17:45 26. dubna 2017
    Mgr. Barbora Mastná se svojí třídou

    Češka v Kuvajtu: musela jsem si zvykat, že tady mám jako žena mnoho privilegií. Názor

    archiv Barbora Mastná
    Svět
    Získat krátkou URL
    46544918114

    Češka Barbora Mastná již přes rok žije a učí v mezinárodní škole v Kuvajtu. V rozhovoru pro Sputnik Česká republika vypověděla o svých zkušenostech, islámu, škole i motivaci k cestě do této země.

    Absolventka Fakulty pedagogické Západočeské univerzity v Plzni, Mgr. Barbora Mastná, již přes rok učí americkou historii na mezinárodní škole v Kuvajtu.

    Kuvajt hraničí se Saúdskou Arábií, Íránem a Irákem. Vzhledem k tomu, co se v okolních zemích děje a jaké tam platí zákony — jaká pravidla musíte jako žena dodržovat, abyste se cítila sama bezpečně a byla v práci respektována?

    Chápu obavy lidí. Ale také se domnívám, že spousta obav pramení z neznalosti. Je důležité si to tzv. nastavit v hlavě. Jsem učitelkou dějepisu a základů společenských věd, vzdělávat se a rozšiřovat si obzory je mým hlavním úkolem. Již před odjezdem do Kuvajtu jsem měla několik muslimských přátel, ale upřímně jsem neměla ponětí, jaký je život v muslimské zemi.

    Snažila jsem se najít co nejvíce informací na internetu, především blogy. Bohužel tolik blogů psaných ženou o životě v Kuvajtu není. Přesto jedna věc se opakuje ve všech zdrojích — respekt. Kuvajt patří k tradičním muslimským zemím, kde platí právo Šaría. Vše je spojeno s Koránem. Každé ženě, která plánuje navštívit, Kuvajt, Quatar, UAE, Omán nebo Bahrain doporučuji: oblékejte se střídmě, žádné krátké sukně či šortky, tílka nebo hluboké výstřihy. Díky pobytu v Kuvajtu jsem si uvědomila, jak jednostranně se u nás o islámu a muslimských zemích mluví. My na Západě máme tendenci vidět vše černobíle! Například tady neexistuje, abych jako žena nosila tašky s nákupem, nebo si vykládala či nakládala nákup u pokladny. V Kuvajtu najdete pomoc na každém kroku. Trochu mi trvalo zvyknout si, že se s nákupem nemusím nosit, že taxi okamžitě zastaví, a že jako žena budu mít spoustu privilegií.

    Jaké byly vaše motivy k odchodu do této vzdálené země?

    Kuvajt je jedna z takzvaných GCC (Rada pro spolupráci arabských států v Zálivu — red.) zemí. Má bohaté zásoby ropy, i proto nabízí svým obyvatelům jisté benefity. Věřte nebo ne, takový nezdaněný příjem není špatná věc! Peníze ale nebyly jediný, nebo snad hlavní důvod mého odchodu na Blízký východ. Již jako studentka vysoké školy jsem toužila cestovat a poznávat nové země, nikdy jsem si ovšem nemyslela, že budu žít za hranicemi. To vše se změnilo během mého posledního ročníku univerzity. V lednu 2013 jsem odjela na studijní stáž do Dánské Folke Skole. Čtyři měsíce v Dánsku změnily můj pohled na budoucí život. Po dokončení univerzity jsem se rozhodla, že budu cestovat a pracovat v zahraničí. Dobře jsem přitom věděla, že pokud se jednou chci stát učitelkou v zahraničí, má jazyková vybavenost musí být excelentní!

    První nabídka na práci učitele přišla z Dánska, z té samé školy, kde jsem předtím studovala. Využila jsem této příležitosti a odstěhovala se tam. Vyzkoušela jsem si práci učitelky v mezinárodní škole a bylo mi jasné, že to je to, čemu se chci věnovat. Vytvořila jsem si plán, nicméně jsem netušila, že jeho naplnění bude trvat další dva roky. Není totiž vůbec jednoduché získat práci v mezinárodní škole, zvláště s českým pasem. V mezičase jsem se z Dánska přestěhovala na jih Francie a pracovala jako Au-pair. Ve druhém roce mého pobytu ve Francii jsem získala místo učitelky mezinárodních vztahů pro studenty z Mexika. Bohužel tato pozice nebyla na plný úvazek. Hledání pracovní pozice s plným úvazkem bylo nekonečné, plné negativních odpovědí. Když jsem v dubnu 2015 dostala termín pohovoru po Skypu se školou v Kuvajtu, už jsem ani nedoufala. Pohovor byl ukončen slovy: tak brzy na shledanou v Kuvajtu, inšálláh (dá-li Bůh).

    Po několika měsících plných peripetií se získáním pracovního povolení, řadou krevních testů na záhadné choroby a změnou školy z britského vzdělávacího systému na americký, jsem 5. září seděla v letadle směr Kuwait City, kde jsem se stala učitelkou americké historie v mezinárodní škole.

    Jaký je ve vašich očích ten největší rozdíl mezi chápáním vzdělání a vzdělávacím systémem v Kuvajtu a České republice? Je něco, čím by nás Kuvajt mohl v oblasti vzdělávání obohatit?

    Největší rozdíl vidím v roli soukromých škol. Pro většinu lidí v České Republice se soukromá škola rovná koupenému vzdělání. To mě velice mrzí, jelikož jsem sama navštěvovala soukromou střední školu a musím říct, že mě to velice obohatilo. Kuvajt oproti tomu nabízí řadu soukromých škol — britské, kanadské, německé, indické a americké. Je to dáno především velkým množstvím cizinců žijících v Kuvajtu. Dále také poptávkou místních po vzdělávání v anglickém jazyce. Největší rozdíl mezi ČR a Kuvajtem je podle mého názoru ve schopnosti komunikovat v angličtině. Důvodem je, že Kuvajt nabízí svým občanům stipendijní programy pro studium na univerzitách v zahraničí. Většina absolventů středních škol tedy míří na univerzity do USA a Velké Británie. Stipendia jsou rozdávána na základě prospěchu. Proto můžeme vidět ve školách velkou touhu studentů po excelentních známkách. Ne všichni studenti jsou ale ochotni tvrdě pracovat na jejich získávání.

    Každý vzdělávací systém má své pro a proti. Čím bychom se měli inspirovat, to je jazyková vybavenost. Pokud dáme našim studentům možnost porozumění a řešení problémů v cizím jazyce, dáme jim tím možnost rozšířit si obzory, především díky cestování a poznávání nových kultur.

    V Evropě se nyní hodně mluví o takzvané migrační krizi, pozici islámu ve společnosti a neochotě přizpůsobit se ze strany některých migrantů. Z vaší pozice člověka, který žije v muslimské zemi, shledáváte evropskou diskuzi o islámu za adekvátní a stojící na reálných základech? Nebo je to něco, co chápeme špatně od samého začátku a přiživujeme pouze předsudky?

    Pravda bude pravděpodobně někde uprostřed. Jsou zde určité hrozby! Největším problémem však je, že při pohledu na Islámský stát je náboženství první věc, kterou si vybavíme. Islámský stát nemá s principy islámu nic společného, pouze zneužívá jeho jméno. Pokud se jen trochu snažíme porozumět tomuto náboženství, uvědomíme si, že IS jde proti všem jeho principům! Je také důležité nezapomínat, že jsme si všichni rovni nehledě na naše vyznání, barvu pleti nebo naši národnost.

    Mám pocit, že obecně se z naší společnosti vytrácí lidství. To je velká škoda! Něco podobného se odehrávalo ve 30. letech v Evropě, jen s jinou náboženskou skupinou.

    Otázkou zůstává, co je to ona neochota přizpůsobit se? To, že muslimská žena si odmítne sundat hidžáb, mi nepřijde jako neochota přizpůsobit se. Přijde mi to jako její právo na svobodu vyznání. Mohla bych na toto téma dlouze hovořit, na konci ale bych se vždy dostala ke stejnému závěru, a tím je respekt, porozumění a ochota pomoci.

    Více:

    Rusko a Čína vetovaly rezoluci OSN o sankcích proti Sýrii
    Americký generál vypověděl, kde mohou v Sýrii vytvořit bezpečné zóny
    FP: nehledě na Trumpovy sliby dohodnout se s Moskvou o Sýrii nebude jednoduché
    Štítky:
    žena, vzdělání, islám, Daiš, Kuvajt, Západ, Česká republika
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku