10:28 21. listopadu 2018
Laurel Hubbardová

Není možné se bránit: Západ porazí tu nejlepší polovinu lidstva

© AFP 2018 / Adrian Dennis
Svět
Získat krátkou URL
Viktor Marachovskij
15991

Ve světě právě začal nový boj za rovnost, který se nevyhnutelně dotkne i nás, píší ruská média.

Neočekávaný politický skandál vznikl kolem MS v dráhové cyklistice. Sportovkyně Jane Wagnerová (USA), která obsadila třetí místo a získala bronzovou medaili ve věkové kategorii 36-44 let, má totiž na svědomí špinavý trik.

Wagnerová totiž kritizovala Rachel McKinnon, šampionku a profesorku feministické filozofie na Charlestonské univerzitě. Na Twitteru zveřejnila fotografii McKinnon, jak stojí na stupni vítězů, a k fotografii napsala: „Je to zkrátka nefér."

Důvodem se stalo to, že Rachel je hodně vysoká a urostlá — vlastně je to transgenderová žena. Velkou část svého života byla totiž silným mužem. Během svého „mužské životní etapy" nebyla McKinnon žádnou šampionkou. Po operaci ale zjistila, že může nejsem vystupovat na světových prvenstvích, ale také může své soupeřky doslova roztrhat na kusy.

To, co udělala Wagnerová, ji ale vcelku šokovalo. Wagnerovou za to ale vcelku rychle odsoudili. Nařkli ji z transfóbie a nenávisti k rovnosti. Vysvětlili jí, že se mýlí, takovým způsobem, že během 24 hodin vzala svá slova zpět, omluvila se a vítězce pogratulovala jí k čestnému vítězství.

Může to vypadá jen jako nějaká kuriozita. Ve skutečnosti ale zbývá jen několik měsíců, než toto téma ovládne všechna naše média. Jde o to, že vpád transgenderů do velkého sportu teprve začíná. Mezinárodní sportovní orgány změnily pravidla ve prospěch transgenderů již před několika lety. Mezinárodní olympijský výbor je změnil například v roce 2015, ale na OH 2016 se žádná z budoucích transgenderových mistryň připravit nestihla. Nyní je to ale jinak.

První vlaštovka se objevila v minulém roce. Mistrovství Austrálie v těžké atletice vyhrála Laurel Hubbardová (dříve Gavin Hubbard) z Nového Zélandu. Pak se také umístila na druhém místě na mistrovství světa (tehdy nad ní zvítězila dvojnásobná olympijská vítězka Sarah Robles). Je jasné, že když byla Hubbardová ještě mužem, nebyla žádným šampionem. Ale změna pohlaví pro ni byla jakýmsi lifehackem, kdy se z průměrného sportovce stala hvězda světové třídy.

A tak se zdá, že na příští Olympijské hry dorazí celá armáda pořádných transgenderových žen. A existuje i důvod se domnívat, že je jejich vítězství prakticky zaručeno. Světový rekord v kategorii žen v té nejtěžší kategorii v těžké atletice (jehož držitelkou je 102 kg vážící Taťjana Kaširinová) je totiž nižší, než mužský standard pro šampiony v mezinárodní třídě kategorie 85kg.

V budoucnu by se tak mohlo stát to, že nejlepší polovina sportovců (včetně Ruska) v mnoha sportech nebude mít na stupních vítězů co dělat. Disciplíny jako vzpírání, cyklistika, lyžování, veslování, plavání, různé hody čímkoliv na světě či bojová umění budou pro sportovkyně, které neměly takové štěstí a narodily se jako ženy, tím, čím jsou dnes pro mnohé šachy. Tedy — zúčastnit se může každý, ale vyhraje jen stěží. Jen ve Spojených státech jsou asi dva miliony transgenderů a v jejich řadách najdeme stovky držitelů medailí.

A teď to nejdůležitější.

Z pohledu zdravého rozumu jsou ale tyto incidenty s transgenderovými cyklistkami a vzpěračkami jasnou chybou. Fakticky jsou totiž tyto dámy pořád muži. Mají mužkou stavbu těla, mužské svaly a také je jim dopřán doping v podobě testosteronu. Aby tedy bylo možné zabránit porušování předpisů a pokud tedy chceme skutečně hovořit o jakési rovnosti a začlenění, měly by být na mistrovstvích a olympiádách zavedeny třetí a čtvrté kategorie. A v těch by měli právě soutěžit takové ženy a takoví muži.

Je zde ale ještě jedna věc — v rozvinutých zemí to není otázkou zdravého rozumu. Je to otázkou vyššího principu a univerzálních hodnot.

A v současnosti tyto univerzální vyšší hodnoty v rozvinutých zemích praví, že pohlaví (tedy to „přibližné", protože mnohem důležitější je skutečné „vědomé" pohlaví) není přirozeně biologicky dané. Jde o jakýsi „sociální kostrukt", který lze měnit jen na základě našeho rozhodnutí. A to měnit opravdu reálně.

Pokud tedy připustíme, že transgenderové (živý příklad vítězství svobody nad přírodou) ještě stále nejsou takovými ženami, pak se celá supermoderní koncepce člověka zřítí.

Tato vznešená koncepce trvá na to, že musí existovat svoboda, rovnost a sociální spravedlnost. Je tu ale jedna drobnost. Nemluvíme zde totiž o takové svobodě a rovnosti, při které člověk přirozeně dosahuje úspěchů díky svým schopnostem a pracovitosti (nehledě na rasu, pohlaví, sociální původ a přesvědčení).

Hovoříme zde totiž o takové svobodě a rovnosti, díky které člověk dosahuje úspěchu prostřednictvím správného přesvědčení — bez ohledu na jeho schopnosti a pracovitost.

Jednoduše řečeno — držitelé kontrolního podílu této „spravedlnosti 2.0" prosazují privilegia své klientely, která by jim byla zavázána všemi svými bonusy. A klient reaguje tak, že tyto držitele ideologie podporuje. A to vše ve skutečnosti vypadá jako boj proti nerovnosti.

Co je ale důležité — reálný rozdíl mezi bohatými, chudými a rozvinutými zeměmi roste (podle údajů deníku Wall Street Journal během posledních 40 let rostou příjmy bohatých dokonce strokrát rychleji, než je tomu u chudých). Další studie také ukazují, že i sociální status se dědí, jako tomu bylo například ve středověku.

Díky takové „spravedlnosti 2.0" je tento dravý kastový kapitalismus v současnosti rozmělněn zástupci dlouhého seznamu utlačovaných skupin obyvatelstva. A ještě se nyní vyjadřuje ultralevičáckými formulacemi.

Google pořádá duhové pochody. Ve správních radách se zavádí kvóty pro LGBT a ženy. Na Wall Street byla naproti jedinečného bronzového býka postavena dokonce socha bronzové odvážné dívky.

Neúprosně řečeno — stále více to připomíná hrozný pozdní sovětský film Garáž. Jak si jistě vzpomínáme, hrdinové v něm bojovali za nedostatky a privilegia, ale bojovali tak, že apelovali na vysoké ideály. Přičemž otázky o morálce a uvědomění tam hlásaly ty nejnechutnější postavy. Ideologie pro ně totiž nebyla návodem na život.

Jak to pro SSSR vše skončilo, moc dobře víme. Dnes, asi 40 let poté, přední západní svět riskuje, že se bude tato zkušenost opakovat. Na upřímné predátorské nerovnosti není nic dobrého, ale pokud to bude vylepšeno ještě nerovností pokrytectví, pak je to opravdu katastrofa.

Názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce

Více:

Transgender se dostal do ženského vězení a třikrát znásilnil vězně
Žena transgender se přeměnila v „hada“ (FOTO)
Štítky:
rovnost, sportovci, transgendeři, svoboda, sport, Olympijské hry, Sarah Robles, Laurel Hubbardová, Taťjana Kaširinová, Rachel McKinnon, Jane Wagnerová, Nový Zéland, Austrálie, USA, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku