„Povodí řeky Indus je vodní „časovanou bombou", která může kdykoli explodovat, čímž zvětší deficit vodních zdrojů v oblasti a způsobí nenávratné změny klimatu. Existují i další konflikty spojené s přístupem k vodě a my je dnes analyzujeme proto, aby Země mohla vykročit směrem k mírumilovnému a udržitelnému využívání vodních zdrojů," prohlásil Vladimir Smachtin, ředitel Institutu vodních zdrojů, životního prostředí a zdraví OSN v Hamiltonu (Kanada).
Vědec řekl, že konflikt okolo vodních zdrojů na Hindustánu se vyostřil v posledních letech — přesně před měsícem Indie oznámila zastavení činnosti stálé dvoustranné Komise pro řeku Indus, které řešila vodní vztahy mezi Indií a Pákistánem od roku 1960, kdy tyto země podepsaly dohodu o vodách řeky Indus.
V rámci této dohody Indie dostala právo využívání vod tří vodních přítoků Indu a Pákistán dostal právo využívat vody všech jeho západních přítoků a vlastně i celého Indu. Tento dokument vznikl z obav Pákistánu z toho, že Dillí může islámskou republiku připravit o přístup k vodě tím, že uzavře ty přítoky Indu, které protékají přes území Indie v tom případě, pokud mezi těmito zeměmi opět začne válka.Experti Univerzity OSN analyzovali situaci a došli k závěru, že nedostatek pitné vody v Hindustánu je opravdu velmi závažný problém, který při nepřítomnosti koordinace mezi Indií a Pákistánem a pokračování nynějšího vektoru jejich vztahů může vyvolat válku mezi těmito zeměmi v nejbližší budoucnosti.
Část tohoto problému je podmíněna vnějšími příčinami — změnami klimatu, které postupně zmenšují objemy přítoků Indu, a také rostoucí spotřebou vody u dvou zemí, které leží vedle Indie a Pákistánu — v Číně a v Afghánistánu. Podle hodnocení vědců budou Indus a všechny ostatní řeky jižní Asie poškozeny změnou klimatu a následky tohoto procesu — sucho a chronický nedostatek vody — se nejrychleji projeví v tomto regionu.
Druhá část problému má vnitřní charakter — Hindustán má již dnes problémy se zajištěním vody pro sebe, a další růst deficitu vodních zdrojů může vést k vnitropolitické nestabilitě v těchto zemích, hlavně v Pákistánu, kde je úroveň spotřeby vody velmi vysoká a politický systém se nachází na hraně „neexistujícího státu".Robert Wirsing, jeden z autorů zprávy Univerzity OSN, říká, že dlouhá historie konfliktů mezi třemi jadernými mocnostmi — Pákistánem, Indií a Čínou — umožňuje hovořit pouze o krajně negativních prognózách a zvýšení pravděpodobnosti rozvoje konfliktu v nejbližších letech, a i o jaderném měření. Odmítnutí dohody z roku 1960, podle jeho slov, pouze zvýší tuhle pravděpodobnost.
Kliknutím na tlačítko „Přidat“ vyjadřujete výslovný souhlas se zpracováním údajů na vašem účtu Facebook, abyste mohli pomocí tohoto účtu komentovat zprávy na našem webu. S podrobným popisem zpracování údajů se můžete seznámit v Zásadách ochrany osobních údajů.
Souhlas můžete zrušit smazáním všech vašich komentářů.
Všechny komentáře
Ukázat méně komentářů (0)
Odpovědět(Ukázat komentářSkrýt komentář)