V jeho domě skončila dynastie Romanovců. Majitel ale zemřel v Praze

Přesně před sto lety v noci z 16. na 17. července roku 1918 se ve sklepě Ipaťjevova domu v ruském Jekatěrinburgu odehrálo vyvraždění ruské carské rodiny. V domě, který se stal posledním útočištěm Romanovců, se posléze nacházelo velitelství armády, ubytovna a antireligiózní muzeum. Osud majitele domu skončil v Praze.

Dvoupatrová kamenná vila s malou zahradou byla postavena na konci osmdesátých let 19. století. V roce 1908 se vlastníkem domu stal stavební inženýr Nikolaj Ipaťjev, který ho koupil od předchozího majitele.

Na jaře roku 1918 bolševici zabrali dům, aby zde ubytovali rodinu bývalého ruského cara Mikuláše II. Romanovci byli v domě umístěni 30. dubna a strávili tam 78 dní, předtím než byli krutě popraveni.

V okolí domu bolševici vybudovali vysoký dvojitý plot a rozmístili několik strážních stanovišť podél obvodu. V podkroví sousedních budov byly umístěny kulomety.

Bolševické vedení mělo v úmyslu uspořádat otevřený soud nad bývalým carem. Ale údajně existovaly informace o bělogvardějském odboji, který naplánoval únos cara. Kromě toho protibolševické vystoupení Československých legionářů na Sibiři a ofenziva Bílých v Jekatěrinburgu přimělo bolševiky popravit cara.

Organizovat popravu všech členů carské rodiny, včetně jejich lékaře a obsluhy, bylo svěřeno veliteli domu pro speciální účel (jak se jmenoval Ipaťjevův dům) Jakovovi Jurovskému. Kolem půlnoci z 16. na 17. července 1918 nařídili lékaři Romanovců, doktoru Evženu Botkinovi, probudit spící rodinu a požádat je, aby se oblékli pod záminkou, že rodina bude přesunuta na bezpečnější místo kvůli hrozícímu chaosu v Jekatěrinburgu. Mikuláš II., jeho manželka Alexandra, děti Alexej, Olga, Tatjana, Marie a Anastázie, doktor Evžen Botkin, služební Anna Demidová, Alexej Trupp a Ivan Charitonov byli odvedeni do sklepa. O několik minut později do místnosti vešla popravčí četa komunistů. Jurovskij přečetl nahlas rozkaz výkonného výboru a poté bolševičtí kati spustili palbu.

Popravy se zúčastnilo celkem 8 lidí. Podle protokolů z vyšetřování mnozí po zastavení palby zůstávali naživu, ale byli dobiti pistolemi. Poté byla mrtvá těla odvezena na předměstí, zality kyselinou sírovou, aby byly pozůstatky k nepoznání, a poté byly spáleny.

V roce 1927 Ipaťjev poskytl rozhovor českému deníku Venkov. „Když byli car a carevna přesunuti do mého domu na Voznesenském náměstí, napsala carevna na okenním rámu jednoho z pokojů, na památku svého příjezdu, datum: „17/30 dubna 1918." „Můj dům, jak se říká Ipaťjevský, byl postaven v 70. letech minulého století. A po celou tu dobu z něho nebyl vynesen žádný mrtvý člověk. Nikdo v něm neumíral… <… > Jaká těžká ironie osudu… Za padesát let bylo najednou zabito 11 lidí!"

V roce 1938 bylo v nekrologu Ipaťjeva napsáno: „Dne 20. dubna zemřel v Praze a byl pohřben v kryptě chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice na Olšanském hřbitově Nikolaj Nikolajevič Ipaťjev, v jehož domě bolševici zabili cara a celou carskou rodinu." Jeho jméno tedy zůstalo navždy, i když zcela náhodně, spojeno s tragedií v Jekatěrinburgu.

Po popravě se dům, kvůli ústupu sovětské vlády, na krátkou dobu vrátil k majetku Ipaťjeva, ale ten se rozhodl emigrovat a prodal vilu zástupcům bílé armády. Mimo jiné v domě nějakou dobu žil jeden z hlavních velitelů československých legií v Rusku generál Radola Gajda, který tehdy bojoval na straně ruských bělogvardějců.

Bělogvardějci začali vyšetřovat vraždu carské rodiny, ale v létě 1919 Rudá armáda znovu zajala Jekatěrinburg a umístila sem svůj štáb v domě Ipaťjeva.

Po skončení občanské války se v domě nacházela ubytovna pro studenty vysokých škol a apartmány pro sovětské úředníky. Ale v roce 1923 v budově umístili antireligiózní muzeum. Hlavním exponátem muzea byl sklep, ve kterém se odehrály krvavé událostí. Do muzea sváželi pionýry a delegace zahraničních komunistů. Skupiny návštěvníků se fotili naproti zdi, kde členové carské rodiny našli svou smrt.

V roce 1974 byl dům označen za historickou a revoluční památku ruského významu. Ale již v roce 1975 se komunisti rozhodli zbourat dům, což bylo provedeno v září 1977.

Zbourání Ipaťjevova domu je obvykle přičítáno rostoucímu počtu návštěvníků. Dokonce i v den smrti Romanovců lidé nesli k domu svíčky. Tyto činy komunisti považovali za „protisovětské demonstrace". Počet takových případů časem rostl. Předseda KGB Jurij Andropov se obával pozornosti cizinců, kteří navštěvovali Jekatěrinburg. Kromě toho se blížil rok 1978, tedy rok 110. výročí narození Mikuláše II. a 60. výročí jeho popravy. Tato výročí měla přitáhnout pozornost zahraničních médií. Proto vůdce KGB požádal o demolici budovy.

V roce 2000 ruská pravoslavná církev prohlásila Mikuláše II. a členy jeho rodiny za svaté. V roce 2003 byl na místě masakru postaven Chrám Všech svatých na krvi.