03:24 21. listopadu 2017
Praha+ 1°C
Bratislava+ 4°C
    Duplessisovi sirotci

    Duplessisovi sirotci. Vzpomínky na dětství

    © Foto: Comité des Orphelins victime d'abus (CODVA)
    Svět
    Získat krátkou URL
    92518075

    V létech 1940-1960 se v Kanadě s mlčenlivým souhlasem vlády dehrála hrozná tragedie: tisíce dětí byly odebrány římsko-katolickou církví z chudých a problémových rodin. Prodávali je bohatým bezdětným občanům nebo umísťovali do psychiatrických léčeben, kde je podrobovali různým experimentům.

    Předpokládá se, že toto schéma vytvořil tehdejší gubernátor Quebecku Moris Duplessis. Sputnik besedoval s jedním z takových dětí – Lucianem Landry.

    Lucian Landry: „Umístili mne na kliniku Mont-Providence, která byla později přejmenována a nemocnici Riviere de Prairies. Byl jsem tam od roku 1954 do roku 1961. Potom mne převedli na jiné místo, ještě více uzavřené před společností. To byla klinika Sean-Jean-de-Die, psychiatrická klinika. Protože jsme dospívali a začínali jsme reagovat na to, co s námi dělali, začali jsme se bránit."

    „Byli někteří sirotci, kterým bylo 16-18 let, ti pracovali v kavárně, v prádelně, pracovali na různých místech psychiatrické kliniky, v které se nacházeli. Já osobně jsem pracoval v kavárně pro místní zaměstance, a pouze díky tomu jsem mohl odtud utéci. Jelikož jsme byli násilně umístěni do psychiatrické léčebny a pokoušeli jsme se odtud utéci, vzali nám oděv a nechávali nás v noční košili. Neměli jsme obuv, pouze ponožky a punčocháče. A holili nám hlavu. Ale když jsme začali pracovat na kliniku, tak jsme se mohli i oblékat a mohli jsme mít dlouhé vlasy. A tehdy jsme mohli utéci."

    "Velmi dobře si pamatuji ten moment, kdy mne chtěli umístit na tu kliniku, která byla maximálně uzavřená před okolním světem, dělali na nás testy a nazývali to "farmaceutické výzkumy", testovali na nás techniku ledové sprchy a různé léky. Dělali to stále více, jelikož jsme byli sirotci, děti, které neměly rodinu. A proč jsem se mohl stát samostatným, vydělat si na život, to pouze proto, že jsem utekl z této kliniky v roce 1962. V mém osobním výkaze bylo napsáno: "nepřizpůsobennost k životu, celoživotní povinné umístění a klinice".

    Dnes je Lucian Landry prezidentem výboru Sirotci Duplessis.

    Alain Arsenault, advokát v Montrealu, pracující na případech proti církvi, zná mnoho sirotků Duplessise:

    „Role církve byla v této věci ústřední. Tato církev našla způsob, jak vydělávat více peněz na svých útulcích, přijímala zdravé děti a diagnostikovaly jim neexistující psychické nemoci, za to dostávali více příspěvků od státu. Hlavním viníkem v této věci byla katolická církev Quebecku a v tom jí pomohl stát a lékaři. A církev se nikdy za nic neomluvila."

    „Znám mnoho Duplessisových sirotků a věřte mi, že v žádném případě nejsou rozumově zaostalí. Jeden z významných quebeckých spisovatelů Bruno Rua je Duplessisovým sirotkem. Velké množství skvělých osobností…v kterých je přesto ohromná celková prázdota — to je jejich dětství. Vždy chtěli pochopit, proč s nimi tak zacházeli, proč je odřízli od normálního života. Proč? Asi je to možné vysvětlit pouze lidskou hloupostí. Představte si dospělého člověka, kterému je 40 nebo 50 let a který najednou pochopí, že nezískal v životě žádné vzdělání, protože kdosi o něm napsal, že je slaboduchý, protože za to církev dostávala jeden a půl dolaru denně za dítě a to jim vyhovovalo. A teď se musí dívat a svůj zičený život…"

    „Nejsmutější je to, že ani stát, ani církev nechtějí otevřít tyto případy a pochopit, co se ve skutečnosti stalo. Čas uplyne, lidé zapomenou a potom všichni umřou jeden za druhým a nikdo nebude odpovědný za to, co se stalo".

    Štítky:
    Moris Duplessis, Kanada
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku