16:47 20. srpna 2018
Manfred von Ardenne

Od Hitlera ke Stalinovi: jak němečtí vědci pomohli SSSR vyvinout atomovou bombu

© AP Photo / Ingomar Schwelz
Svět
Získat krátkou URL
5581

Po skončení druhé světové války a porážce nacistického Německa se dvě velmoci, USA a SSSR, snažili přilákat německé vědce na svou stranu, aby se účastnili vývoje nové jaderné zbraně. Washingtonu a Moskvě se to podařilo, a podíl Němců na jejich projektech jaderných bomb byl opravdu značný.

Na jaře roku 1945 bylo úplně jasné, že druhá světová válka se blíží ke konci, ale západní země a SSSR už se připravovaly na nový konflikt, studenou válku, píše portál Russia beyond. Každá strana dobře chápala, že je na čase vyvíjet nové zbraně. A proto USA a SSSR pospíchali a snažili se použít německé technologie ve svůj prospěch.

Američané přinutili spolupracovat Wernhera von Brauna a Wernera Heisenberga, dva hlavní vědce německého jaderného projektu. Ale Moskva také získala několik důležitých specialistů. Jedním z těchto vědců byl fyzik Manfred von Ardenne.

Podle údajů sovětských vojáků Ardenne vyvěsil na fasádě svého domu v okolí Berlína nadpis v ruštině „Dobro požalovať (Vítáme vás)!", když už bylo jasno, že Němci válku prohráli a nástup sovětské armády nešlo nezastavit.

V Německu byl Ardenne velmi úspěšným vědcem a vývojářem, vlastní okolo 600 patentů, včetně prvního řádkovacího elektronového mikroskopu na světě. Když sovětská armáda dorazila do Berlína, vedoucí jaderného projektu SSSR Lavrentij Berija nabídl Ardennemu pracovat na vývoji sovětské bomby, a vědec nabídku přijal. Poprosil ovšem, aby mu dovolili pracovat na vývoji procesu separace izotopů pro získání jaderných výbušnin, jako je uran 235. Berija souhlasil a vědce s jeho laboratoří přemístili do Suchumi (nynější Abcházie).

Práce Ardennea byla úspěšná, vědce ocenili hlavními sovětskými cenami. V roce 1955 se vrátil do východního Německa, kde žil a pracoval ještě dlouho a prováděl důležité experimenty ve fyzice a medicíně.

Kromě toho pro SSSR pracovali další němečtí specialisté, nositel Nobelovy ceny fyzik Gustav Hertz, chemik Max Volmer a fyzik Max Steenbeck. Celkem jich bylo asi 300.

Mezi nimi byl fyzik Nikolaus Riehl, který se narodil v 1901 v Petrohradě, ve 20. letech se přestěhoval do Německa, ale po skončení druhé světové války byl donucen vrátit se do SSSR. Riehl byl v čele výroby uranu v ruském městě Elektrostal. Jemu a jeho týmu se podařilo vytvořit kovový uran potřebný pro výrobu bomby. Za tuto práci byl vyznamenán nejvyššími sovětskými cenami.

V roce 1949 SSSR vyvinul vlastní jadernou bombu. Proto se v 50. letech mnozí němečtí vědci, kteří pracovali na tomto projektu, vrátili do východního Německa.

Více:

Tajná Kennedyho mapa s vojenskými objekty SSSR bude vydražena v USA
Konec světa na Kurilách: nejhorší tsunami v historii SSSR
„Desetkrát přesnější než v SSSR“. Porošenko se opět chvástal raketami
Štítky:
studená válka, zbraně, SSSR, Německo, USA
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku