22:21 03. prosince 2020
Svět
Získat krátkou URL
4350
Sledujte nás na

„Špionské vášně“ se častěji týkají zásluh Stierlitze a Jamese Bonda. Ale jeden z prvních ruských agentů se projevil mnohem dříve. Špion, sukničkář, diverzant a dobrodruh Alexandr Černyšov je v současné době prakticky neznámý, ale vrstevníci znali „nejznamenitějšího superšpiona“ dobře.

Mazaný milovník

Budoucí rozvědčík se narodil ve skvělé šlechtické rodině. Když nastoupil k moci Alexandr I., Černyšov se účastnil slavnostní korunovace a potom byl po nějakou dobu carovým osobním pážetem. Mladému šlechtici však role prostého „zlatého chlapce" nic neříkala. Zářil u dvora, ale jeho duše si žádala hrdinských činů — Alexandr nastoupil do armády právě před válkou s Napoleonem. Shodou náhod se zkouškou ohněm stala pro Černyšova bitva u Slavkova. Rusové společně s Rakušany utrpěli strašnou porážku, ale mladý důstojník na sebe upozornil: chladnokrevný, uvážlivý, statečný v boji. Mladý kavalergardista se účastnil těžkých kampaní v Německu i v Polsku a nakonec Černyšova nechali u císaře k plnění zvláštních úkolů.

Jak delikátní mohou být tyto pokyny, se ukázalo, když už válka zdánlivě skončila. V roce 1808 se Černyšov, kterému bylo teprve 22 let, vydal k Napoleonovi jako zvláštní kurýr, doručující dopisy od jednoho císaře k druhému. Černyšovovi proto začali přezdívat „věčný pošťák", ale nešlo o pouhou dodávku korespondence. Byly od něho požadovány další informace. Do jaké míry je Napoleon upřímný? O čem se mluví u francouzského dvora? Co si myslí v ostatních evropských palácích?

Ruský generál Alexander Černyšev
© Foto : Public domain
Ruský generál Alexander Černyšev

Zatím se v Rusku po prohře u Slavkova začal reformovat celý vojenský mechanismus a především byla vytvářena plnohodnotná služba zahraniční rozvědky. Otcem ruské špionáže se stal Michail Bogdanovič Barcley de Tolly, který založil v ruské armádě „Zvláštní kancelář" — první pravidelnou zahraniční zpravodajskou jednotku. Metody implementace byly velmi jednoduché. Agenti byli zařazeni k velvyslanectvím, kde sloužili zcela oficiálně, ale prováděli kromě toho i nelegální práci. Černyšov, komunikativní a chladnokrevný, se skvěle hodil na roli takového agenta.

Okamžitě se obklopil velmi širokým okruhem známostí v pařížském světě. Pověst, kterou Černyšov sám sobě vytvořil, byla skvělou rouškou pro jeho hlavní činnost. Černyšov byl mladý, svobodný, velmi bohatý a na první pohled lehkomyslný člověk. Plesy, recepce, honba za sukněmi, šampaňské — kdo by podezříval takového lva salónů z výzvědné činnosti! Napoleon pravidelně zval společenského důstojníka a diplomata k rozhovorům v neformálním prostředí na lovu nebo při obědě, stále byl vidět v přijímacím pokoji Caroliny — císařovy sestry. Co se týče druhé Bonapartovy sestry, Pauline Borghesové, říkalo se, že v jejím domě se Černyšov dostal mnohem dále než do přijímacího pokoje. Ženám se vždy líbil: uměl dělat komplimenty, rád vracel ostré slovo. A jednou během požáru v paláci, který vypukl během plesu, Černyšov vyvedl a vynesl z ohně mnoho lidí včetně ženy maršála Neye.

Pauline Bonaparte
© Foto : Public domain
Pauline Bonaparte

Zkrátka, mladého šlechtice měli všichni rádi, ale nikdo ho nebral vážně. Během Černyšovovy přítomnosti klidně projednávali nejdelikátnější otázky včetně vojenských plánů, počtu a stanovišť vojsk Velké armády. Když se veselí a opilí hosté rozjížděli, náš donchuán teprve začínal pracovat. Do Sankt-Petěrburgu letěly jedna za druhou depeše s francouzskými státními tajemstvími. Černyšov nevynechal ani možnost přímého náboru. Je však pravda, že nejcennější z jeho agentů byl naverbován Rusy ještě před jeho příjezdem do Paříže. Úředník francouzského vojenského ministerstva s příjmením Michel měl přístup k dokumentům, které byly v jediném exempláři pro Napoleona, a zejména pečlivě dělal kopie každé dva týdny se měnícího rozvrhu francouzské armády.

Nejvzácnější dokumenty získával Černyšov bez všelijakých metafor přímo z císařova stolu. Alexandr a Barcley byli radostí bez sebe: protivníkovy plány byly čitelné jako otevřená kniha, i když s malým zpožděním. Zvláštní kancelář měla proto dost jasnou představu o přemísťování francouzských vojsk po Evropě a kampaň v roce 1812 nemohla tudíž překvapit Rusy nepřipravené. Jedna z myšlenek rozvědčíka měla prostě nedozírnou cenu: Napoleon se bude určitě snažit o největší bitvu u hranice a úkolem Rusů je neposkytnout mu tuto radost.

Partyzán a ministr

Anne-Jean-Marie-René Savary
© Foto : Public domain
Anne-Jean-Marie-René Savary

Tato dvorně-špionská idylka pochopitelně nemohla trvat věčně. Kontrarozvědka ve Francii existovala a postupně ji začal znepokojovat mimořádně široký okruh Černyšovovy komunikace. Do určité doby se však rozvědčíkovi dařilo vycházet suchým z vody. Příliš mnoha lidem v Paříži se nechtělo věřit, že tento elegantní kavalír je špion. Vznikla dokonce zábavná situace: policejní ministr Savary s cílem diskreditovat Černyšova byl nucen uspořádat… kampaň v tisku. Blížila se však válka, šrouby se utahovaly a Černyšov nemohl nechápat, že brzy bude muset utéci z Paříže. V březnu 1812 tiše odjel z francouzského hlavního města.

Alexandr Ivanovič však nezůstal ani na chvíli bez práce. Jakmile začala v roce 1812 válka, začal jezdit s pokyny od Alexandra I. ke Kutuzovovi a Čičagovovi a potom se projevil z nové stránky: Černyšov se postavil do čela partyzánského oddílu. V čele oddílu složeného z kozáků a Kalmyků vtrhl Černyšov do Varšavského knížectví, obsadil sklady, zničil malé posádky a skupiny vojsk. Čistě náhodou Černyšov cestou osvobodil velkou skupinu ruských zajatců včetně generála. Černyšov přišel na chuť partyzánské válce: začátkem roku 1813 nabídl Kutuzovovi, že vytvoří oddíly, které budou provádět nájezdy na Odru a za řeku. Tato myšlenka byla schválena a kavalerie vpadla do týlu Francouzům. Smělost, rychlost a uvážlivá odvaha mu přinesly absolutní úspěch… včetně obohacení. K úspěchům Černyšova patří útok na Kassel, kde bylo získáno 79 tisíc tolarů patřících generálu, vestfálskému králi a příbuznému Napoleona Jerome Bonapartovi. Patnáct tisíc Černyšov okamžitě rozdal svým kozákům, kteří ho z očividných důvodů zbožňovali.

Další život válečného hrdiny už nebyl tak slavný. Černyšov se stal úředníkem a projevil mimořádnou horlivost během procesů s děkabristy, přičemž neměl slitování ani se svým příbuzným Zacharem Černyšovem. Ani jeho reformy ve funkci vojenského ministra nebyly příliš úspěšné. Dokonce ani v rodině nemohl generál a hrdina najít útěchu. První žena, známá polská aristokratka Teofila Radziwiłłová, prostě utekla od muže do Paříže s generálem Bezobrazovem. Druhá manželka, kněžna Jelizaveta Bělozerskaja, zemřela při porodu a dítě také zemřelo. Úspěšné bylo až třetí manželství — s hraběnkou Jelizavetou Zotovovou, s níž se Černyšov oženil, když už mu bylo téměř 40 let. Mimořádně úspěšný člověk ve společenském životě a na válečném poli dokázal jen velmi těžce získat obyčejné lidské štěstí.

Více:

Polský poslanec vystoupil za odebrání z hymny zmínky o Napoleonovi
Londýnský exstarosta přirovnal cíl vedení EU k plánům Hitlera a Napoleona
Kusturica: Evropa nebo USA se mohou pokusit vpadnout do Ruska jako Napoleon nebo Hitler
Štítky:
špionáž, Napoleon, Francie, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí SputnikuKomentovat pomocí Facebooku
  • Komentář