04:20 23. listopadu 2017
Praha+ 5°C
Bratislava+ 0°C
    Turecko po volbách

    Tajemství sultána Erdogana. Proč potřebuje Turecko EU?

    © REUTERS/ Umit Bektas
    Svět
    Získat krátkou URL
    Mario Sommossa
    261289810194

    Když kancléřka Merkelová prohlásila, že Německo je připraveno přijmout všechny Syřany, německá pohostinnost, zpočátku upřímná, se brzy změnila v nepřízeň, když místo několika tisíc se proud přijíždějících rozrostl do milionu, píše pro Sputnik Italia Mario Sommossa.

    Nebylo těžké pochopit, že i samotné Turecko schvalovalo a dokonce pomáhalo vyjíždět těm, kdo žil v nehostinných uprchlických táborech na jeho území, ale snil o lepším životě v Evropě pro sebe i pro své blízké, píše autor.

    Pod záplavou kritiky spoluobčanů kancléřka rychle odjela do Ankary, aby přesvědčila Erdogana, aby zastavil proud uprchlíků. Právě toho chtěl sultán dosáhnout. Jakoby formálně spolupracoval a zahájil své vydírání, když slíbil, že zastaví proud od tureckých břehů pod dvěma podmínkami, které Němci a celá Evropa musí přijmout: okamžité poskytnutí 3 miliard euro ke zřízení táborů a hlavně — žádné námitky proti vstupu do Evropské unie. Naopak, Německo musí pomáhat obnovení na dlouhou dobu zmrazených jednání.

    Němci a Francouzi byli dosud proti vstupu Turecka do EU. Právě s ohledem na to si Berlusconi, v té době premiér Itálie, mohl dovolit hrát roli sponzora Ankary. Itálie byla přesvědčena, že, nehledě na její formální podporu, myšlenka přijetí Turecka zůstane nerealizovaná. Mimochodem, taková pozice italské vlády pomohla byznysu, a italský export se ztrojnásobil za pouhé 2 roky.

    Vzniká otázka, z jakého důvodu se Turecko tak moc chce stát členem Evropské unie? Jak se to shoduje s pozicí země, kde během minuty mlčení na stadionu na uctění památky obětí v Paříži většina přítomných začala hvízdat a křičet? Jak je možné vést dialog s těmi, kdo pod falešnými záminkami sestřeluje letadlo, letící bombardovat ty, koho všichni Evropané (a celý svět) považují za zločince?

    Zahraniční politika Turecka vůbec neodpovídá politice všech zemí našeho kontinentu, a její domácí politika nemá nic společného s celoevropskými úspěchy v oblasti demokracie, svobody slova, práv menšin a nezávislosti soudu.

    Takže, Ankara chce skutečně vstoupit do EU? A proč?

    Odpověď bude jasnější, když se podíváme na jednání Erdogana v době, kdy stojí v čele země. Jako kandidát na vstup do EU země musela přizpůsobit svá pravidla našim předpisům, konkrétně, snížit politický vliv armády a soudních orgánů.

    Pod touto záminkou se „sultánovi" podařilo vyměnit veškeré vrchní vedení vojsk a soudů za ty, kteří jsou mu osobně oddaní, a aby toto své jednání zdůvodnil, vymyslel předpokládaný státní převrat, který mu umožnil vyčistit prostor za jasného souhlasu Bruselu. Co se týče soudů, které, kromě jiného, odhalily ohromné korupční případy jeho vlády i jeho vlastní a „nezákonné přisvojení" jeho rodiny, postupoval stejně.

    Ale ani takové vysvětlení ještě není celý obrázek. Podívejme se, jaké finance přišly do Ankary z Evropy, když začalo vzájemné sbližování s EU. Je zvykem, že EU vyčleňuje miliony euro těm zemím, které vstupují do Unie, a Turecku, vzhledem k rozloze země a ohromnému rozdílu mezi jeho skutečnými standarty a požadavky EU, částky poskytovaného financování byly a jsou mnohem vyšší než ty, které dostalo Rumunsko, Polsko a další.

    Začalo to v roce 2004 — 250 milionů euro, které byly potřeba na přípravu prvních přechodných procedur k požadavku na vstup. Následujících 300 milionů přišlo v roce 2005, v souvislosti s oficiálním zahájením procedury jednání o vstupu, a 500 milionů euro v roce 2006 — na financování počátku skutečných reforem (sic!). Současně v období let 2000-2006 program MEDA zaručoval Turecku finanční podporu 900 milionů euro.

    Myslíte, že je to všechno? Není! Během let 2007-2013 stanovená IPA I (Instrument pomoci pro přípravu ke vstupu) finanční pomoc Turecku tvořila 2,5 milionů euro, a IPA II počítá na období 2014-2020 s vyčleněním ještě 4,5 miliard euro. A už jestli se po tom všem uskuteční vstup do EU nebo z nějakých důvodů se to nestane, to je už další věc.

    Pomohly tyto peníze příblížit Turecko k evropským pravidlům demokracie, ochrany práv a svobod? Soudě podle zrušených novin a rostoucího počtu novinářů ve vězení, represí Kurdů a metod zastrašování během poslední volební kampaně, ne.

    A vždyť tyto vyčleněné peníze nebyly jedinými. Ještě i Evropská investiční banka (BEI) prostřednictvím dalších fondů vyčlenil 11,5 miliard euro, a Evropská komise, ze své strany — ještě 2,3 miliard na podporu konkurenceschopnosti tureckého středního a malého byznysu na mezinárodním trhu.

    Zastavíme se na tomto místě, nebudeme připomínat ani financování teroristů cenou levného prodeje ropy, kterou je možné vést pouze přes tureckou hranici, ani o ukořistěných archeologických cennostech.
    Otázka zní, jestli někdo v Bruselu nebo v evropských vládách udělal tyto prosté výpočty? Nebo Evropa jako dříve blízkovýchodnímu drzounovi dovoluje, aby ji tahal za nos?

    Více:

    Erdogan ignoroval otázku o omluvě Rusku za Su-24
    Schůzka Putina s Erdoganem na okraji konference v Paříži se neuskuteční – Peskov
    DWN: dohoda Merkelové s Erdoganem bude pro Evropu ortelem
    Média: Známý protivník prezidenta Erdogana zastřelen v Turecku. VIDEO
    Štítky:
    Recep Tayyip Erdoğan, Angela Merkelová, Turecko, EU
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku