06:47 23. října 2018
Idlib, Sýrie

USA, Západ, Rusko a Izrael v Sýrii na pokraji války, píše Tereza Spencerová

© AFP 2018 / Omar Haj Kadour
Svět
Získat krátkou URL
221966

Odborníci na Blízký východ už téměř měsíc avizují začátek syrské vojenské operace k osvobození provincie Idlib od radikálních islamistů. Novinářka Tereza Spencerová v této souvislosti uvádí, že válka je už blízko, nicméně je třeba si uvědomit, že své ambice si zde neuplatňuje jen Sýrie, ale i další velcí hráči. Uvádí to portál hlavnispravy.sk.

„Rusko i dále odmítá zaujmout v Sýrii postavení velmoci, a tak není možné zabránit vnějším silám — ať už jde o Západ nebo Izrael — v útocích na území, na kterém by mělo dominovat právě Rusko," uvedla novinářka.

Připomněla, že syrská protivzdušná obrana při odpalování raket proti čtyřem útočícím izraelským stíhačkám omylem sestřelila ruské letadlo Il-20, které s patnáctičlennou posádkou zahajovalo přistání na ruské letecké základně Hmímím. Stalo se to jen den poté, co izraelské rakety zničily íránské nákladní letadlo na jedné z drah mezinárodního letiště v Damašku a zabily přitom jednoho z pilotů. Druhý útok byl namířen na syrské vojenské zařízení v Latákii a odehrál se několik hodin poté, co Putin s Erdoganem dospěli k dohodě, v rámci které odvrátili nejen boj o Idlib, ale také související pravděpodobné zničení syrských vojenských jednotek a letišť.

Spencerová v této souvislosti uvedla, že pozice na šachovnici syrské války jsou zcela jasné. Už od osvobození jihu Sýrie, po kterém se Damašek zaměřil právě na Idlib, dávaly, podle novinářky, USA (a Západ všeobecně) stále hlasitěji najevo, že budou bombardovat Sýrii, pokud budou proti Idlibu použity chemické zbraně. Například Donald Trump už ze Sýrie nejen, že neodchází, ale právě naopak — dokonce už ani nezmiňuje žádné „chemikálie" jako podmínku k útoku. Zničení syrské protivzdušné kapacity a tamních letišť bylo na pořadu dne. „A asi stále i je, protože jinak se asi nedá vysvětlit hra o čas — absenci jakékoliv reakce ze strany Ruska, Sýrie a Íránu na stále početnější izraelské provokace. A hra o čas je ostatně i hlavním motivem samotné „uklidňující" dohody s Tureckem ohledně Idlibu."

„Proti triu Ruska, Sýrie a Íránu stojí koalice USA, Británie, Francie a Německa, jejíž soustředěné bombardování by ruská nebo syrská protivzdušná obrana v Sýrii jen tak nevydržela. Je zřejmé, že v ruském Generálním štábu si tuto situaci uvědomují, tím spíše, když Putin už několikrát zdůraznil, že je prezidentem Ruska a ne Sýrie. Tedy, že ruská armáda nepřišla do Sýrie, aby tam rozpoutala třetí světovou proti Západu, ale aby tamní válku naopak ukončila," uvedla novinářka a dodala, že není v zájmu USA přihlížet, jak se Sýrie staví na nohy nebo jak Rusko rozšiřuje na Blízkém východě svůj vliv. „V nynější fázi se proto zdá, že je Západ v bojovém režimu. Kromě útočících izraelských stíhaček prý byly rakety odpálené i z francouzské fregaty FS Auvergne a některé zdroje hovoří i o přípravných aktivitách na britských plavidlech. Jakýkoliv ruský zásah proti nim mohl Západ využít ke své proměně v oběť ruské agrese a následnému protiútoku…"

Podle Spencerové, syrské armádě trvalo celkem tři roky, než zprovoznila leteckou základnu Šajrát a americkým raketám trvalo celé tři minuty, než ji loni v dubnu znovu vyřadily z provozu, a to v rámci „trestných" útoků po chemickém útoku v idlibském Chán Šajchúnu. „Rusko, Sýrie a Írán se proto ze všeho nejvíce snaží předcházet dalšímu možnému ničení syrské infrastruktury a ekonomiky. Pokud by Západ navíc znovu a důrazně zaútočil na syrskou armádu a oslabil její kapacity a pozice, je pravděpodobné, že by zhruba 70 tisíc radikálních, i těch umírněných džihádistů z Idlibu, prolomilo obklíčení a vyrazilo směrem k Aleppu, nejbližšímu velkému syrskému městu. Válka by se tak po sedmi letech vrátila prakticky na bod nula, přičemž by jen vzrostla pravděpodobnost zničení syrského státu a jeho území."

A právě proto nyní, podle Spencerové, Damašek souhlasí s dohodou o Idlibu, která poskytuje Turecku více času na to, aby džihádisty buď odzbrojilo, vojensky porazilo nebo je nějakým způsobem integrovalo do řad svých „spojenců". „Dokud bude totiž dohoda dodržována, zmizí těžké zbraně z dostřelu syrských vládních pozic a míst a současně se výrazně sníží bojová kapacita džihádu v Sýrii."

Turecko údajně Rusku, s nímž bude postup v Idlibu koordinovat, navíc garantovalo, že výměnou za odklad ofenzívy proti Idlibu zaručí, že v provincii nikdo neprovede žádný „Asadův chemický útok". Tedy, že nevznikne záminka k západnímu bombardování Sýrie. Kromě toho, z geopolitického hlediska smlouva dále udržuje Turecko, druhou nejsilnější armádu NATO, poblíž osy Rusko-Sýrie-Írán, na distanc Západu.

Samostatnou kapitolou jsou izraelské útoky na Sýrii. Izrael po Rusku opakovaně požadoval, aby zabránilo dalšímu přesunu íránských zbraní do Sýrie nebo k libanonskému Hizballáhu. Pak ale narazil na blízké zájmy, které spojují Rusko s Íránem, a tím i na odmítavou odpověď. „Důležitý je přitom fakt, že stejně záporně — a opět z důvodů svých zájmů — se Rusko postavilo k podobnému požadavku Íránu, aby Izrael skončil se svými útoky. Jinými slovy, Rusko se dále odmítá nechat zatáhnout do konfliktu mezi Izraelem a Íránem. Přesto ale na izraelskou žádost odmítlo dodat Sýrii protivzdušné systémy S-300, aby dále neeskalovalo situaci, tudíž rakety do Sýrie dodává Irán. Právě to je podle ní zřejmě hlavním důvodem toho, proč je Izrael připraven okamžitě zaútočit na jakákoli íránská nákladní letadla v Sýrii a na jakékoli syrské vojenské továrny, které vyrábí rakety, jak tomu bylo nyní v případě útoku na Latákii. Nicméně, podle dostupných zdrojů, je svým způsobem už pozdě, protože Teherán dovezl do Sýrie dostatek technologií a raket, které izraelské stíhačky již nejsou schopny svými raketami zničit.

„Ve výsledku tak ale vzniká situace, v níž Rusko v Sýrii dále odmítá přijmout roli velmoci, a tak není možné zabránit vnějším silám — ať už je řeč o Západě nebo Izraeli — v útocích na území, na kterém by mělo dominovat právě Rusko. Za tuto taktiku vyhýbání se střetům s „mocnými" už ale zaplatili životem například ruští žoldnéři, a to konkrétně letos v únoru u Dajr az-Zauru, nebo například posádka letounu Il-20. A mezitím nad ruskou leteckou základnou v Hmímímu létají izraelské rakety. Také loni létaly americké rakety na Šajrát prakticky Rusům nad hlavami. Takový postup Putinovi doma na popularitě rozhodně nepřidá a velkou otázkou zůstává, jak dlouho může současný Kreml takovou „poraženeckou" politiku udržovat, aniž by doma ohrozil sám sebe. A uvolnil tak cestu „tvrdé ruce".

Na svém blogu Spencerová napsala, že na druhé straně platí, že sestřelení ruského letadla, ke kterému podle ruského ministerstva obrany došlo poté, co izraelská strana „nějak zapomněla" ruskou stranu předem informovat o blížící se vojenské akci, může změnit pravidla hry. Izrael bude od nynějška a po příslušných „konzultacích" nejdříve informovat opravdu vzorně, což Rusku umožní uchovat si neutrální pozici. Současně to ale nabídne i příležitost Sýrii a jejím dalším spojencům připravit se na izraelské rakety nebo skrýt případné citlivé objekty. „Čili, Rusko sice „zaplatilo", ale Izrael ztrácí výhodu na úkor ruských spojenců. Izrael sice tvrdí, že bude na Sýrii útočit dál, protože z hlediska židovského státu žádné mantinely dané mezinárodním právem neexistují, lze ale předpokládat, že intenzita útoků opadne, přinejmenším v nejbližších dnech a týdnech. To pro změnu poskytne Íránu a jeho spojencům dostatek času, aby sdružovali své síly a obnovili své zničené kapacity."

„Lze tedy předpokládat, že Rusko, Sýrie a Írán nezahájí válku o Idlib, kam se už mimochodem vracejí davy obyvatel, jen proto, že by se nechaly Izraelem a Západem vyprovokovat. Cenou za to je image slabosti. Ale současně i další otevírání „okna", ve kterém může syrská ekonomika v relativním klidu „povstat z popela" bez rizika dalších raketových útoků. A obnova ekonomiky je nezbytná, pokud se má Sýrie (ale i Rusko a Irán) postavit na nohy, aniž by tyto země musely své nevelké zdroje mrhat na nesmyslnou a nekonečnou válku o Sýrii. Donald Trump má svůj další tah v Sýrii oznámit již brzy. Do Středozemního moře vplula eskadra v čele s letadlovou lodí Harry Truman. Damašek s Teheránem v posledních dvou dnech, kromě lehce opožděné omluvy za sestřelené letadlo, podivně mlčí, jako by se připravovaly na nejhorší scénář…"

 

 

Více:

Putin promluvil o porušení suverenity Sýrie ze strany Izraele
Netanjahu volal Putinovi po pádu Il-20 v Sýrii
Fragmenty těl členů posádky Il-20 vyzvedli na paluby ruských lodí v Sýrii
Štítky:
válka, Donald Trump, Bašár Asad, Vladimir Putin, svět, Izrael, Turecko, Sýrie, USA, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku