilí marné", je přesvědčen Mignon. Žádné silové metody podle jeho názoru kýžený výsledek nepřinesou. Ploty a ohrady, které už byly v Calais postaveny, na kráse městu nepřidávají, naopak, odpuzují.

    „Calais je nejchudší město Francie, je tu strašná nezaměstnanost. Aby se situace mohla zlepšit, jsou nezbytní investoři. Ti ale do našeho města nejdou, bojí se, když se tu dějí takové věci. Říkají: nejdřív vyřešte tenhle problém a pak přijdeme", říká s politováním zástupce starosty města Calais.

    Zatím se ale dá těžko říct, kdo a jak tuhle situaci vyřeší.

    Více:

    Od začátku roku zahynuly ve Středozemním moři přes 2 tisíce migrantů
    Přes 96% obyvatel slovenského Gabčíkova je proti táboru pro uprchlíky ve městě
    OSN: V roce 2014 byl ve světě zaznamenán rekordní počet uprchlíků
    Italský premiér vytkl EU smrt migrantů
    Štítky:
    migrace, migranti, Calais, Lamanšský průliv, Velká Británie, Francie
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku