07:05 18. června 2019
Kontejnery s uhlím. Ilustrační foto

Austrálie ztrácí „uhelné miliardy“. Může je dostat Rusko

© AP Photo / Patrick Semansky
Svět
Získat krátkou URL
51082

Z daleké Austrálie přicházejí zprávy, které nám umožňují podívat se na otázky světové energetiky z jiného úhlu. Austrálie s pouhými 24 miliony obyvatel zaujímá první místo na světě ve vývozu uhlí. Podle výsledků roku 2017 země prodala na světových trzích různé značky uhlí za 40,6 miliard dolarů, což tvořilo třetinu celkového světového obchodu.

Na druhém místě je Indonésie (17,9 miliard dolarů a 16,1 %), na třetím Rusko (13,5 miliardy a 12,2 %), ale na jeho místo se aktivně tlačí USA, které za dva roky Trumpova prezidentování zvýšily těžbu uhlí a už málem převyšují maximální hodnoty odvětví z doby prvního období Obamy.

Vypadá to, že sami Australané uhlí vůbec nepotřebují, neboť jste určitě četli řadu článků o tom, jak ve státě Jižní Austrálie díky úsilí pana Elona Muska vyrostla přímo uprostřed džungle obrovská sluneční elektrárna a stará špinavá uhelná byla proto zrušena. Je to tak. Ale proč tento úspěšný projekt zůstal v jediném exempláři a dokonce ani sousední státy ho u sebe nezopakovaly (napovíme odpověď: jde o to, že po uzavření uhelné elektrárny a její záměně slunečními panely se cena kilowathodiny pro spotřebitele zvýšila osminásobně a stala se tak z nejlevnější nejdražší).

A teď zprávy: australský tisk uvádí, že místní soud pro otázky ochrany životního prostředí zamítl odvolání těžební uhelné společnosti Gloucester Resources a zakázal jí těžební práce na jejím úseku Rocky Hills. A teď trochu podrobněji. Společnost byla založena v roce 2005 a okamžitě se aktivně pustila do práce. V roce 2013 oficiálně koupila licenzi na těžbu uhlí v Rocky Hill a začala připravovat plán těžby. Australští horníci byli od samého počátku připraveni na to, že se proti nim postaví zelení, a proto společnost preventivně souhlasila s ústupky, které jsou v byznysu nevídané.

Glocester Resources se vzdala například stavby zpracovatelského závodu na místě, vzdala se i nejlevnějšího způsobu linkové dopravy uhlí ze šachty, aby byla snížena prašnost při přetížení, vzdala se i plošiny k vyklápění vagónů. Jinými slovy záměrně souhlasila s dalšími výdaji a nezvolila nejoptimálnější algoritmus práce. Ve fázi přípravných prací bylo vytvořeno 50 pracovních míst a v momentě zahájení těžby mělo být vytvořeno dalších 100, ale tyto plány se neuskutečnily. Ještě ani nestačila přijet na místo budoucího dolu první technika, když australští zelení podali žalobu k soudu s požadavkem, aby veškeré práce v Rocky Hills byly zakázány. Soud prvního stupně těmto požadavkům vyhověl a uhelná společnost, která utrpěla ztráty následkem prostojů, podala odvolání. Nepomohlo to. Následkem nekonečných tahanic společnost a australský trh přicházejí v průměru o 21 milionů tun řadového uhlí a 13 milionů tun koksu. To jsou přímé ztráty a ušlý zisk soukromé společnosti a rozpočtu. V dolarech jsou to, jak jistě chápete, miliardy.

Zatímco v Austrálii trvá zelený šabat, ostatní účastníci světového uhelného trhu dělají svou práci. V prosinci se v Polsku absolutně neúspěšně konal světový kongres o otázkách ekologie, kde přední země jako USA, SAE a Rusko odmítly snížit objem těžby nerostů palivového sektoru a také přiznat svou odpovědnost za změnu klimatu. V roce 2017 USA oficiálně prohlásily, že vystupují z Pařížské dohody o klimatu a nechystají se snižovat tempo těžby uhlí. Čína tak usilovně snižovala vlastní těžbu, že ta se podle výsledků roku 2017 najednou zvýšila o 22 milionů tun, stoupl i objem dovozu. Ruské uhelné těžební společnosti informovaly o celkovém pětiprocentním růstu výroby a patnácti procentech konkrétně v těžbě koksovatelného uhlí. Takový je jednomyslný boj za ekologii a odmítnutí minulosti.

Shrňme dosavadní výsledky. Samozřejmě, že Austrálie zatím nespadne ze svého uhelného trůnu a zachová si své světové vedení v exportu, ale jak dlouho to bude trvat, ukáže čas. Uhlí je dnes jedním z nejvíce podceňovaných energetických zdrojů, který donekonečna pohřbívají zelení všech odstínů a různí experti v televizi, ale jeho ani nenapadne odcházet ze světové scény. Podle výsledků minulého roku tvrdé černé zlato ukázalo neobyčejně odolnou hladinu cen, které se na rozdíl od plynu a ropy prakticky neměnily a pohybovaly se kolem 110 USD za tunu. Nehledě na všechna tvrzení a tisíce objednaných článků, uhlí se nikam neztratí a bude i nadále aktivně kupováno. Například mezi kupujícími bude zcela určitě Německo, které podle oficiální předpovědi koupí v roce 2019 čtyřicet pět milionů tun, z nichž 30 tun budou energetické značky a 15 tun koksovatelného uhlí. To je téměř o 2 procenta více než Němci koupili loni. A to je ještě na naší planetě Japonsko, které potřebuje pětkrát více zdrojů (209 milionů tun za rok 2016).

Světoví ekonomičtí a technologičtí lídři neustále budují uhelné tepelné elektrárny a realizují v nich nejmodernější řešení, jako je například zvyšování účinnosti kotlů a minimalizace škodlivých emisí. Každý kdo říká, že uhlí opustilo světovou energetickou scénu, buď lže nebo prostě nic nechápe v této otázce.

Je pravda, že je možné pokusit se ho dobít politickými metodami — jako v té Austrálii. Ale volné místo mezi kupujícími i mezi výrobci rychle někdo obsadí.

Více:

Policie v Berlíně násilně potlačila protesty proti uhlí (VIDEO)
Média: Polské energetické státní podniky jsou nuceny kupovat uhlí v Rusku
Německo skončilo s uhlím
Štítky:
uhlí, export, Austrálie, Rusko
Pravidla společenstvíDiskuse
Komentovat pomocí FacebookuKomentovat pomocí Sputniku
  • Komentář