11:12 26. září 2017
Praha+ 12°C
Bratislava+ 13°C
    Hollywood

    Zbraň zábavního ničení: proti komu hraje Hollywood?

    © AFP 2017/ Mark RALSTON
    Svět
    Získat krátkou URL
    1750451051

    Hollywood je největší tvůrce zábavních filmových a televizních pořadů a nejlepší podle úspěšnosti prodejů. Popularita a světová rozšířenost dělají „továrnu na sny“ ideální zbraní „měkké síly“, kterou USA aktivně používají.

    Jestliže horory, komedie a melodramata bývají velmi často neškodná zábava, potom s akčními filmy, thrillery a historickými filmy bývají komplikace: v nich je důležitý konflikt a v konfliktu je nezbytný obraz nepřítele. Zde je zajímavé sledovat jemnou (nebo ne příliš jemnou) práci Hollywoodu při prosazování svého pohledu na svět v „realistických" filmech — akčních filmech, thrillerech a historických blockbusterech.

    Nepřátele USA v takových filmech je možné spočítat na prstech — Rusko, Severní Korea a „radikální islamisté". Občas je americká „message" podaná až příliš přímo. Například ve filmu „Pád Bílého domu", kde „severokorejští teroristé", proti nimž byla bezmocná veškerá rozvědka a všechny bezpečnostní složky USA, zamaskovaní jako delegace Jižní Koreji se pokusili zmocnit Bílého Domu.

    Pokud je pravděpodobných nepřátel málo, přichází na scénu hrozby z domácího prostředí — „zlí hoši" z řad samotných Američanů. Tak pracovali autoři filmu „Útok na Bílý dům" (2013): bojově naladěná část amerického establishmentu se pokouší svrhnout prezidenta, aby „zastavili mírové iniciativy USA na Blízkém Východě". Principiálně žádnou jinou zemi nepošpinili ani nezmínili, ale poodešli daleko od reality. Iniciativy USA na Blízkém Východě a v regionu blízkého východu nelze nijak nazvat mírumilovnými.

    Opravdovým ventilem se pro americké kinematografy stali nespecifikované tváře teroristů a nacistů Druhé světové války. Oba „nepřátelé" jsou považováni za úplné zlo, kterého není ostuda se bát, proto je možné jejich obraz využívat v jakýchkoli filmech.

    Takovými se staly filmy „Zachraňte vojína Ryana" (1998) s kultovní scénou výsadku spojenců v Normandii v roce 1944 a nedávný film „Americký sniper" (2014), jenž vypráví příběh nejsmrtonosnějšího snipera v historii USA.

    Je jasné, že v hollywoodských filmech nikdy nebudou ukázány momenty historie nevýhodné pro USA. Výsadek v Normandii vešel v historii jako největší výsadková operace, která urychlila osvobození Francie a přiblížila kapitulaci Třetí říše. Nebyla ale natolik dramatickým zlomem, jaký vytváří oficiální historiografie Západu. V roce 1944 sovětská armáda už obrátila chod války rozetnutím blokády Leningradu a obratem do útoku na všech frontách.

    Ve filmech o Iráku filmoví tvůrci pro změnu nezmiňují nic o nenalezených zbraních hromadného ničení, které posloužily jako záminka ke vtržení do země bez mandátu OSN.

    Hollywood spojují s Ruskem dávné, ovšem ne zrovna teplé, vztahy. Démonizovat Rusy začal americký filmový průmysl už ve třicátých letech, když je prezentoval jako krutý, bezpáteřní, nepořádný a divoký národ. Během „Studené války" se množství protiruských filmů počítalo na desítky — „Rudý úsvit", „Rambo-3", „Hon na ponorku" a mnoho dalších. Ukazovat Rusko jako nepřítele a „hrozbu pro USA a celé světové společenství" byla dlouhou dobu (a až do současnosti zůstává) vítězná strategie amerických filmových tvůrců.

    Snažení hollywoodských scenáristů nepřibarvit, nepodtrhnout, ale rovnou změnit realitu objektivně existujících a snadno ověřitelných faktů je až podivuhodné.

    Ve filmu Stevena Spielberga „Most špionů" (2015), který je věnován legendární výměně špionů SSSR a USA v roce 1962 v Berlíně, scénáristé úplně volně reflektovali známá fakta. Advokát Rudolfa Abela James Donovan nebyl „obyčejným pojišťovacím právníkem". Byl důstojníkem námořnictva USA a pomocníkem žalobce USA v Norimberském procesu v roce 1945. Byl to vysoce postavený advokát blízký armádním strukturám USA.

    Gary Powers nebyl hrdinou-supermanem, který odmítal vydat americká tajemství Sovětskému svazu. Byl to raněný pilot, jenž ze své pozice neměl tajné informace důležité pro SSSR. Asi právě proto Powers aktivně spolupracoval s vyšetřovací komisí a během závěrečné řeči u soudu mluvil o svém přečinu jako o „těžkém" a „trestu hodném" činu. Za toto, za ztrátu nejnovějšího letounu a také za odmítnutí spáchat sebevraždu s pomocí otrávené jehly, kterou dostal od CIA před startem, byl Powers doma přijat téměř jako zrádce. Jeho kariéra vojenského pilota po sovětském zajetí skončila. Definitivně byl Powers rehabilitován uprostřed devadesátých let, kdy mu byla posmrtně dána vysoká vyznamenání USA.

    Sovětský špion Rudolf Abel nebyl odhalen výsledkem speciální operace FBI, ale byl zrazen jiným agentem, který se dobrovolně vydal americké vládě. Osud rozvědčíka rovněž nezůstal neznámým, jak postuluje film. Rozvědčík William Fisher (to je jeho skutečné jméno), jenž nevyzradil žádné informace o své práci speciálním službám USA, se zotavil po svém pobytu v americkém vězení a vrátil se do práce v rozvědce jako konsultant a učitel. Nebyl „zapomenut svou zemí", nýbrž pokračoval ve službě vlasti bez jakékoli ztráty práv nebo pronásledování ze strany vlády.

    „Most špionů" přinesl svým tvůrců 162 milionů dolarů a byl nominován v šesti kategoriích na cenu „Oskara". Tento film viděli tisíce lidí na celém světě, v jejichž očích poznámka „založeno na reálných událostech" pravděpodobně navždy zformovala porozumění známé výměně amerického pilota za sovětského špiona.

    Nicméně v řadě hollywoodských filmů je to jen další epizoda pečlivého falšování faktů, která se na rozdíl od filmů, jež otevřeně diktují americký pohled na svět, alespoň dá sledovat.

    Více:

    Karlovarský festival: ruské filmy pod sankcemi?
    České filmy nepřijely do Moskvy: proč?
    O Vladimira Putina projevili zájem v Hollywoodu
    „Nacistické Polsko“ v populární americké hře
    Štítky:
    umění, film, Hollywood, USA
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku