20:52 21. dubna 2019
Bělehrad, Srbsko

National Interest: Moskva a Peking tíhnou k Bělehradu a využívají nezájmu USA

© Fotolia / Vladimirnenezic
Svět
Získat krátkou URL
National Interest
11781

Srbsko je strategicky nejdůležitější zemí na Balkánu, Washington ji ale už více než dvacet let nezaslouženě ignoruje. To ve svém článku v časopisu The National Interest píše zpravodaj Gordon Bardos. Podle něj této situace využívají země jako Rusko a Čína, které s Bělehradem naopak aktivně rozvíjí své vztahy.

„Návštěva Vladimira Putina v Bělehradu vyvolává zajímavou otázku. Že by Čína a Rusko úspěšně pronikaly do Srbska a využívaly tak nezájmu Washingtonu?" píše Gordon Bardos.

Navíc čísla mluví podle jeho názoru sama za sebe. Posledním americkým prezidentem, který navštívil Bělehrad, byl Jimmy Carter v roce 1980. Putin však po svém nástupu k moci navštívil Srbsko již po čtvrté. A kromě toho — s úřadujícím srbským prezidentem Aleksandarem Vučićem se setkal nejméně 14x.

Rusové ale nejsou jediní, kdo v posledních několika letech usiluje o náklonnost Bělehradu. Také čínský prezident a předseda Komunistické strany Číny, Si Ťin-pching, odjel v roce 2014 do Srbska na oficiální návštěvu a další návštěvu plánuje v letošním roce. Celkem čínský lídr vedl s Vučićem pět dvoustranných jednání, podotýká autor článku.

Podle jeho názoru existuje několik faktorů, které vysvětlují rozdíl v přístupech světových velmocí k Srbsku. Za prvé, většina americké politiky na Balkánu je dědictvím z 90. let. V té době se americká vláda, včetně prezidenta Billa Clintona a viceprezidenta Ala Goreho, rozhodla, že podpora muslimů v tomto regionu zlepší pozici Washingtonu v islámském světě.

Nicméně teroristické útoky ze dne 11. září 2001, organizované a financované mimo jiné i bosenskými islamisty, odhalily nedostatky podobného „naivního přístupu". A nejen to — průzkumy veřejného mínění v arabském a muslimském světě vykazují vysokou úroveň nedůvěry k Americe v průběhu mnohých let, nehledě na vojenské zásahy na Balkánu.

Dalším důvodem, proč představitelé Pekingu a Moskvy často navštěvují Bělehrad, je to, že se vyznají v zeměpisu. Hlavní pozemní a pobřežní dopravní koridory mezi západní Evropou a východním Středomořím, stejně jako mezi Baltským a Egejským mořem, totiž vedou přes Srbsko. Číňané to moc době vědí, a proto se jejich investice do dané země blíží 10 miliardám dolarů.

USA se ale v posledních dvaceti letech soustřeďují na jiné země — Bosnu a Kosovo, které mají ze zeměpisného hlediska až druhořadý význam, anebo na Makedonii a Černou Horu, především s cílem jejich začlenění do NATO, podotýká autor.

Za třetí, vzniká dojem, že americký zahraničně-politický establishment nedokáže pochopit, jak moc se v posledních 20 letech změnila mezinárodních situace. Spojené státy už nejsou, jak se vyjádřila Madeleine Albrightová, tím nenahraditelným národem, a není známo, zda jím někdy vůbec byly. V současném multipolárním světě mají malé země politickou, ekonomickou a strategickou volbu.

„Jinými slovy, příroda a mezinárodní politika nestrpí vakuum. A pokud Washington nechce spolupracovat s tou či onou zemí, pak jsou jiné státy ochotné zaujmout místo partnera nebo investora," vysvětluje Bardos.

Z tohoto hlediska je jen těžko pochopitelné, jak tento pohrdavý vztah USA k Bělehradu pomáhá prosazovat jejich zahraničně-politické zájmy. Prezident Obama byl ochoten domlouvat se dávnými soupeři své země, jako jsou Kuba a Vietnam, a Trump zatím přistoupil na jednání s Kim Čong-unem. Čtvrt století po balkánských válkách se však Washington stále ještě distancuje od srbských úřadů.

V takovém přístupu neexistuje žádná strategická logika. Ukazuje to však, že americká politika na Balkánu zůstává i nadále „rukojmím zvláštních zájmů a etnického lobby". Vidí svou výhodu v tom, že vrazí co největší klín do vztahů mezi Amerikou a Srbskem.

A podobná krátkozrakost by mohla sbližování Washingtonu s Bělehradem zmařit. Hlavním příkladem toho je, že média často zobrazují Srbsko jako „ruský předvoj na Balkánu", i když realita je zcela jiná, tvrdí autor článku.

Abychom to pochopili, můžeme rozebrat vztahy Srbska s NATO. Tato země se účastní programu Partnerství pro mír a uzavřela s aliancí dohodu o statusu sil. Jak podotýká vojenský analytik John Capello, vztahy Bělehradu se Severoatlantickou aliancí nebyly nikdy pevnější.

Podle Bardose platí to stejné i pro styky Srbska s EU. Úřadující srbská premiérka Ana Brnabićová, která deset let spolupracovala s americkou Agenturou pro mezinárodní rozvoj (USAID), veřejně prohlásila, že pokud si Bělehrad bude muset vybrat mezi Moskvou a Bruselem, zvolí si Brusel.

V kontextu rychle se měnící Evropy ale není známo, jak dlouho bude Srbsko k spolupráci otevřeno, zejména když zůstala otázka jeho vstupu do EU viset ve vzduchu. Země se může k alianci připojit za 10 nebo 15 let, Washington ale tuto otázku raději ignoruje.

„Je těžké pochopit, co Spojené státy získají tím, že vydají strategické pole, jakým je Srbsko, Pekingu a Moskvě. Pokud není chápání stability na Balkánu omezeno jen na plnění požadavku místní washingtonské klientely, pak bude nutný širší přístup k záležitostem v tomto regionu," tvrdí autor článku.

„Během další Putinovy návštěvy Bělehradu, by se měly americké úřady pořádně zamyslet nad zlepšením vztahů se strategicky nejdůležitější zemí na Balkánu," uzavírá celou věc Gordon Bardos.

Více:

Srbsko chce dostávat ruský plyn přes Turecký proud
Balkánský obrněný Despot: Republika srbská předvedla novou mocnou zbraň (FOTO, VIDEO)
Srbsko nehodlá potěšit Západ a bude nadále nakupovat ruský plyn
Srbská premiérka promluvila o největší hrozbě pro Balkán
Kosovo zavedlo 100% clo na výrobky ze Srbska a Bosny
Štítky:
investice, diplomacie, bezpečnost, NATO, Balkán, Srbsko, USA, Čína, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář