12:07 21. srpna 2018
Mozek

Svobodná vůle aneb proč nedokáže člověk kontrolovat své chování

© Fotolia / Adimas
Svět
Získat krátkou URL
219

Představy o lidském mozku se za posledních několik let podstatně změnily. Vědci dokázali, že se centrum racionálního myšlení a sebekontroly nachází v čelním laloku mozkové kůry, a že hormony rozhodují o náladě a chování.

Sputnik se rozhodl zjistit, jsou-li lidé schopni činit uvědomělá rozhodnutí, anebo jsou jejich činy výsledkem biochemických reakcí v mozku.

Americký psycholog Benjamin Libet dokázal v roce 1979 svými pokusy, že se mozkové oddíly, jež odpovídají za přijetí rozhodnutí, aktivují dříve než člověk učiní vlastní volbu. Jde o dvě stě milisekund, ale právě ty způsobily, že se otázka o svobodné vůli stala předmětem vědeckého výzkumu. Libetův experiment byl podroben kritice, avšak při mnohanásobném opakování měl stejné výsledky.

Další pokus o ověření Libetových závěrů byl podniknut v roce 2016 v USA na Univerzitě Johna Hopkinse. Vědci umístili testované do přístroje magnetické rezonance a požádali, aby volně přenášeli pohled z jedné části obrazovky na druhou (monitor se nacházel uvnitř přístroje). Každý pohyb očí byl zachycen na film. Když člověk změnil směr pohledu, zaktivizoval se lalok temenní, který odpovídá za realizaci rozhodnutí. Avšak dva mozkové oddíly, v laloku čelním a v bazálních jádrech, byly vydrážděny předtím, než začal pohled měnit směr. Takže rozhodnutí o činu uzrává v lidském mozku dřív, než si člověk uvědomí svoji volbu.

Láska, přátelství, hormony

Ve snaze to vysvětlit učinili neurofyziologové předpoklad, že chemické procesy v mozku kontrolují lidskou náladu a chování, včetně přijetí rozhodnutí. Lidský mozek váží asi půldruhého kila, jeho objem činí v průměru půldruhého tisíce centimetrů kubických, avšak myslíme pouze několika centimetry kůry.

Ostatní nervová tkáň se věnuje zpracování neverbální informace z vnějšího prostředí a ze samotného těla. Proto hormony, syntetizované ve vaječnících, nadledvinkách nebo dalších žlázách endokrinních, ovlivňují prostřednictvím svých metabolitů (produktů látkové přeměny v organismu) mozek a rozhodují o lidském chování.

Stresové hormony, adrenalin, noradrenalin a kortizol brzdí, například, trávení a zvyšují přítok krve do svalů, což nutí člověka, aby ve svízelné situaci jednal podle jednoho ze dvou stabilních modelů chování: „bij nebo utíkej" a „ztuhni."

Úroveň druhého hormonu, progesteronu, jehož hlavní funkce spočívá v odvrácení stahů dělohy při těhotenství, snižuje obavy těhotné ženy, čímž hájí embryo před stresovými hormony, jež jsou pro něj škodlivé.

Stejný hormon je odpovědný za prudké změny nálady ženy, když na konci menstruačního cyklu jeho hladina v organismu klesá.

Další, převážně ženský hormon, oxytocin, zvyšuje množství mateřského mléka a probouzí rodičovský vztah k dítěti. Je také spojen s navázáním sociálních kontaktů a úrovní neklidu, proto se ho pokoušejí použít na léčbu depresí. Vědci z Petrohradské univerzity zjistili, například, s pomocí pokusů na krysách, že oxytocin normalizuje jejich stav, zatímco obyčejná antidepresiva nepomáhala.

Účast matky

Sexuální orientace, inteligenční potenciál, autismus, schizofrenie, agrese se vytvářejí u embrya pod vlivem hormonů v matčině organismu, tvrdí holandský neurofyziolog Dick Swaab, autor knihy Jsme náš mozek (We are Our Brains).

Vysoká úroveň testosteronu u těhotné ženy, nikotin, amfetaminy a některé syntetické hormony, užívané nastávající matkou, mohou mít za následek homosexualitu dítěte ženského pohlaví. Kdežto sexuální chování chlapce závisí na tom, kolik měl bratrů. Jde o to, že každé nové embryo mužského pohlaví nutí ženský organismus, aby vyráběl víc látek, jež odporují jeho hormonům.

Články Swaaba a jeho kolegů, uveřejněné v předních vědeckých časopisech, byly vzaty v úvahu při práci na zákonech ve Velké Británii a v Evropském soudu pro lidská práva, když transsexuálové hájili své právo na změnu pohlaví v dokladech.

Podle názoru Michaela Gazzanigy, neuropsychologa z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře, skutečnost, že mozková biochemie ovlivňuje chování, nezbavuje člověka odpovědnosti za jeho činy.

V knize „Kdo to tady řídí?" píše, že svoboda vůle na úrovni mozku jednoho člověka je mýtus zrozený evolucí, ale na úrovni součinnosti lidí je celkem reálná věc. Nedá se plně předpovědět chování lidí vůči jiným, díky tomu vzniká svoboda vůle, jež umožňuje lidskému mozku, aby se stále rozvíjel a zdokonaloval.

Více:

Vědci vypověděli o nebezpečí dlouhého užívání antidepresiv
Vědci sdělili, jak se má člověk stravovat, aby se vyhnul předčasné smrti
Američtí vědci se naučili programovat vodu (VIDEO)
Harvadští vědci klonují mamuty, aby zachránili lidstvo
Vědci uvedli, která čokoláda je pro zdraví užitečná
Štítky:
chování, psychologie, mozek, vědci
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku