12:39 21. října 2018
Benghází (Libye), 1942

Mein Jihad: Hitlerovi mudžahedíni

© AP Photo /
Svět
Získat krátkou URL
Aleš Zelenka
3603

Již v polovině třicátých let se Berlín připravoval na novou světovou válku s velkými evropskými státy, jejichž koloniální říše a prostě kontrolovaná území obývalo obrovské množství muslimů. Záškodnická práce proti eventuálnímu nepříteli automaticky spojovala Němce s islámem. Berlín potřeboval nejen mír s adepty této religie, ale spojence.

Již koncem 19. století usilovalo Německo o aktivní sblížení s Osmanskou říší, píše německý orientalista Carl Heinrich Becker ve své knize Německo a islám. Německý císař Vilém II prohlásil již v roce 1898, že jeho stát je přítelem a ochráncem 300 milionů muslimů, kteří uctívají tureckého sultána jako svého chalífu. V islámském světě vznikl na rozhraní 19-20. století a zachoval se na dost dlouhou dobu přátelský vztah k Němcům.

Státní antisemitismus hitlerovského režimu a jeho zjevné nepřátelství vůči anglicko-francouzskému duumviratu vzbudily zájem arabského obyvatelstva Blízkého Východu o nacisty jako možné spojence v řešení existujících problémů. Německo začalo aktivně prodávat arabským zemím zbraně, které se periodicky objevovaly v lokálních povstáních proti Angličanům v tomto regionu.

Napětí na muslimských územích Britů na Blízkém Východě byla nikoli přímo, ale dost citelně vyhrocováno německou politikou. Rychlý růst počtu Židů v Palestině v období 1918-1938 z 10% na 30% byl způsoben také jejich útěkem z nacistického Německa, kde byli vystaveni pronásledování.

Srážky mezi Židy a Araby kvůli území provokovaly vleklé lokální konflikty, z kterých se stávaly katalyzátory konfrontace v dalších regionech britského Blízkého Východu.
Najevo je podoba s dneškem, kdy vlny běženců přenášejí syrský konflikt daleko za hranice samotné země.

Za Druhé světové války dosáhly vztahy nacistů s muslimy nové úrovně. K podzimu 1942 okupovali Němci obrovská území, která obýval velký počet muslimů. Od té doby rozkázal Goebbels německému tisku, aby odstranil všechna negativní zobrazení a popisy islámu. Novináři měli prosazovat Německo jako země přátelské vůči islámu.

Za rok byla muslimům povolena registrace v Národně socialistické německé dělnické straně. Nacisté dokonce zrušili zákon z roku 1933 o zákazu rituálního obětování, který byl původně zaměřen proti židovským náboženským obřadům. Tato rozhodnutí odrážela dynamiku vztahů s muslimským světem.

Situace na blízkovýchodní frontě se ale nevyvíjela pro Němce příznivě. Angličané dokázali odrazit ofenzívu států Osy na Blízkém Východě. Vojenská porážka na této frontě zmařila plány Hitlera na sestavení armády z kolaboračních Arabů. Jiná situace vznikla ve Východní Evropě.

Během války s SSSR založili Němci velký počet bojových národních jednotek, v kterých sloužilo asi 160 tisíc sovětských muslimů. V každé jednotce měli vlastního mullaha, který sloužil Němcům. Existovaly speciální noviny a rozhlasové pořady. Zvláštní důraz byl učiněn na islamismus a džihád jako účinný prostředek mobilizace.

Na území okupované Jugoslávie se muslimové ocitli pod záštitou Chorvatska. Zakládali tam z nich místní malé a velké ozbrojené útvary. Pak byla jejich větší část spojena do velké divize Handžár.

Tato divize se skládala původně z Bosňanů. Později začali do ní zařazovat kvůli většímu počtu také Albánce.

V proněmeckém Chorvatsku byl islám vyhlášen za druhé státní náboženství po katolicismu, v Záhřebu otevřeli obrovskou mešitu a režim vcelku přimhuřoval oči nad právem šaria v Bosně.

Účinnost hitlerovských muslimských jednotek byla velice různá v závislosti na regionu nebo oblasti. Nehledě na rozmanitost a velký počet těchto jednotek, vykonávaly mnohé z nich policejní, kárné a další pomocné funkce a neúčastnily se velkých bojů na frontě. Nicméně se některé dostaly na přední linii, ke Stalingradu, některé jednotky se zúčastnily poslední obrany Berlínu.

Nacisty lákal především kolosální mobilizační potenciál islámu jako z vojenského, tak civilního hlediska. Z vojenského se jim zamlouvala jeho snaha o expanzi, z civilního imponovala nacistům podrobnost pravidel práva šaria, která v podstatě upravovala všechny stránky života v souladu s jistým vzorem, který byl považován za ideální.

Podle názoru německého vědce orientalisty Georga Kampfmeiera vytvářel islamismus na Blízkém Východě intelektuální základ pro spolehlivé ovládání obyvatelstva východních zemí. Nacisté ze své strany prosadili politický islamismus, který byl předtím vnitřním německým produktem, do globálního kontextu konfrontace supervelmocí, jejíž následky se pociťují dodnes.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce.

Více:

Nacismus? Česko se bojí vyslovit proti. Názor
V Lotyšsku urovnali status sovětských a nacistických veteránů
„Evropská“ Ukrajina: nacisté místo zákona. Názor
Štítky:
islám, nacismus, Druhá světová válka, Adolf Hitler, SSSR, Blízký východ, Německo
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku