06:27 25. září 2017
Praha+ 12°C
Bratislava+ 11°C
    BRDM-2

    Echo války: jak se stát majitelem obrněného vozidla a ztratit se ve velkoměstě

    © Foto: Artem Achkasov
    Svět
    Získat krátkou URL
    Sergej Belousov
    13082630

    Na ulicích Moskvy často vládnou zvířecí zákony, proto někteří majitelé aut řeší otázku radikálně – přesedávají do obrněného vozidla. Pro něj jsou všechny cesty hlavní, z jeho pohledu je i ten největší terénní vůz nicotným autem malého objemu. Kolemjdoucí si ho dokonce fotí na smartphony častěji, než jakékoli ojedinělé Maserati.

    RIA Novosti zjistily, jak se žije v hlavním městě obojživelnému obrněnému průzkumnému vozidlu BRDM-2 a jeho majiteli Timofejovi.

    BDRM-2
    © Sputnik/ Iliya Pitalev
    BDRM-2

    V roce 2014, když začal neklid na Majdanu, jsme se já a můj soused dívali na internet na stream z místa bojů, kde jsme viděli po ulicích Kyjevu jezdit civilní obrněná vozidla. Můj kamarád položil otázku: Co je to za techniku? Řekl jsem mu o BDRM-2 vše, co jsem věděl. V sovětských dobách jich vyrobili okolo 10 tisíc a teď jsou rozmístěny po celém bývalém Sovětském svazu, včetně těch předělaných k civilním potřebám. „Pojď, koupíme si pro nás dva jednu," navrhl mi kamarád. „Budem jezdit venku, po Moskvě." Čas plynul a mého souseda tato myšlenka zajímala čím dál tím méně. Mě naopak BDRM-2 začal zajímat víc a víc. Bylo pouze otázkou, kde si výsadkářské auto koupit.

    Řidič BDRM-2
    © Sputnik/ Iliya Pitalev
    Řidič BDRM-2

    Rychle vyšlo najevo, že si v zemi nelze pořídit obrněné auto z vlastnictví státu: v tuto chvíli ruské ministerstvo obrany neorganizuje žádné aukce, prodávají tak pouze nákladní vozy, osobní auta a polní kuchyně. Kupovat si BDRM-2 od soukromníků se mi nechtělo, jejich původ nebyl důvěryhodný, i cena byla velká. Ale zjistil jsem, že podobnou techniku prodávají v Bělorusku. Tam zůstali v dobách SSSR: hranice republiky jsou blízko západních zemí, proto tam stahovaly veškerou ofenzivní a obrannou techniku. Jejich sklady jsou zaplněny takovouhle technikou do dnešních dob.

    BDRM-2
    © Sputnik/ Iliya Pitalev
    BDRM-2

    Z pohledu pravidel silničního provozu (PSP) je BRDM-2 traktor a pro jeho řízení je potřeba mít řidičský průkaz na traktor. Nejzajímavější je, že obrněné vozidlo o hmotnosti sedm tun může bez problémů projíždět úplným centrem jakéhokoli města, na rozdíl od pick-upů, u kterých se vyskytuje pojem nosnost. Pro BRDM-2 takový parametr není, ale v PSP jsou značky zakazující jízdu traktorů. Ale ty prakticky nikde nejsou, i v Moskvě je dost problematické takovou značku najít.

    BDRM-2
    © Sputnik/ Iliya Pitalev
    BDRM-2

    Začal jsem zjišťovat od známých a na internetových fórech, jak si můžu v Bělorusku koupit BDRM-2. Od všech jsem dostával stejnou odpověď: „Nijak. Zapomeň na to. Prostě nemožné." Ale mě to nezastavilo. Dojel jsem tam a uzavřel jsem smlouvu s místním ministerstvem obrany, dali mi pár papírů a několik stvrzenek na zaplacení. V ruských rublech stál BDRM-2 360 tisíc (150000 Kč), dalších 40 tisíc (17000 Kč) jsem zaplatil za tahač.

    BDRM-2
    © Sputnik/ Iliya Pitalev
    BDRM-2

    Na hranicích s Ruskem nás zastavila policie. Šel jsem jim ukazovat doklady a hlídkující se mě zeptal: „Kam jedete?" Řidič tahače auta křikl: „To je pro naše přátele na Donbasu!" Policista se usmál a nechtěl vidět ani doklady. Po cestě do Moskvy nás stavěli ještě 4, ale doklady chtěli vidět jen jednou.

    BDRM-2
    © Sputnik/ Iliya Pitalev
    BDRM-2

    Řídit BRDM-2 není jednoduché: výhled je omezen jen na malá skla, ani kamery nepomáhají, plynule se pohybovat je nemožné. Abyste mohli zařadit, musíte dvakrát sešlápnout spojku.

    Parkovat lze pouze na dvorech: obyčejné parkovací místo je určeno pro osobní automobil a místa pro nákladní automobily jsou drahá.

    V Rusku začala epopej s legalizací. Stejně jako pro obyčejný automobil přivezený ze zahraničí jsem musel získat technický průkaz. V případě BDRM-2 to byl průkaz samohybného vozidla. Nejsložitější bylo získat potvrzení ruského ministerstva obrany o demilitarizaci techniky.

    Vyšlo najevo, že naše schéma demilitarizace je mnohem přísnější než to běloruské: bylo nutné odřezat kusy pancéřování, dělat okénka. Nejzajímavější bod tam je o pancéřových krytech, kterými se zakrývají skla: musí se demontovat nejen kryty, ale musí se uřezat i panty, na kterých drží a uvést důkazy.

    Také jsem musel odřezat vojenské konektory pro spojení, odstranit kabelové vedení a další prvky. Pokud zapomeneš jen na jeden kabel, tvoje auto získává status techniky dvojího určení. Asi po pěti měsících po desáté návštěvě celnice byl dokončen proces registrace. Žádná falešná potvrzení jsem nedostal, úplatky jsem neplatil, na státních úřadech se ke mně chovali velmi loajálně, ale opatrně: připomínám, že v tu dobu byla válka na Ukrajině, proto u nich vojenská technika dovezená ze zahraničí vyvolávala jakási znepokojení.

    Spotřeba paliva u obrněného vozu je okolo 35-40 litrů na 100 km.

    Motor je samozřejmě náladový/vrtošivý. Skoro stejný, akorát se čtyřkomorovým karburátorem a automatickou převodovkou se instaloval do sovětských limuzín Čajka. Je tu ještě nový brzdový systém, díky kterému auto stojí jako přibité. Je potřebo regulovat tlak. Samotné brzdy jsou bubnové a úplně hermeticky uzavřené — vždyť je to auto plovoucí ve vodě se šrouby v zadní části. Takže, rada těm, kdo sní o instalování nového motoru do BDRM-2, určitě diesel. Zapomeňte potom na možnost plavání, protože motor o jiné hmotnosti naruší ideální rozmístění váhy na osách v poměru 50:50, obrněné vozidlo by se utopilo.

    Oddělenou kapitolou je pancéřovaná karoserie. Najít dílnu, která by šla do jejího předělání, bylo těžké, protože karoserie BDRM-2 je vyroben ze zvláštní vysoce pevnostní oceli. Je prakticky nemožné ji provrtat. Naštěstí se odborníci našli, udělali horní nadstavbu, která zvětšila prostor pro posádku. Konstrukci nadstavby udělali tak, aby se v případě převrácení nerozmačkala a neohrozila tak posádku. Instalovali držadla a schůdky, aby se dalo jednodušeji dostat dovnitř, velké okno zezadu. Karoserii pokryli speciální polymerovou vrstvou, která je trvanlivější než obyčejná barva a není kluzká, což je důležité, když lezeš ze shora dovnitř.

    Vnitřek znovu projektovali. Speciální skupina vypracovala schéma umístění doplňkového vybavení. V sovětské době nikdo nepřemýšlel o pohodlí vojáků. Naopak, konstruovali tak, aby se jakýkoli šroub zapichoval vojákovi do zadku, aby si nemohl odpočinout. V závěru jsme úplně předělali kabinu, sedadla jsme potáhli ekologickou kůží, instalovali jsme klimatizaci, boční a zadní kamery, bezpečnostní pásy, digitální systém přesného měření paliva v nádržích Omnicomm, namontovali jsme úložné prostory, zásuvky na 12 a 220 voltů. Přičemž je kapacita zásuvek 4,5 kilowattů. Jestli chceš, můžeš si najednou pustit čtyři elektrické konvice. Interiér jsem skoro celý vymaloval bílou barvou.

    Nejsem fanoušek lovení nebo rybolovu, nemám rád vojenské téma. Pro mě je BDRM-2 zábavou, možností realizovat své technické ambice, takový koníček. Ještě jsem s ním nezkoušel plavat, i když jsem měl jednu ambiciózní a patriotickou myšlenku: přeplavat s ním Kerčský průliv. Z pohledu zákonů to možné je, dokonce jsem získal povolení pro na malá plavidla v rámci této akce. Ale objevily se problémy jak se sponzory, tak s časem.

    Více:

    Automobilisté zablokovali silnici na hranici Ukrajiny a Slovenska
    Bitva automobilů. Video
    V New Yorku vjelo auto do skupiny chodců
    Štítky:
    obrněný transportér, BRDM-2, SSSR, Bělorusko, Rusko
    Pravidla společenstvíDiskuse
    Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku