12:45 22. července 2018
Íránské civilní letadlo Airbus A300B2

Katastrofa nad zálivem. Proč Američané sestřelili letadlo s cestujícími na palubě

© Foto: Khashayar Talebzadeh
Svět
Získat krátkou URL
122118

Uplynulo přesně 30 let ode dne, kdy nad Perským zálivem došlo k jedné z největších katastrof v dějinách světového letectví. Dne 3. července 1988 zahynulo při tomto leteckém neštěstí celkem 290 cestujících, včetně 66 dětí a 16 členů posádky.

Americký křižník Vincennes, patřící Námořnictvu Spojených států amerických, sestřelil íránské civilní letadlo s označením Airbus A300B2. O tom, co způsobilo tuto tragickou nehodu, se dočtete na Sputniku.

Dvě rakety

V tento den se letadlo společnosti Iran Air vydalo na trasu Teherán — Dubaj s plánovaným mezipřistáním na letišti Bender Abbas. V tomto městě mělo svou základnu íránské armádní letectvo. Airbus vybavený civilním transpondérem se pohyboval po standartní trase mezinárodního vzdušného prostoru. Průměrná délka letu nad Perským průlivem činí kolem 30 minut.

Dvě protiletadlové rakety křižníku Vincennes dostihly linkovou loď ve výšce čtyř tisíc metrů. Výbuch letadlo doslova rozlomil a nikdo z téměř 300 cestujících neměl nejmenší šanci toto neštěstí přežít. Podle americké vládní zprávy posádka lodě chybně identifikovala civilní Airbus a označila jej za útočící stíhačku F-14 Tomcat Íránského vojenského letectva.

Když námořníci dokazovali svoji nevinu, odkazovali se na to, že letadlo nereagovalo na opakované požadavky na změnu trasy. O tom, že se posádku civilního letadla pokusili kontaktovat na neznámé armádní radiové frekvenci, se raději nezmínili.

Zastrašovací akce

Podle slov vojenského experta Jurije Ljamina se v té době Írán a Spojené státy ocitly na pokraji války. „Situace v regionu byla velmi napjatá, lodě amerického námořnictva byly neustále v bojové pohotovosti," oznámil Sputniku. „V posledních měsících Íránsko-iráckého konfliktu USA nejednou zaútočily na lodě Íránu. Američané několik člunů potopili, zničili íránskou ropnou platformu a poškodili armádní fregatu."

„Šli do toho úmyslně. Chtěli ukázat Íránu, že sestřelí jakékoliv, dokonce i civilní letadla, pokud je budou vnímat jako hrozbu pro své lodě," domnívá se Ljamin. „To byl další element mocenského tlaku. Po katastrofě v Íránu se obávali rozsáhlého střetu s USA. Tyto obavy rozhodly o konci války s Irákem. Válčit na dvou bojových liniích by Teherán nedokázal, byla by to sebevražda."

Katastrofu nad Perským zálivem mnozí považují za jednu z nejkrvavějších epizod Íránsko-iráckého konfliktu. K danému okamžiku konfrontace trvala osm let a ztráty na obou stranách dosahovaly stovek tisíc. Írán a Irák střídavě napadaly nepřátelské území, využívaly chemické zbraně a střídaly se v raketových útocích.

Raketový křižník Vincennes patřil do skupiny amerických lodí, které chránily obchodní kolony a ropné tankery před íránskými námořnictvem. Spojené státy chtěly podpořit Irák, a tak v polovině roku 1988 vyslaly své lodě do Perského zálivu.

Za chyby se musí platit

Samozřejmě nelze vyloučit ani chybu v postupech amerických střelců, když vezmeme v potaz, že v Perském zálivu panovala velmi napjatá atmosféra. Experti však zastávají názor, že zkušený operátor radiolokační stanice dokáže snadno určit typ letadla, i když o něm nebude mít kompletní údaje.

„Ano, chyby jsou nevyhnutelné, obzvlášť v regionech, kde se válčí. Nicméně považovat civilní letadlo za útočné mají na svědomí jen a pouze Američané," sdělil Sputniku vojenský expert Michail Chodarenok, který několik let sloužil ve vojskách protivzdušné obrany. „Důležitým detailem v této situaci zůstává, na jakém základě bylo rozhodnuto sestřelit letadlo. Operátor zpravidla obdrží radiolokační informace, když posuzuje primární situaci. Zkušený voják dokáže jen s pomocí dvouřadého lokátoru určit typ vzdušného objektu, jeho výšku a na základě rychlosti se jednoznačně přesvědčí o tom, že se nejedná o stíhačku, ale civilní letadlo, které se pohybuje po vymezené trase."

Pokud informace veliteli přicházejí ve formě sekundárních formulářů, jsou údaje vyjádřeny pomocí čísel a smluvených značek. „Jedná se o zjevné pochybení amerického velitelství všech úrovní. Lze je obvinit z neprofesionálního jednání, nedostatečné přípravy vojáků a také z toho, že nevyužili všech možností, aby určili typ letadla," zdůrazňuje Chodarenok.

Dodává, že v období míru, se v regionech s aktivním pohybem civilních lodí vojáci protiletadlových raketových komplexů snaží po narušujících letadlech nestřílet jen na základě radiolokačních údajů. Nejprve vzlétá stíhačka, která se k objektu přibližuje za účelem vizuálního kontaktu. Pilot se s tímto letadlem spojí pomocí mezinárodních frekvencí, komunikuje s ním a dozvídá se o jeho záměrech. K ničemu takovému zde nedošlo, i když Američané disponují všemi nezbytnými prostředky.

Vyznamenání našlo své hrdiny

Americká vláda stále neuznává jakákoli pochybení ze strany posádky křižníku Vincennes. Nikdo z námořníků nenesl odpovědnost za sestřelení civilního letadla. Mimo jiné byla posádka křižníku vyznamenána za správný a přesný výkon bojového úkolu.

I když Bílý dům v souvislosti s touto katastrofou vyjádřil svou soustrast, americký prezident Ronald Reagan vraždu téměř 300 lidí označil za „nezbytné obranné opatření."

O několik let později, v roce 1996, Američané souhlasili s tím, že pozůstalým zaplatí kolem 62 milionů dolarů. K tomu kroku došlo v rámci dohody s Íránem týkající se odvolání žaloby proti USA na Mezinárodního soudu OSN.

Více:

Pro zabránění leteckým katastrofám se doporučuje využití magie
Věštec, který se nemýlí, vyprávěl o katastrofách v roce 2042
Vážná hrozba. Zpráva o vražedném ruském letadle
Štítky:
katastrofa, letadlo, svět, Írán, Irák, USA
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku