18:35 20. května 2019
Americký raketový komplex výroby Lockheed Martin s balistickou raketou MGM-140 ATACMS

Nové rakety armády USA se mohou objevit blízko západních hranic Ruska

CC0 / Public Domain
Svět
Získat krátkou URL
23492

Americká armáda se chystá zahájit sériovou výrobu modernizovaných balistických operativně-taktických raket (OTR) krátkého doletu ATACMS.

Tato informace se v pondělí objevila na oficiálních webových stránkách Pozemních vojsk USA. Jako první začali tuto zbraň zkoušet vojáci raketové baterie 20. pluku polního dělostřelectva — tento útvar zkouší většinu dalekonosných novinek pro armádu.

Uvádí se, že nové rakety se dostanou k vojskům už koncem léta nebo začátkem podzimu.

Pentagon už v roce 2014 uzavřel smlouvu s koncernem Lockheed Martin o modernizaci současného arzenálu ATACMS. Na základě výsledků předběžných zkoušek bylo oznámeno, že dolet obnovené rakety překročil 300 km a dosahuje podle neoficiálních zdrojů 400-450 km.

Touto schopností se americké OTR těsně přiblížily k ruským Iskanderům, schopným zásahu na vzdálenost 500 km.

Je zajímavé, že o připravenosti nové zbraně k sériové výrobě Pentagon informoval brzy poté, co řada amerických kongresmanů zaslala do Bílého domu návrh iniciovat vystoupení USA ze Smlouvy o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF). Není vyloučeno, že po přijetí modernizovaných ATACMS do výzbroje Armády USA se tyto komplexy objeví někde ve Východní Evropě nebo Pobaltí.

První úder

Podle Smlouvy o likvidaci INF z 1. června 1988 země, které ji podepsaly, nemají právo vyrábět a dávat do výzbroje balistické rakety s pozemními základnami nebo rakety s plochou dráhou letu od 500 do 5,5 tisíce kilometrů. Modernizované ATACMS se tak jen tak-tak vejdou na spodní hranici tohoto omezení.

Mimochodem přesné takticky-technické vlastnosti raket jsou utajovány — není vyloučeno, že byly pro tisk úmyslně sníženy.

Nové balistické OTR krátkého doletu by mohly značně posílit útočný potenciál NATO na východní hranici Severoatlantické aliance.

K dnešnímu dni tam fakticky nejsou pozemní komplexy, schopné zásahu na vzdálenost 300-500 km. Tento úkol částečně řeší letecké a námořní rakety, ale letadlo a lodě jsou zranitelnější z hlediska ruských výzvědných prostředků.

Obecně řečeno, detekovat odpálení rakety ze země blízko hranic Ruska bude složitější než z moře nebo ze vzduchu. K jejímu zachycení zůstane méně času.

„Američané nás nejednou obvinili z porušování INF a jako argument zdůrazňovali, že naše Kalibry létají dále, než povoluje Smlouva", řekl RIA Novosti profesor Akademie vojenských věd, odborník — amerikanista Sergej Sudakov. „Ale Kalibry my používáme námořní — na ně se zákaz nevztahuje. Kromě toho naši vojáci mají důkazy, že Američané vyrábějí a dávají do výzbroje pozemní raketové komplexy středního a krátkého doletu.

Jsou to i modernizované ATACMS, i zbraně, založené na perspektivních projektech v oblasti raketového paliva a nových motorů, schopných zvýšit dolet raket.

Američané se nechtějí nechat omezovat žádnými smlouvami. Uvažují jednoduše: jestliže vztahy s Ruskem jsou vyhroceny, je třeba odstranit veškerá omezení a jednat samostatně bez ohledu na druhé země".

Odborník zdůraznil, že USA důsledně realizují koncepci globálního odzbrojovacího útoku. Znamená to nejaderný raketový útok na vojenskou infrastrukturu, stanoviště PVO, velitelská centra — na vše, co dává Rusku šanci provést odvetný masívní útok jadernými zbraněmi.

Rakety středního a krátkého doletu mají v tomto scénáři roli prostředku prvního úderu. Modernizované rakety ATACMS mohou například teoreticky doletět z Tallinu do Sankt-Petěrburgu.

„Odporovat proti tomu je možné pouze zvyšováním potenciálu PVO na západních hranicích", zdůraznil Sudakov. „Například, aby bylo možné zasáhnout raketu s plochou dráhou letu Tomahavk, protiletadlový raketo-dělostřelecký komplex Pancíř musí na ni použít dvě protiletadlové rakety.

Stejná matematika se týká i mnoha dalších útočných prostředků. To znamená, že počet protiletadlových raket v dispozici ruské armády musí dvakrát převyšovat počet útočných prostředků NATO".

Konkurenti

Systém ATACMS (Army Tactical Missile System — armádní taktický raketový komplex) byl přijat do výzbroje Armády USA v roce 1991. Američané ho úspěšně využívali na Blízkém Východě během operací Pouštní bouře a Irácká svoboda. Celkem bylo na cíle protivníka odpáleno 500 raket tohoto typu.

Jako odpalovací zařízení pro ATACMS se používá podvozek raketometů M-270 MLRS a HIMARS.

K dnešnímu dni jsou v arzenálu Armády USA čtyři varianty této rakety s různými hlavicemi a doletem. Podle údajů Centra analýzy strategií a technologií perspektivní modifikací projdou dřívější verze ATACMS — Block 1 a Block 1A.

Bude to v podstatě úplně jiná raketa, značně překonávající své předchůdkyně.

V Rusku nejbližší analogií nového komplexu je raketový komplex Iskander a jeho modifikace. Tento systém byl přijat do výzbroje v roce 2006, k dnešnímu dni je vyrobeno více než 120 komplexů.

Podle názoru mnoha západních analytiků hraje Iskander společně s takovými systémy PVO, jako je S-400 a pobřežní protilodní komplexy Bastion, klíčovou roli v koncepci „zóny zakázaného přístupu" (Anti-Access/Area Denial, A2/AD). Spočívá v tom, že vojska NATO se nemohou nacházet a pohybovat v rámci této zóny bez rizika, že jim bude způsobena nepřijatelná škoda.

Více:

USA přesunuly do Sýrie rakety s velkým doletem
V USA zažalovali Trumpovu administrativu za raketový útok na Sýrii
Pentagon prohlásil, že PRO USA v Jižní Koreji je připravena na zachycování raket
USA vyzkoušely mezikontinentální balistickou raketu Minuteman III
Štítky:
rakety, Iskander-M, Pentagon, NATO, USA, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář