08:10 12. srpna 2020
Svět
Získat krátkou URL
6432
Sledujte nás na

Pokud jsou v Čechách a na Slovensku nejdůležitějším svátkem Vánoce, zatímco Silvestr je svým způsobem příjemným bonusem, v Rusku je to přesně naopak. Vždy tomu tak ale nebylo. Řekneme si, jak se Vánoce slavily v předrevolučním Rusku a jak Silvestr vytlačil ostatní zimní svátky.

V carském Rusku se Vánoce slavily 25. prosince. Dny mezi Vánocemi a Zjevením Páně (Kreščenie) rovněž měly zvláštní význam. Toto období se nazývá Svátky (Svjatki) a v té či oné podobě ho slavily všechny slovanské národy v Evropě. Na ruském venkově se Svátky zachovaly až do revoluce. V zásadě se jedná o dozvuk mnohem starších pohanských rituálů, jež se pod vlivem křesťanství přetvořily do církevních oslav. Svátky začínaly v Sočelnik (Štědrý večer) 24. prosince v předvečer Vánoc. Sem patřila tradiční sváteční zábava: koledování, věštění (obzvlášť u dívek), procesí s hvězdou a medvědem a množství dalších menších rituálů, jež jsou svým způsobem zcela pohanské.

Církev samozřejmě podobné věci neschvalovala a dokonce i odsuzovala. V praxi však zábavné lidové tradice nikomu nepřekážely. Dnes jsou však takřka zapomenuté, byť přestrojené koledníky lze občas potkat i dnes.

Na Vánoce končí ten nejpřísnější půst a bohatá hostina patří mezi velmi staré zvyky. Avšak vánoční stromeček je poměrně moderní atribut. Říká se, že tento zvyk pochází z Německa, odkud se v 19. století rozšířil po celém světě. V Rusku se stromeček poprvé objevil za vlády Alexandra I. — první smrk v carském paláci byl postaven pro budoucí carevnu Alexandru Fjodorovnu, která pouze přednedávnem přijela do Ruska. Poté, co její manžel Mikuláš I. usedl na carský trůn, smrky v Zimním paláci pro děti carské rodiny vstoupily do tradice.

Tehdejší vánoční stromečky se lišily od těch dnešních: nezdobily je zvláštní hračky, ale mohly na nich být pověšeny dárečky nebo různé menší dobroty, jako jsou jablka, sušenky nebo perníky, jež děti měly dovoleno sníst po příchodu Vánoc.

Na konci panování Mikuláše I. se vánoční stromeček stal běžným symbolem městských Vánoc jak u šlechty, tak i u obchodníků a měšťanů. Stromečky prodávali rolníci, kteří je přiváželi na vánoční trhy. Zpočátku byl stromeček druhořadou dekorací, později však jeho rozměr vzrostl na významu: čím je smrk větší, tím je pán domu solidnější.

Postupně vznikl rituál: slavit svátek se svou rodinou a pak chodit na návštěvy. Zpravidla celý druhý den byl člověk na cestách — bylo nutné osobně poblahopřát všem přátelům a známým. V 90. letech 19. století tento úkol byl silně ulehčen rozšířením vánočních pohlednic. Většinou na nich byly znázorněny rodiny slavící Vánoce nebo děti na pozadí stromečků a zimní krajiny, občas se šlo setkat i se svátečními motivy. Pohlednici bylo důležité podepsat co možná nejkrásnějším písmem.

Po revoluci Vánoce nebyly schválně zakázány, prostě je neměl kdo slavit. Během občanské války stromeček byl poslední věcí, na kterou lidé mysleli, když se snažili obstarat chléb a alespoň nějak přežít. Po dekretu Rady lidových komisařů o přechodu na gregoriánský kalendář se svátek přesunul z 25. prosince na 7. leden. Vznikla tak absurdní situace: některé náboženské svátky zůstaly v souladu s tradicí dny pracovního klidu, ale v souladu s novým kalendářem volno připadlo na 25. a 26. prosince, kdy církev ještě nic neslavila.

Nicméně brzy sovětská vláda vyhlásila náboženství válku, při které nebyly ušetřeny ani Vánoce. Rok 1928 byl posledním, kdy se o náboženských svátcích (o Vánocích, Velikonocích, Letnicích a Proměnění Páně) nepracovalo. Spolu s tím byl zrušen i Silvestr. Prodej stromečků zakázali. Několik let se svátky slavily v tajnosti.

To trvalo šest let, dokud nepřesvědčili Stalina, aby vrátil stromečky, ale náboženskou podstatu tradic změnil na světskou. Aby přidali dříve odsuzované tradici legitimitu, stromeček začali aktivně spojovat s Leninem. Dětské pohádky o Leninovi měly velmi populární námět, kdy Iljič navštívil dětské novoroční slavnosti se stromečkem.

Nový stromeček se tak začal znatelně lišit od toho předešlého. V první řadě se již nejednalo o vánoční stromeček, ale o silvestrovský. Vánoce a Silvestr (do roku 1947) zůstaly pracovními dny. Změnily se i ozdoby — namísto betlémské hvězdy sovětské stromečky zdobily hvězdy rudé. Po válce byla obnovena tradice svátečních pohlednic, teď už ale silvestrovských.

Svou konečnou podobu moderní sváteční kánon dostal v době Brežněva: tradiční silvestrovský pořad v televizi Modrý plamínek, novoroční projev generálního tajemníka či prezidenta, šampaňské, mandarinky, vlašský salát a silvestrovské koncerty.

Je zajímavé, že Rusové nejen převzali německý zvyk zdobit smrk na Vánoce, ale i obohatili svátek svou vlastní tradicí. Jedná se samozřejmě o balet Čajkovského Louskáček. Balet na námět příběhu E. T. A. Hoffmanna měl premiéru na scéně Mariinského divadla v roce 1892 a od té doby se stal neoddělitelnou součástí Vánoc ve všech křesťanských zemích stejně jako film Ironie osudu v moderním Rusku. Hlavním šikem je získat právě ruský baletní soubor. Baletní hudba Čajkovského patří na Západě mezi pět nejznámějších vánočních melodií spolu s písněmi Rolničky a Tichá noc.

Více:

VIDEO. Dědové Mrázové horolezci: jak darovat svátek nemocným dětem
Svátek oběti: hněv rodičů a masové modlitby
Až ke kořenu: v Moskevské oblasti pokáceli hlavní silvestrovský smrk Ruska. Video
Rusko: 12letá dívka dostala od Putina jako dárek na Silvestra štěně husky
Štítky:
Silvestr, svátek, Vánoce, dějiny, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář