22:29 19. listopadu 2018
Katastrofa v Nashville, 1918

„Veliká katastrofa“. Historie největší železniční katastrofy v USA

© Foto: Public domain/Staff photographer for The Tennessean
Svět
Získat krátkou URL
3019

9.července 1918 došlo v USA k „Veliké vlakové katastrofě”, která je dosud považována za jednu z největších a nejstrašnějších tragédií v tomto druhu dopravy.

Začátkem XX. století Spojené státy americké zaujímaly přední místa na světě v délce svých železnic. Zatímco v Rusku začátkem První světové války délka všech železnic tvořila něco málo přes 70 000 km, v USA to bylo více než 400 000 km.

Cesta z písně

Typičtí Američané používali lokomotivy a vlaky nejen k cestám a převážení nákladů, ale i ke vzrušujícícm zážitkům.

Na speciálně organizované čelní srážky lokomotiv (strojvedoucí opouštěli svá místa předem) se přicházely dívat tisíce lidí.

V létě 1918 se z divadelního scénáře nehody stal skutečný.

Název železnice Nashville, Chattanooga and St. Louis Railway je v Rusku spojován u starší generace s písní z roku 1941 Vlak do Chattanoogy, kterou ve filmu Serenáda slunečného údolí hrál orchestr Glenna Millera.

Jedna kolej, dvě koleje

Na území Nashville byla v roce 1918 tato trať převážně dvoukolejná, s výjimkou krátkého úseku od zastávky Shops do stanice Harding.

Na tomto úseku o délce přibližně 7 km si potkávající se vlaky musely dávat vzájemně přednost. Jízda vlaků po úseku se uskutečňovala pouze na základě povolení vlakových dispečerů, kteří se před tím museli přesvědčit, že úsek je volný.

Další komplikací bylo to, že trať u nádraží v Nashville se zatáčela tak, že vlaky jedoucí na jih ve skutečnosti přijížděly k ústřednímu nádraží ze severu, a naopak.

Všechny tyto komplikace a těžkosti nebyly ničím výjimečným pro americké železničáře začátku XX. století. Dodržování stanovených pravidel mělo zaručit bezpečnost provozu.

Ale, jak se někdy stává, jednou bylo všechno jinak…

Z bodu A do bodu B

Devátého července 1918 osobní vlak č. 1 jel na jih s lokomotivou č. 281. Lokomotivu řídil strojvůdce Lloyd a průvodčí Tucker.

Souprava tvořená jedním zavazadlovým a sedmi osobními vagóny vyjela ve tři hodiny v noci ze stanice McKenzie a podle jízdního řádu měla v 7:10 přijet na nádraží v Nasville.

Naproti ní jel na sever osobní vlak č. 4. Soupravu tvořenou jedním zavazadlovým, jedním poštovně-zavazadlovým a šesti osobními vagóny za sebou táhla lokomotiva č. 282 se strojvůdcem Kennedym a průvodčím Eubankem.

Po příjezdu do Nasvillu dostal Kennedy telegram: „Vyjeďte po hlavní koleji a setkejte se s vlakem č. 7, lokomotiva č. 215, a v Hardingu — č. 1, lokomotiva č. 281."

Podle platných pravidel v případě současného přibližování se obou souprav k jednokolejnému úseku měl vlak č. 1 přednost.

Dozorčí nic nevěděl

9. července měl však vlak č.1 zpoždění 30 minut. Vlak č. 4 vyjel z Nashville také trochu později — v 7:07 místo v 7:00 ráno.

Na zastávce Shops strojvůdce Kennedy neuviděl výstražnou značku, která by znamenala, že protijedoucí vlak vjel na úsek jednokolejné trati.

Dozorčí Johnson na kontrolní zastávce, když uviděl v 7:15 vlak č. 4, nahlásil vlakovému dispečerovi průjezd.

Odpovědí byl požadavek okamžitě zastavit soupravu. Dozorčí zoufale zahvízdal na píšťalku, ale Kennedy a Eubank ho už neslyšeli.

Jak jsme uvedli již dříve, vlak č. 1 měl být podle jízdního řádu na nádraží Nashville v 7:10. Dozorčí Johnson, který nastoupil do služby v 7:06, nic nevěděl o půlhodinovém zpoždění a předpokládal, že vlak č. 1 už projel jednokolejný úsek, a proto s lehkým srdcem na něj poslal „čtyřku".

Čelní srážka

Radiové spojení v té době ve vlacích nebylo a zbývala pouze naděje, že strojvůdci se vzájemně včas uvidí.
Ale dopadlo to tak, že vlaky se setkaly v místě, kde se trať uprostřed lesa zatáčí. Ve vzdálenosti necelých 300 metrů směrem na jih vedl nad tratí silniční most, což bránilo tomu, aby se vlakové posádky mohly vzájemně včas uvidět.

Lloyd a Kennedy, kteří si byli naprosto jisti bezpečností provozu, přidali plyn. Rychlost obou souprav činila kolem 80 km za hodinu, což bylo v té době velmi mnoho.

Když lokomotivy vyjely proti sobě, už prakticky nebylo možné nic dělat. Pouze ve vlaku č. 1 stačili šlápnout na brzdu doslova několik vteřin před srážkou.

Čelní srážka při celkové rychlosti 160 km za hodinu nedala strojvůdcům šanci — zemřeli na místě. Když zkroucené lokomotivy vyletěly z kolejí, vagóny začaly naskakovat jeden na druhý. Během několika vteřin se z příjemné jízdy stalo peklo, kde zničené konstrukce vlaků připravovaly o život nešťastné cestující.

Během katastrofy, která vešla do amerických dějin jako Velká tragédie vlaku 1918, zahynulo 101 lidí (14 pracovníků železnice a 87 cestujících), více než 170 bylo zraněno.

Katastrofa v Nashville je i dnes považována za největší v dějinách amerických železnic.

Více:

Na internetu se diskutuje o činu průvodčího v Litvě, který vyhodil psa z vlaku
Ruský vlak projel přes lesní požár a byl natočen na VIDEO
Vlak Vítězství dokončil svůj retro zájezd (VIDEO)
Štítky:
železnice, dějiny, nehoda, USA
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku