Co má společného oscarový film Tvář vody a sovětský trhák z roku 1961?

Cenu Oscara za nejlepší film v tomto roce získalo fantastické melodrama mexického režiséra Guillerma del Tora Gómeze „Tvář vody“. Děj filmu se odehrává v polovině 60. let. Němá uklízečka pracující ve vědecké laboratoři se zamilovala do člověka obojživelníka, kterého chytily americké tajné služby, a pomáhá mu uprchnout.

Režisér byl inspirován klasickým hororem „Netvor z Černé laguny", ale „Tvář vody" mimochodem připomíná divákovi i slavný sovětský trhák z roku 1961 „Člověk obojživelník" o lásce pozemské dívky a „mořského ďábla". Co má společného a v čem se liší hollywoodský a sovětský film se dočtete v materiálu Sputniku.

Podle slov Guillerma del Tora Gómeze on sám neviděl film „Člověk obojživelník" režisérů Vladimira Čebotareva a Gennadije Kazanského, ale inspiroval se jinými díly a obrazy. Nicméně obsah hollywoodského a sovětského filmu je shodný — je to příběh zamilovaných lidí z různých světů — pozemského a podmořského. Sovětský film byl natočen podle stejnojmenného vědecko-fantastického románu ruského spisovatele Alexandra Běljajeva. Hlavním hrdinou filmu je mladý Ichtiandr. Když byl malý chlapec, talentovaný vědec Salvádor mu zachránil život tím, že mu transplantoval žábry žraloka. Od té chvíle mohl Ichtiandr plavat pod vodou jako ryba, potápět se do jakékoliv hloubky, ale bylo pro něj těžké se dlouhou dobu nacházet na souši. A pak přišla chvíle, kdy Ichtiandr, z něhož mají hrůzu místní rybáři a kterému dali přezdívku „mořský ďábel", zachraňuje život dceři chudého lovce perel, krasavici Gutiere a zamiluje se do ní až po uši…

Oba filmy jsou fantastické pohádky o lásce, v nichž je skutečný neřád, který stojí v cestě dvou zamilovaných lidí. Ale umělecké přístupy jsou ve filmech samozřejmě zcela rozdílné (a to nejen proto, že byly natáčeny v různém období). Zatímco ve „Tváři vody" hlavní hrdiny nelze nazvat krásnými (člověk obojživelník je malebné, přiměřeně strašidelné monstrum v klasickém podání del Tora a jeho milovaná je nevzhledná žena středních let), v sovětském melodramatu hlavní roli hrály sexuální symboly té doby — Vladimir Kornějev a Anastasija Vertinskaja. Šťastný konec čeká hrdiny také pouze v jednom z filmů…

Ale nejdůležitější je nejspíše to, co filmy spojuje: jsou to krásné a dojemné milostné příběhy, s nimiž se současný divák nesetkává příliš často a které určitě stojí za zhlédnutí.