Tři hlavní mýty o Slovanech

I když jsou Slované největší etnickou a jazykovou skupinou v Evropě, vědci o původu Slovanů a jejich raných dějinách stále diskutují. Bohužel mylné představy o Slovanech nejsou neobvyklé.

Jedním z nejpopulárnějších mýtů je názor, že Slované jsou mírumilovná etnolingvistická skupina. Vyvrátit to není těžké. Stačí se podívat na oblast osídlení Slovanů. Slované jsou největší etnickou a jazykovou komunitou v Evropě. Dobytí území se v dějinách zřídkakdy provádí mírovým způsobem a diplomatickou cestou. O nové území se muselo bojovat a Slované v celé své historii ukazovali pozoruhodnou odhodlanost.

Již v 1. tisíciletí naší doby Slované téměř úplně obsadili bývalé evropské provincie Východořímské říše a vytvořili na nich své vlastní nezávislé státy. Některé z nich existují dodnes.

Důležitým důkazem bojeschopnosti Slovanů je skutečnost, že vojenská elita Osmanské říše, Janičáři, se rekrutovali z křesťanů, kteří žili převážně v Řecku, Albánii a Maďarsku.

Všichni Slované jsou modroocí a světlovlasí

Mylnou představou je také myšlenka, že všichni Slované jsou modroocí a světlovlasí. Toto stanovisko se vyskytuje mezi radikálními příznivci čistoty slovanské krve.
Ve skutečnosti je mezi jižními Slovany tmavá barva vlasů a očí rozšířeným jevem.

Některé etnické skupiny, jako jsou Pomaci, se svými fenotypy vůbec nevztahují k učebnicovým Slovanům, ačkoli mluví slovanským jazykem.

„Slované" a „slave" jsou kořenová slova

Až dosud mezi západními historiky existuje názor, že slovo „Slované" a slovo „slave" (otrok) mají jeden kořen. Tato hypotéza není nová a na západě byla populární v 18. — 19. století.

Tento názor je založen na myšlence, že Slované byli jako jeden z nejpočetnějších evropských národů často předmětem obchodování s otroky.

Dnes je tato hypotéza uznávaná jako chybná. Anglický „slave", německý „sklave", italský „schiavo" na jedné straně a české „Slované", polské „Słowianie", ruský „cлавяне" nejsou vzájemně propojeny. Lingvistická analýza ukazuje, že slovo „otrok" ve středně řeckém jazyce pochází ze starověkého řeckého slovesa σκυλεύειν (skyleuein), což znamená „získávat vojenské trofeje, loupit".

Slované před hlaholicí a kyrilicí neměli psaný jazyk

Názor, že Slované neměli před cyrilicí a hlaholicí písemný jazyk, je nyní zpochybňován. Historik Lev Prozorov jako doklad o existenci předcyrilického psaní píše, že v dohodě Prorockého Olega s Byzancí je fragment o následcích smrti ruského obchodníka v Konstantinopolu — pokud obchodník zemře, měl by „se vypořádat s jeho majetkem, jak napsal ve své vůli". Nepřímo je dostupnost písemného jazyka potvrzena i archeologickými vykopávkami v Novgorodu.

Byly nalezeny psací pruty, kterými se psalo na hlíně, sádře nebo dřevě. Tyto psací potřeby pocházejí z poloviny desátého století. Stejné nálezy byly objeveny ve Smolensku, Gnědzově a dalších místech.

Dnes je obtížné spolehlivě říci, jak toto písmo vypadalo. Někteří historici píšou o sylabickém a slovanském runovém písmu. Německý historik Konrad Samuel Schurzfleisch ve své disertaci v roce 1670 psal o školách německých Slovanů, kde se děti naučily runy. Jako důkaz cituje vzorek slovanské runové abecedy, které byly podobné dánským runám ze 13. — 16. století.